První díl byl jen malý rozjezd. Malé nakouknutí do společné kuchyně jednoho z nejznámějších kreslířů současného amerického komiksu – Jima Leeho, a jednoho z taletovaných scénáristů – Jepha Loeba. Teprve v druhém díle, který přináší zakončení píběhu, se vše rozjíždí na plné obrátky.
Napsat nový příběh o Batmanovi, který by byl kanonizován fanoušky jako další část historie města Gotham, je velice těžké. Některé skutečnosti jsou již jasně dané a některé příběhy jsou uznávány jako stěžejní body životopisu multimilionáře Bruce Wayna. Na první pohled však nemusí být jasný fakt, že i život netopýřího muže má strukturu bildungsromanu. Rozdíl tkví v tom, že tento román se píše již půl století a autorů se na něm vystřídalo bezpočet. V paměti čtenářů se však rozhodně vyjímají tři jména: Bob Kane, Frank Miller a Alan Moore. První Batmana vymyslel, druhý jej nechal zestárnout a napsal chronologicky poslední Batmanův příběh (Návrat temného rytíře, Netopejr 2003) a třetí převrátil kus Batmanova života vzhůru nohama, jak to ostatně dělá ve většině svých děl (Kameňák, Crew 1998, Praha). K těmto zvučným jménům se podle ohlasů komiksových fanoušků přidá zřejmě i jméno Jepha Lobea, jehož opus se stal jednou z neprodávanějších komiksových řad nakladatelství DC všech dob. První díl, podstatně tenčí než díl druhý, vyznívá v závěru poněkud rozpačitě, což je vina dokonalé gradace celého románu, který zrychluje tempo do poslední stránky druhého dílu.
Syžet příběhu je na první pohled klasicky komiksový – v Gothamu se objeví nový padouch, kterého je potřeba zastavit; jediný, kdo to může zvládnout, je Batman a jeho společníci. To je velmi okleštěná kostra příběhu. Tajemný nepřítel používá k tomu, aby zlikvidoval Batmana, všechny jeho slavnější nepřátele, které z povzdálí ovládá, a sám se nenechá do posledního okamžiku spatřit.
V příběhu se doopravdy objeví všichni superpadouši, které z Batmanova univerza známe, což je jeden z hlavních bodů úspěchu celé série. V příběhu se objevují logicky a nenásilně, což se ne vždy při podobných crossoverech podaří. Bohužel v českém prostředí, kde komiksová kultura doposud není na takové úrovni jako jinde ve světě, může být toto kouzlo poněkud prokletím, a to hlavně proto, že někteří z Batmanových protivníků se zde objevují vůbec poprvé. Naštěstí pro komiks u nás známe alespoň batmanovské filmy, které mapují, i když ne zcela přesně, jeho svět. Z postav i pro nás známých se na scéně objeví Joker, Poison Ivy, Riddler, Penguin a Two Face, z těch, které neznáme, je to Killer Croc, Harley Quinnová – Jokerova milenka, Ra´s al Ghul a Scarecrow – psychiatr užívající toxiny vyvolávající strach (tito dva poslední účinkují i v novém filmu Batman Begins). Objeví se i Lex Luthor, odvěký nepřítel Supermana. Naproti tomu Catwoman, která většinou stojí proti Batmanovi, je pro změnu na straně dobra.
Podobně nový je pro české čtenáře i tým Batmanových pomocníků. Jeph Loeb chtěl využít celý Batmanův svět, zapojit do tohoto příběhu obsahujícího velké spiknutí co nejvíce postav. I proto se v příběhu setkáváme se Supermanem a Lois Laneovou, Robinem, Nightwingem (který předtím, než se osamostatnil, byl původním Robinem, mladším partnerem Batmana) a dalšími.
Množství postav naštěstí neovlivňuje kvalitu příběhu. Představuje se nám superhrdinská detektivka se vším všudy, k tomu autor do příběhu zapracoval vzpomínky na Batmanovo dětství, což je další specifická součást batmanovských komiksů. Bruce Wayne celý život překonává stíny ze své minulosti a jinak tomu není ani v Tichu. Uzavírá se další cyklus a opět se vynořuje na povrch původní premisa celého Batmanova příběhu: rodiče, kteří zahynuli při loupežném přepadení, a chlapec, který musel vše sledovat – proto, aby se z něj později stal maskovaný strážce zákona. Loeb pochopitelně dodává další variace, na scéně se objevuje Waynův kamarád z dětství, který by mohl pomoci celou záhadu rozuzlit.
