Bažináč (Swamp Thing) – Moore Alan

Vytvořte si svého superhrdinu! Znáte to. Stačí na člověka nalít pochybný sajrajt nebo ho něčím ozářit a je to. Ti méně důvtipní přijdou třeba s pavoučím mužem, ti bez fantazie se vytasí se super silným mimozemšťanem, co si sundá brýle a nikdo ho nepozná. O svého superhrdinu se pak musíte také starat! Třeba ho musíte navléci do směšných podvlíkaček a uhozeného přilnavého barevného svršku. A jak bývá navíc u tradičních amerických superhrdinských komiksů zvykem, v jednoduchosti je síla. Čím jednodušeji se náš tajtrlík vytvořil, tím lépe se pro něho budou vymýšlet nezapomenutelné hlášky a dobrodružství.

S Bažináčem (orig. Swamp Thing) to bylo horší. Vznikl sice tradičním způsobem, ale od ostatních se lišil. Vědec Alec Holland dělal své výzkumy a pokusy s bioregenerační pastou kdesi v močálech, až ho to jednou vyhodilo do povětří. Jeho tělo kdesi zapadlo do močálu a měl být pokoj. Ale nebyl.

Zatím je vše v pořádku, zdá se, úvodní teorie o výrobě super trooper hrdiny zatím spokojeně sedí jak mimino v pemprskách, ale místo zmutovaného krokodýlího muže v hnědozeleném trikotu se z bahna vynořilo rostlinné monstrum s duší Aleka Hollanda. Monstrum, které samo o sobě neví, co je zač. Uvědomuje si své bytí, přemýšlí, koná, ale také se trápí v nejistotách. Je to vůbec ještě člověk? Ne, už ne. Je to Bažináč.

A protože to byl hrdina na americký komiks poněkud nezvyklý – alespoň se žádné teenagerské hlášky samy nenabízí a spokojený život zasmrádající zelené obludy jako úspěšného právníka či neohroženého tajemného mstitele se také nezdá příliš pravděpodobný. Ale série kupodivu jela. Byla to dobrá alternativa pro všechny, kterým se už Cokoli-manové zajídali. Ale nebylo to nic do té doby, než přišel Alan Moore a Bažináče oživil tak, jak to měli udělat první tvůrci už na začátku.

Ani Moore nebyl žádná výjimka; většina nejslavnějších scénáristů totiž začínala tak, že oživila skomírající série. Miller oživil Batmana a zásadně zapůsobil i na Daredevilovu sérii, Gaiman vyhrabal ze zapomnění Sandmana a Moore zase uspěl s novým Bažináčem. Kniha, kterou právě dostáváme do rukou i v češtině, je právě výběr prvních osmi sešitů, kdy se do Věci vložil Moore. Mnozí však ani nebudou tušit, že těmto sešitům cosi předcházelo, protože scénárista začal takřka odznovu. Úvodní kapitola nám osvětlí vznik hlavního hrdiny tak obšírně, že tápat nemůže nikdo.

Všech osm sešitů nepůsobí jako celek, jako jeden celistvý příběh. Více vám připomene klasický přístup v podobných sériích, kdy problémy (protivníci) přicházejí a zase odcházejí (typický je v tomhle například Spider-Man z Comicsových legend), případně se (jako vrchol složitosti) prolínají.

Po úvodním laboratorním „opáčku“ z historie Bažináče  se už věnujeme jen a pouze jemu. I když se vyskytnou vnější problémy, nejdůležitější jsou problémy jeho vlastní. I když mu nastanou potíže s podobným monstrem, jako je on sám, i když bude mít nepřímo co do činění i s Ligou spravedlnosti (stejně nevhodně naroubovanou jako v prvním Sandmanovi), i když se začnou vynořovat z hlubin močálu bizarní démoni, zjevující se v neprobádaných myslích dětí z léčebny pro postižené autismem, i když…, stále je hlavní problém ve vlastním sebeuvědomění, ve vratkých odpovědích na existencialistické otázky, ve vlastních snových představách a děsivých vzpomínkách. A tím právě můžeme Bažináče připodobnit k Sandmanovi. Autor vytahuje na světlo spíše témata z psychologie, než návod jak nabančit zloduchovi. Dělá to podobně, jako například Robert Holdstock ve svých knihách o Ryhopském lese. Atmosféra je příjemně mrazivá, hnilobně hutná a občas i slušně hororová. Celá kniha však jako horor nepůsobí, některé příběhy mají odlišnou náladu, snad bychom ji mohli označit za psychologický thriller. Spíše než úděs vzbouzí v nás Bažináčův osud soucit. Z počátku jde o jednoduché vyprávění o nezdařeném experimentu, ale když se začnou zjevovat Bažináčovy představy a vzpomínky, začíná teprve o něco jít.

I tento komiks přišel v českém vydání o barvy. Pokud jste však viděli originál, zajásali jste. Hnědozelený kydanec byl odstraněn nejen pro potěchu našich peněženek (barevné by to stálo dvojnásobek), ale i zraku. Kvalitní pevná vazba je naopak bonus navíc, mnozí to jistě ocení. Grafické stránce komiksu tentokrát nepřikládám valný význam. Nejednalo se o nic světoborného ani v roce 1984. Jednoduchá, zato perfektně srozumitelná kresba tak úspěšně sekunduje scénáři, ale málokdy více zaujme. Pokud mě však něco zklamalo, pak to byla absence čehokoliv „navíc“. V knize nalezneme pouze komiks. Žádné další obrazové materiály (celkem pochopitelně), ale ani textové (naprosto nepochopitelně) zde nenajdeme. Rád bych si přečetl, jak to s Bažináčem bylo předtím, jak se k němu Moore dostal… otázek by bylo mnoho, ale žádná předmluva ani doslov, aby se nám dostalo odpovědí. Škoda.

Pokud jste si oblíbili Sandmana a nestačí vám, že právě vyšel druhý díl v češtině, určitě si pořiďte Bažináče. Je odlišný, není tak komplexní a spletitý, naopak jeho sevřenost by mohla být pro mnohé čtenáře výhodou. Pokud vás ovšem nezajímá, co se může takové obludě honit hlavou, a raději spoléháte na humor, není Bažináč nic pro vás.