Další manga. Další Bleach. A stále vydařený!
Jako na běžícím páse nám každý měsíc vycházejí nové mangy a i Bleach není výjimkou. Crew nám přináší patnáctý svazek, který by neměl zklamat nikoho, kdo má pro tuhle sérii slabost. I v tomhle díle si totiž každý najde to svoje a akce, humor i zvraty stále fungují na jedničku.
Především pak dostáváme vyvrcholení souboje lučištníka Urjú Išidy, který se po minulém díle střetl s jedním z kapitánů, jenž nemá právě Urjův klan Quincy zrovna v lásce. O dechberoucí momenty v jejich souboji rozhodně není nouze a kromě hutné atmosféry se dočkáme i bližšího pohledu do hrdinova příběhu z minulosti. Celkově jsou retrospektivní části v téhle knize velmi časté a vysvětlují, proč dané postavy dělají to, co právě dělají. Jistě, jedná se o šikovnou pomůcku ke zvolnění tempa, ale alespoň se nám charaktery více prokreslují a dostávají větší pole působnosti.
Druhou velkou částí pak je Ičigův trénink, který se zvrhává do smrtícího tempa. Kapitoly, ve kterých se mladý oranžovlasý mladík pokouší porozumět svému meči a naučit se jej ovládat jsou svižně a zábavně napsány. Tréninkové kapitoly dokáží velmi často svou délkou a nedostatečnou inovací po nějakém čase nudit, nicméně tohle není jeden z příkladů. Zřejmě je to zapříčiněno charismatickým způsobem vyprávění, jenž dávkuje nové informace a dané pokroky v takových intervalech, že nemáte čas na zívání. Pozitivem je, že v téhle části se autor nezdržuje retrospektivou a tlačí příběh stále kupředu. Ale samozřejmě je nutné brát celý trénink jako šikovné zvolnění tempa a pozdržení příběhu, který se ovšem v dalších dílech opět rozjede na maximum.
Po stránce kresební je Bleach téměř to nejhezčí, co můžou současně vydávané manga série nabídnout. Tite Kubo se nebojí kreslit odvážně, přesto je jeho umění poctivé. Jednotlivé linky jsou dovedeny k dokonalosti a jak akční pasáže, tak samotné postavy a prostředí jsou pastvou pro oči. Největší předností jsou pak dynamické a naprosto přehledné pohyby, díky kterým se ani na minutu nebudete ztrácet v panelech, jenž do jednoho znají své místo. Naprostou bombou jsou pak celostránkové či rovnou plné dvoustránkové kresby, které musí učarovat i nefanoušky. Samotná kresba by si zkrátka vysloužila plný počet a třeba ve srovnání s Titánama se jedná o kilometrové rozdíly.
Ve výsledku se tak jedná o skvěle nakreslený, přesto na tempu lehce umírněný díl, který je ovšem pro fanoušky naprostou povinností. To nejlepší, nás ale stále ještě čeká.
| 85% |
|