To všechno jsou pouhopouhé kulisy, které napomáhají k jedinečnosti tohoto batmanovského příběhu podobně jako kresba talentovaného Jima Leeho, příjemně expresívní, ale stále precizně detailní. Jsou to kulisy, ve kterých se odehrává příběh o zradě a tápání ve tmě, o nejistotě a obavách. Atmosféra komiksu je i přes užití jasných barev velice pochmurná, ve druhém díle nedostává Batman ani chvilku na vydechnutí, tajemný protivník jím manipuluje, přivádí Batmana k paranoie a několikrát se mu dokonce málem podaří přinutit netopýřího muže k překročení oné tenké hranice mezi právem a zločinem, příčetností a šílenstvím.
Ve srovnání působí první díl jako pouhá předehra k tomu, co bude následovat. Scéna, kdy se Batman sklání nad Jokerem, aby jej uškrtil a zbavil svět nelidské zrůdy a v ten okamžik se stal sám podobným monstrem, je pouze jedním z momentů, kdy čtenáři tuhne krev v žilách. Kategorický imperativ ve spojení s komiksem je zde pojat dobře a i přes vzezření pop-artu můžeme sledovat i druhý plán, který dodává románu patřičný rozměr a hloubku.
Překlad Jiřího Pavlovského je příjemně čtivý, vždyť překladatel patří k předním znalcům Batmanova světa u nás, a nemusíme se proto bát nepoučenosti v komiksových reáliích a tím vzniklých chyb.
Batman – Ticho si rozhodně zaslouží pozornost komiksových fanoušků, ale je v něm ukryto takové kouzlo, že k Batmanovu světu jistě přitáhne i nové čtenáře. Příběh přímo nutí k zjišťování dalších reálií z fascinujícího světa komiksu.
Co si budem povídat, scénář je hodně překombinovaný a dost přitažený za vlasy. Naštěstí je tu perfektní kresba a pěkně zpracovaná česká mutace od BBartu. Oba díly hodnotím 6/10.
tohle je ultimátní věc:) Batmana mám asi vůbec nejraděi ze všech superhrdinů a tenhle příběh je tak úžasně temnej a nabitej emocema, tak hustá atmosféra a hlavně tak LIDSKEJ Batman…ve srovnání s těma sračkami, co u nás jinak poslední dobou vycházej (punisher, preacher atd.) je tohle fakt božský…
nechci se hádat, ale pokud považuješ ennisovky za sračky, tak aspoň napiš důvod, jinak ze sebe akorát děláš blbce, bo každej ví, že to sračky nejsou:-)
lol, si asi děláš srandu, ne? …proč bych ze sebe měl dělat blbce tím, že řeknu, že něco, co nabízí jen nesmyslný násilí a bezduchý vulgarismy je sračka? nebráním se ani vulgarismům ani násilí, ale jen pokud mají v daném díle smysl a jsou prostředkem nikoliv cílem… vždyť tam ani nejsou žádný příběhy a když tak plochý a jednoduchý o nějakých myšlenkách ani nemluvě…a o tom, že každej ví, že to sračky nejsou, by se taky dalo polemizovat, bo já zase na druhou stranu vím že v tomhle názoru nejsem osamocenej…
mno s tim blbcem jsem to zase tak nemyslel, ale stejně se v tom asi neshodneme, jde o to, co člověk od komiksu očekává, dál to rozvádět nebudu, jinak nesouhlasím, že tam jsou vulgarismy a násilí cílem, jsou prostředkem a to prostředkem k ZÁBAVĚ. Ani bych to nenazval vulgarismy, ale spíš hláškami. Jinak věřím, že nejsi osamocenej, ale to já určitě taky ne, tak to radši necháme někomu jinýmu:-)
to het2: Ennis je dobrej. Je pravda, že Punishera zrovna nemusim, ale Hitman (hlavně dvojka) je naprosto výbornej a nejdůležitější podíl na tom má právě příběh (vulgarismů tam moc není, násilí je zcela myslitelný:-) Příběh Preachera se rozhodně nedá pochopit z první knihy, ale jako celek je to paráda a pokud se někdy podíváš do Texasu, pochopíš i ten slovník. A zase k tom násilí… …neni odtamtud Bush mírotvůrce :-))