Na restarty jsme zvyklí. Dějí se většinou z důvodu přiblížení se současné generaci nebo modernizaci problémů a pocitů postav. Úplné překopání základních událostí či podstaty charakterů, to se tak často nestává. U DC Comics se na takovýto posun batmanovského universa odhodlal Geoff Johns, který to samé už provedl Supermanovi.
 |
Základ je notoricky známý. Spouštěčem proměny Bruce Wayna v Batmana prostě musí být výrazné trauma. Jenže Batman je zatím jen rozhněvaný mladý muž, což kouzelně dokazuje hned první scéna beze slov, kde pronásledování podezřelého skončí neúspěchem. V následné retrospektivě se dozvídáme, jak se Alfréd dostal k Wayneovic rodině. Nejvýraznější změna se týká právě budoucího Bruceova komorníka. Je vyobrazen jako mladší válečný veterán, Bruceovi tyká a přibližuje se spíše postu náhradního otce. S mladým pánem se však nemazlí. A přesně to Bruce potřebuje víc než kdy jindy. Pátrání po vrahovi jeho rodičů bude náročné a spletité. Velmi vynalézavé a odlišné je však Waynovo odhalení podstaty netopýra a nesmazatelný otisk, jakou v něm traumatické události zanechaly.
Gotham není jen Batman, ale třeba i komisař Gordon, který ke své smůle dostane parťáka, vyhaslou televizní hvězdu, policistu Harvey Bullocka. Ten si hned od začátku díky svému přebujelému egu a nedostatku důvtipu počíná jako slon v porcelánu. Sled událostí nakonec vrhne Gordonovu dceru do smrtelného nebezpečí, které se znovu usídlilo v Arkhamově domě. Ale právě díky jejich lince je propletenost korupce od obyčejných policejních příslušníků k nejvyšším špičkám gothamské radnice realistická a téměř beznadějná.
 |
Johnsova revoluce není nijak okatá, jde spíše o drobnosti. Někdy osvěží, jindy potěší. Navíc má oporu v Gary Frankovi, který vládne jemnou, pěknou linkou a na postavy jím vykreslené je radost se dívat. Ať už v klidných, dialogových scénách nebo dynamických a akčních. Země jedna není takový explozivní zázrak, jak mohlo být naznačováno. Jedná se však o kvalitní mainstreamový komiks, který by neměl fandům Netopýřího muže v knihovně chybět. Přeci jen, pár věcí je tady úplně jinak, než je zvykem.
| 85 % |
|
Země Jedna
Na tenhle komiks jsem se hodně těšil, spolupráce Geoffa Johnse a Garyho Franka na Utajeném Počátku se mi líbila opravdu hodně, takže když jsem se dočetl že od stejného tvůrčího týmu tu vyjde i Batmanův počátek, očekávání byla velká. A ačkoli jsem nebyl vyloženě zklamán, čekal jsem něco víc. V porovnání s Utajeným Počátkem určitě. Tam byly totiž skvěle namíchány ingredience z původních komiksů, filmového Supermana z roku 1978 a televizního Smallville a tahle kombinace dala vzniknout okouzlujícímu, lehce naivně nostalgickému retro počtení s vynikající kresbou Garyho Franka, kterého osobně řadím do pětice svých nejoblíbenějších mainstreamových kreslířů. Na Zemi Jedna jsou co se týče scénáře nejzajímavější ty berličky a detaily které jemně upravují Batmanův mýtus, ale když odhlédneme od tohohle, je ten příběh takový nevýrazný. Jako když si přečtete stručný popis děje, a když si potom přečtete samotný komiks, dostanete PŘESNĚ to, co jste čekali, nic víc, žádné zvraty, překvapení. Stísněná atmosféra temnoty, korupce a špíny města je jen lehce načrtnuta, příběh klouže po povrchu ale ani v jednom připadě nejde do hloubky. Jistě, od Johnse nemůžeme čekat něco hlubokého, ale i na poli mainstreamu ve kterém se pohybuje jsem už od něj četl lepší a zábavnější věci. Ale je fakt že v USA už vyšlo pokračování a tak je možné že se jedná jen o slabší začátek, hodně věcí je nedořečených a sám o sobě příběh moc uzavřen není. Aby to ale nevypadalo že jen kritizuji, kdyby nebylo Millerova Roku Jedna a nemusel bych srovnávat, možná bych si těch nedostatků tak moc nevšímal. Zábavné to nicméně je, zřejmě komiks zhltnete na jeden zátah, dobře se čte a nenudí, přesto je to pořád jeden z těch slabších originů. Co však zaručeně nezklame, to je kresba Garyho Franka. Jeho styl je něco mezi takovou starší, poctivou retro kresbou, a klasickým současným americkým mainstreamem. Kdo moc kreslířů nezná, tomu se může ztratit mezi ostatními, ale jelikož já mám už trochu načteno, tak se mi jeho americký styl s příměsí evropského komiksu neuvěřitelně zamlouvá. Pro mě to není jen spotřební kresba kterou přelétnete pohledem, k Frankovým ilustracím se rád vracím i po přečtení. Právě skvělý kreslíř vytahuje mé hodnocení o 10% navíc, a dělá z titulu přeci jen dobrý komiks. Jen ne DOST dobrý. V rámci mainstreamu však jasná volba. Scénář : 60% Kresba : 95% Celkem : 75%