Bedeman 4, 5 + Sorrel 5 + Zkrat 1

Doposud byl největší a podle mého názoru i nejlepší fanzin POT. Už jenom kvůli tomu, že za jeho vydáváním stálo schopné nakladatelství MOT, které nás zásobuje umělecky výrazně hodnotnými díly evropského komiksu. POTu vyšla tři čísla, měl A4 formát, spoustu stránek a příznivou cenu. Proč ale o něm mluvím v minulém čase? Zdá se totiž, že poté, co vydavatelství převzalo komiksovou revue Aargh!, nezbývá už v edičním plánu na čtvrté číslo POTu místo. To zůstává rozpracované a odložené na neurčito (letos rozhodně nebude). Komu se tedy zachce českého komiksu, nechť se poohlédne po těchto titulech:

Bedeman 4 a 5

O Bedemanovi se už na Fantasy Planet psalo. Je to malý, ápětkový černobílý sešitek, který obsahuje vždy několik komiksů a trochu publicistiky. Poslední číslo vyrostlo do 48 stran, předešlé mělo jen 32. Právě u Bedemana je cítit největší posun. Na to, že vyšlo teprve páté číslo (to šesté musí přijít každým dnem), je vývoj bleskový, i když rychlost vývoje kalí jediná Bedemanova horší vlastnost, totiž že vychází s dlouhými časovými prodlevami.

Páté číslo nese doposud nejrazantnější změnu. Vytvořilo se nové logo a grafika se kupodivu ještě zlepšila, což je s podivem, protože i předchozí design byl velmi elegantní a účinný. Hlavně však Bedeman vyměnil svou fanzinovou hlavičku za ambiciózní označení „časopis“. V principu svého vzniku stále zůstává fanzinem, ať už se na obálce píše cokoliv, ale pokud tento fanzin porovnám s dalšími českými fanouškovskými magazíny (nejenom komiksovými), pak se nedivím, že takto kvalitní tiskovina se raději svého přídomku zbavila.

O vydávání i publicistickou náplň se stará internetový magazín Komiks.cz. O úroveň textů se tedy bát nemusíme. V posledním čísle zabírá textová část sedm stran, takže si můžeme být jistí, že se do Bedemana dostane jen to dobré (BTW, texty z Bedemana na webu nenajdete).

Kvalita jednotlivých čísel však vždycky bude stát a padat na kvalitě komiksových příspěvků. Zatímco v prvních číslech byly některé komiksy spíše jednoduchými čmáranicemi čtenářů, čtvrté a páté číslo vypadají opravdu výborně. O kresbu se postarali předně Jiří Miňovský (Another War Story, č. 4), Karel Jerie (Poslední cesta, č. 4), Adam Pelda (Rabbit Strip, č. 5), Dan Černý (O dobrém vodníkovi, č. 5) a Filip Zach (Cesta na věčnost, č. 5). Na své si přijdou i příznivci mangy. Ve čtvrtém čísle najdou krátký příběh ETC, který nakreslil Jiří Tesař podle scénáře našeho zřejmě nejlepšího komiksového scénáristy Štěpána Kopřivy. Scénáře ostatních komiksů mají světlá i černá místa, ale důležité je, že v těchto číslech rozhodně nenajdeme žádný odpad, ale velmi dobré a často i nápadité amatérské komiksy. Přesně to, co bychom čekali od kvalitního fanouškovského časopisu.

Autoři slibují pravidelnou čtvrtletní periodicitu. Na to, aby svůj slib dodrželi doslovně, jim z dubna na šesté číslo už příliš mnoho dní nezbývá, ale netřeba propadat panice. Doufejme, že vydávání Bedemana bude dlouhodobá záležitost a já jednou budu moci hodnotit třeba dvacáté číslo.

