Zdá se Ti nadpis patetický, milý čtenáři? Pak věz, že následující řádky nejsou a ani nechtějí být objektivní. Jsou spíše rekapitulací či dokonce osobním vyznáním, než recenzí. Proč? Protože se s námi loučí staří dobří kamarádi Calvin a Hobbes.
Je to tak. Po dlouhých letech, vyplněných kopou legrace a lumpáren, nám rozčepýřený klučina s bujnou fantazií a jeho nejlepší kámoš tygr mávají na rozloučenou. Ten nejlepší klukovský klub v dějinách B.R.L.O.H. se stává minulostí.
Na rozdíl od slavnějšího Garfielda, jehož zdánlivá nekonečnost je bezesporu i viníkem kolísavé kvality a opakování vtipů, Bill Watterson odolal lákání a příhody Calvina a Hobbese nemilosrdně ukončil. Neznamená to však, že by se opakování vyhnul. Naopak. Všech jedenáct knih Wattersonových stripů vlastně jede podle stejného vzorce. V každé knize Calvin škádlí Hobbese a naopak. Svádí tvrdé boje s chůvou Rosalyn, přivádí k šílenství rodiče i pančelku, kuje pikle proti Susie, proměňuje se ve své alter ego hrdinného kosmonauta-dobrodruha Sekáče, s vypětím všech sil zvládá přežít ubíjející školní docházku. Pokaždé dojde na mimozemšťany, dinosaury, sněhuláky i vražedné kolo. A všechno korunují nesmrtelné Calvinovy (nebo Hobbesovy) hlášky a postřehy. Takže vlastně pokaždé přesně víte, co dostanete.
Takže kde je rozdíl mezi Calvinem a Hobbesem a Garfieldem? Těžko říct. Obě stripové série patří k vrcholu komiksového humoru – jak Garfield, tak Calvin a Hobbes jsou dávno nesmrtelnou klasikou. U mě osobně ale vítězí Bill Watterson tím, že jeho stripy přinášejí něco navíc. Nejsou jen vtipné (a popravdě, ani Wattersonovi vždycky všechno nevyjde na sto procent). Pokud si ještě dokážete vzpomenout na vlastní dětství nebo máte to štěstí mít kolem sebe drobotinu vlastní nebo alespoň příbuzných, určitě si všimnete, že Bill Watterson je geniálním znalcem dětské duše, že neztratil schopnost dívat se na svět očima dítěte. A díky tomu také nemilosrdně, ale trefně glosuje svět nás dospělých.
U Calvinových (nebo Hobbesových) poznámek se většinou zasmějete, poté si ale často uvědomíte, jakou právě ten šestiletý smrad vyslovil pravdu. Myslím si, že k tomuto výsledku velkou měrou přispívá i excelentní překlad Richarda Podaného, což ovšem nikoho znalého nemůže překvapit. Jak už to v životě chodí, čas nečeká. Jedno přátelství skončilo, klub B.R.L.O.H. je tentam, stejně jako chvíle dětství. Naštěstí nám ale zůstaly vzpomínky, fixované v jedenácti svazcích klukovského deníčku. Nevím jak vy, ale já se k nim určitě budu vracet. Protože čas strávený ve společnosti Calvina a Hobbese je neskutečně kouzelný.
| 95% |
|
Nelze než souhlasit. Bohužel všechno dobré jednou skončí…
Mně tam vždycky vadila ta příšerná nekonsistence – na jednu stranu je Calvin takřka negramotný ignorant, který odmítá číst cokoli jiného než komiksy a nedovede napsat jediné slovo správně, na druhou (ve svých fantasiích i v občasných komentářích okolního světa) zhusta používá pojmy a vědomosti, které nezná mnohý dvacetiletý… A zrovna tak ta nedůslednost v čase. Calvin je v první třídě, ano? A je v ní pořád. Ale opakovaně zažívá prázdniny a už poprvé se o nich vyjadřuje, jako by byly čertví kolikáté. Možná pokaždé propadne, ale pokud je tomu tak, jaktože s ním stále zůstává i šprtka Susie? Já chápu, že na stripy nelze běžnou logiku akceptovat, nicméně kdyby ho autor presentoval aspoň jako třeťáka, šlo by to skousnout o hodně líp…
Uznávám ale, že v rámci stripů jako žánru patří k těm nejvtipnějším. Jen bych ho potřeboval dostávat opravdu jako strip (a raději jenom týdenní). V ucelených knihách nešvary tohohle pojetí příliš bijí do očí.