Battle owl vyráží na svou první plavbu

Ruby je sova. A pěkně drsná sova. Je totiž viking. Na Rubyho se většinou lepí takovej ňouma (Rubyho slovy) jménem Sven. Sven funguje jako Rubyho sidekick (občas se ale tváří spíš jako nemesis). Sven má sice svoje mouchy, ale pořád je to lepší společník než asasín Hasan nebo dokonce jeden holubí propagátor víry v toho ukřižovaného týpka. Tenhle chlapík je sice dobrý terč co se vtípků týče, jinak je ale vlezlý jako zimnice a má tendenci neustále prudit. A úskalí kamarádství s asasínem snad netřeba rozmazávat.

Battle owl se podobně jako Hajzl a Korektor tváří jako strip monotematický. Jenže tak úplně to neplatí. Battle owl sice silně staví na narážkách týkajících se skandinávské historie a kultury, častým tématem je např. špičkování se mezi pohany a křesťanským věrozvěstem. Battle owl ovšem glosuje také hafo jiných věcí. Internetovými diskusemi počínaje a otázkami náboženského charakteru konče (např. skutečně dává půlce planety vánoční dárky Žid?). Vysloveně vyhraněná spojující linie – jako byl v případě Hajzla sex nebo lidská blbost v případě Korektora – tu není tak silná. Battle owl začal jako internetový glosátor okolního dění a na knize je to stále trochu vidět. A to především v její koncepci.

Ta je totiž z pohledu toho, kdo už zná Battle owl z internetu, trochu zvláštní. Resp. překvapující. Stripy tu nejsou řazeny chronologicky (např. o tom jak Ruby přišel ke svému psímu miláčkovi se dozvíme až poté, co už o něm byla řeč), v podstatě ani tematicky. Znalce zaskočí, že se nejedná o souborné vydání Rubyho stripů, ani o nějak zdůvodněné the best of. Je to výběr, jehož klíč není zřejmý, přičemž řadu lepších stripů tu upřímně řečeno postrádám. To, že ne všechny online publikované stripy byly vybrány k otištění, má ovšem tu výhodu, že zde zůstalo dost míst pro nový materiál. Což je klíčové, neboť tento nový materiál kvalitativně dost přesahuje samotné stripy. Jedná se především o příběh První plavba, který má spíše charakter regulérního komiksu než stripu. Obsahově jde o klasickou cestu za dobrodružstvím a ziskem, kterých jsou plné ságy. Nebyl by to ale Ruby, aby svými hlody tenhle starobylý žánr nepozměnil k obrazu svému. Byť se jedná jen o zábavnou jednohubku bez větších ambicí, je to něco, čím Battle owl své konkurenty převyšuje. Krátká povídka O šíleně nadržené princezně kombinovaná opět s komiksem pak představuje příjemnou tečku na závěr.

Ve výsledku se tedy jedná o poměrně příjemnou, byť specifickou záležitost, kterou přes jistou obsahovou rozháranost drží dva pilíře v podobě humoru a kresby. Battle owl se tak vedle Korektora nebo Hajzla nemusí stydět. Na českém trůnu ovšem v mých očích stále pevně sedí opráskoví Zmikund.