Sorrel 5

I Sorrelu vyšlo doposud pět čísel. Oproti Bedemanovi vypadá mnohem méně profesionálně. Obyčejný „tisk“ na kopírce však neubral nic na slušné úrovni obsahu. A to ani na kresbě. Ápětkový fanzin je společnou prací Dana Binka a Dana Černého, ale v pátém čísle nalezneme i spoustu komiksů od jiných autorů. Sorrel se liší od Bedemana hlavně tím, že postrádá publicistiku a zaměřuje se čistě na vydávání komiksů. Zatím poslední, páté číslo má na padesáti dvou stranách velmi slušnou řádku delších i minimalistických kusů. Už obálka nám prozrazuje, že některé z nich jsou na téma Matrixu. Za nejzdařilejší však považuji třístánkového Konstruktéra od scénáristy Prokůpka a kreslíře Lastomírského, kresebně také ční neobvyklá adaptace Krysaře do Karla Zemana. Většinu stránek zabírá kresba Dana Černého, který má jako jeden z mála svůj osobitý, nezaměnitelný styl (škoda, že na některých stránkách příliš šmrncnutý Saudkem) a už jenom kvůli jeho pracím by měl Sorrel vyvolat na tváři kupujícího spokojený úsměv.

Osobně si dovedu nejlepší možnou budoucnost Bedemana a Sorrelu představit v jejich sloučení. Kdyby pak kvůli tomu Bedeman vycházel tlustší a častěji (místo čtvrtletně třeba dvouměsíčně), čtenáři by to jedině ocenili. Ze hry by totiž vypadly jen ty nejslabší kusy, což by se však podle mého názoru nepromítlo u jejich tvůrců na sníženém zájmu o psaní a kreslení komiksů.

Zkrat 1

Zkratu vyšlo teprve jedno číslo. Pokud to však nebyla ojedinělá vlaštovka, ale dočkáme se ho častěji než jednou, pak můžeme být velmi potěšení, že tahle konkurence Bedemanovi vznikla. Pokud přestane vycházet POT, řekl bych, že jeho pozici přebere právě Zkrat, a to nejenom tím, že má také formát A4. Na třiceti dvou černobílých stránkách a obálce z křídového papíru nalezneme jednu jedinou publicistickou stránku – o zahraničním komiksovém sborníku Warburger, pak nějaké ty stripy, úvodník, obsah, ale hlavně kvalitní komiksy. Některé jsou převzaté právě ze zmiňovaného sborníku, a tak vedle českých komiksů najdeme i dva od švédských tvůrců. První číslo otvírá příběh Zemřít znamená nežít od úspěšné dvojice Kopřiva/Grus. Část tohoto komiksu vyšla dříve v Crwi, tentokrát má konečně čtenář možnost přečist si ho celý. Za pozornost určitě stojí i svým způsobem dokonalý komiks Petra Včelky, který u mě na celé čáře uspěl výborně podaným nápadem. Pokud bude kvalita Zkratu takto vysoká i nadále (bude-li vůbec nadále vycházet), pak je to rozhodně skvělá událost pro český komiks. Ze všech hodnocených fanzinů v tomto článku je totiž Zkrat – co se týče kresby i scénářů – tím nejlepším.

Pokud se zajímáte o komiksy a kupujete si jenom Crew, vřele vám doporučuji poohlédnout se ve specializovaných knihkupectvích i po dalších magazínech. Tím profesionálnějším je zmiňovaný Aargh!, mezi ty amatérštější patří právě Bedeman, Sorrel a Zkrat. Vzhledem k tomu, že jsou také levné, určitě stojí za to do jednoho čísla (ve všech případech – v případě Zkratu obzvlášť 🙂 – doporučuji do posledního čísla) investovat. V literární fantastice často hrály fanziny důležitou roli. Dnes se však jejich význam vytrácí vlivem internetu, ale také širším možnostem publikace českých povídek v profesionálních titulech. Pokud se tedy dnes rozhlédnu po českých fanzinech, právě úroveň těch komiksových jasně ční kvalitou, významem i nadšením tvůrců.