Basket Flora I. – Šéf přichází – Pelc Jan, Kostić Andrej S.

Těžko si představit některou z adaptací na filmovém plátně či na prknech, která znamenají svět, a tak by v úvahu připadali už jen počítačová hra a komiks. Vzhledem k cílové skupině mladých kavárenských okupantů a plešatících mániček byla volba jasná.

S nápadem zkomiksovat příběh svérázného detektiva Basketa Flory přišel Maťa již v roce 2001. Původně se měl adaptace chopit Ondřej Svátek, který stihl i část alba vytvořit, než byly práce z neznámých příčin zastaveny a Basket šel k ledu. V edičním plánu však zůstal, ale dlouho nebylo o žádné další činnosti ani vidu ani slechu. To se změnilo až letos na podzim, kdy se ukázalo, že druhým vyvoleným bude Andrej Sujetov Kostić, který pro Maťu ilustroval několik knih, např. Vyhoďme ho z kola ven od Keseyho či Burroughsova Teplouše. Ten pojal Basketa jako trilogii, jejíž první díl vyšel teď před Vánoci v rámci nově založené komiksové edice Glum.

O ději prvního dílu jen stručně. Do jednoho špinavého městečka kdesi v severních Čechách je převelen detektiv Basket Flora, jehož policejní metody jsou jemně řečeno zvláštní. O tom se hned přesvědčí místní policejní oddíl, který začne rychle řídnout pod tíhou sebevražd a Basketových neoblomných rozkazů. I přesto probíhá vše hladce, dokud se ve městě neobjeví Basketův odvěký nepřítel Démon zločinu. Hra dvou nesmiřitelných postav se rozjíždí a zatímco démon se může opřít o celé místní podsvětí, Basket má většinou po ruce jen detektiva čekatele Stulíka, který po celou dobu plní funkci věrného šéfova satelitu.

Na příběhu není co kritizovat, je již časem ověřený, a proto je spíše záhodno se podívat, jak dopadla samotná adaptace. Ke vší smůle si Kostić při její tvorbě neuvědomil dvě zásadní věci: že komiks NEVZNIKÁ pouhou kombinací textu a kresby a že když se něco adaptuje, tak se předlohy nedržím jak lačné klíště. Snaha o co nejvěrnější převyprávění nabývá místy až komických rozměrů a v kombinaci s první výtkou způsobuje pravé peklo. Kostić NEUMÍ vyprávět obrazem a často si vypomáhá obsáhlými textovými okýnky z původního románu, kde je napsáno to, co by mělo být patrné z ilustrací. Zcela absurdní jsou situace, kdy je např. popisován hospodský jako člověk, který má místo nohou dřevěné protézy, ale na obrázku je vždy zobrazen od pasu nahoru! Nebo když se Kostić marně snaží zobrazit Stulíkovo vymáchání v olejové skvrně (které si sám zavařil svojí úpornou snahou držet se předlohy za každou cenu), tak poté následuje textový popis akce, jak ho ještě Basket „zmydlil“. To je pro komiksový přepis akčního příběhu naprosto ponižující. Pokud už k akci dojde, je pěst útočníka zobrazena v okamžiku úderu, za což se dává na všech slušnějších komiksových školách napomenutí třídního Supermana.

Na knize je patrná jedna základní věc, kterou ovšem chápe málokdo, a to, že když někdo umí kreslit, neznamená to, že umí kreslit i komiks. Kostić je zdatný kreslíř a dobrý ilustrátor (celá kniha je vyvedena v efektním oranžovočerném duplexu), ale mizerný autor komiksu. Ke všemu ještě dostal sám na starost celou adaptaci, čímž se neštěstí násobí. Když k tomu připočtu neodbytný pocit, že celá kniha vznikala jaksi narychlo, těžko pak lze vyzvedávat pravděpodobné dobré úmysly vydavatele.

Snaha o převedení přitažlivého příběhu do komiksové formy ztroskotala na jejím základním nepochopení a kniha dokazuje, že ani z kvalitních surovin nemusí být vždycky dobrý dort. Vyjít takhle Basket ještě v roce 2001, kdy měl být poprvé realizován, nebylo by to až takové fiasko, neboť tu byl komiks prakticky v plenkách a člověk by nad ledasčím přimhouřil oko. Nicméně ve světle konkurenčních trilogií – Aloise Nebela a Oskara Eda – vypadá Basket jako chudý anemický příbuzný. Je tu ještě šance, že zbylé dva díly laťku trochu zvednou, ale při současně rozdaných kartách o tom pochybuji. Basket Flora se tak pro mě stává jednoznačně největším zklamáním loňského roku.