V jubilejní desáté knize z edice Comicsové legendy se již potřetí objevuje nejznámější rosomák na světě. Malý velký muž Wolverine, který má drápy proklatě ostré a pro své nepřátele je vždy doslova tvrdým oříškem.
Prezident (diktátor) středoamerické země Tierra Verde chce pro svou republiku sehnat superhrdinu. Jelikož jsou zrovna všichni američtí „mans“ a „captains“ obsazeni, nezbývá mu nic jiného, než si pomocí nadpřirozeně upraveného kokainu vyrobit vlastního. Jako na potvoru si vybere Wolverinova „přítele“ Roughouse (objevil se v minulých dílech). Logan neboli Patch, jak zní Wolverinova dočasná přezdívka, je ale dobrák od adamantiové kosti a rozhodne se svého starého známého zachránit. V cestě mu kromě diktátorova vojska stojí kybernetický Geist, který má zprvu zábavnou, později dost ujetou a ke konci více než otravnou zálibu v holení kohokoliv svou mechanickou břitvou (tenhle chlapík by se v módním světě jistě neztratil, vždyť holil samotného vůdce Adolfa), dále záporák z ranku nejtrapnějších, kteří se kdy českému čtenáři představili, s vše říkající přezdívkou Tiger Shark. Objevuje se i plno dalších zajímavých postaviček jako třeba Caridadova manželka a zároveň jeptiška Sestra Spása, schopna léčit pouhým dotekem, nebo mutantka La Bandera, která umí „nadchnout druhé lidi pro věc“.
Superznámí scénáristé Chris Claremont a Peter David uvolnili židličku pro Archieho Goodwina. Ten sice hezky rozjel první sešit (mám na mysli první čtyři strany), kde naznačoval, že by se mohl Wolverinovi podívat hlouběji do vnitřností, věnovat se jeho souboji se sebou samým a pozici odpadlíka, o kterém si lidé myslí, že je pouhé zvíře. Tenhle potenciál je ale hodně rychle redukován na minimum a omezuje se na hlášky typu: „Zase se ve mně probouzí zvíře!“
Všech sedm sešitů je jeden dlouhý příběh, čtenáře tak čeká pořádná štreka, než se značně trnitým lesem dobere k cíli. Goodwin dokáže i v tak přímočarém ději skákat od jedné věci ke druhé, bitky jsou okoukané a jeho postavy už také vyšly z módy. Ta tam je pohoda a lehkost Spider-Mana. Tady se všechno bere totálně vážně a hrdinové jako Tiger Shark nebo La Bandera působí jako pěst na oko. Hlavní hrdina se skvělými smysly a obrovskou silou, který je celou dobu představován jako tvrďák atd. najednou nemá problém s tím, aby se svými adamantiovými drápy zapíchl do korálového útesu a celou jednu stranu popisoval, že se zasek v korálovém útesu a topí se.
Na druhou stranu, to co jsem teď vyjmenoval jako zápory vnímali čtenáři v roce 1989, respektive 1990, jako naprosto normální věci, které nijak nevybočovaly z řady. Hodnotit patnáct let starý komiks podle dnešních měřítek asi není úplně nejlepší nápad, jenže ve stejném roce, jako tohle Wolverinovo dobrodružství, vycházel například i Millerův Návrat Temného Rytíře, který je naprosto jiným šálkem teplého mléka.
Kreslíř John Byrne naopak předvádí dobrou práci. Kresba je dynamicky reálná a co nejpopisnější, aby si čtenář nemusel nic domýšlet, jak tomu bylo u takto starých komiksů zvykem. Jedinou vadu na kráse vidím v občasném „nevychytání“ obličejů, ale to by jsme po něm v té době chtěli asi moc. Bohužel odbarvení zapříčinilo totální „bordel“ v některých bitkách, takže nebudete vědět, kde končí Wolverine a začíná záporák.
Co se českého vydání týče, tak se žádná změna nekoná. Třetí kniha věnovaná Wolverinovi vypadá přesně jako kterákoliv jiná z edice CL. Překvapení je akorát na postu překladatele, kterým je Jiří Pavlovský… No tak dobře, to zase tak velké překvapení není, no 🙂
Předchozí řádky naznačily, že třetí Wolverine je nebetyčná hovadina, která nestojí ani za to, aby jste si o ni opřeli Comicsové Legendy se Spideym. A v dnešní konkurenci tomu tak asi vážně je. Jenže v roce 1989, respektive 1990, byl komiks úplně jiný, než dnes. Teprve v roce 1988 zaútočil Alan Moore s Watchmeny, Neil Gaiman snil o „boomu“ Sandmana, a Brian Michael Bendis, Garth Ennis nebo J. Michael Straczynski… kruci kdo to jsou? Tak přesně to by vám mnoho lidí, zabývajících se komiksem, odpovědělo, kdyby jste před nimi vyslovili tato jména. Desáté Comicsové Legendy fungují jako skvělá ukázka let minulých, díky své občasné hlouposti a trapnosti dnes můžou působit zábavně a když k nim přistoupíte bez většího očekávání, tak vás nemají šanci zklamat. Nicméně oproti minulým knihám s Wolverinem je to jistě krok zpátky.
