30 dní dlouhá noc – Niles, Templesmith

Zatímco je kvalita kresby v některých případech zcela v souladu s kvalitou scénáře, někdy jsou si obě hlavní složky komiksu na hony vzdálené. Takové to bylo například u Vrány (budeme se jí na FP také věnovat), předchozího počinu stejného vydavatele. Tam výrazně hodnota slov překonávala neumělou kresbu. 30 dní dlouhá noc je opačný případ. Na primitivním scénáři je postaven ojedinělý grafický zážitek.

Ben Tempesmith je nový zjev mezi komiksovými malíři. Svoje místo si zde nenašel ani oblíbeným kopírováním současných trendů, ani dokonalým zvládnutím realistické malby, ale svým jedinečným stylem. Vsadím se, že jste se v komiksu s takovým stylem ještě nesetkali, snad spíše v galeriích moderního umění.Templesmithovi se na rozpliznutých a rozmazaných barevných pozadích, které vytvářejí hutnou atmosféru, daří jen pomocí tužky vyprávět děj i emoce. Zatímco barevná malba dává jen naznačit, co se zrovna děje, oproti tomu jednoduché, jakoby odbyté tahy tužky konkretizují. Tento surrealistický až karikující (nikoliv v tom humorném smyslu) postup je jedinečným průnikem postmoderního grafického vyjádření a tradičního realistického zobrazovacího přístupu.

Oproti grafické stránce je na tom scénář prachbídně. Pokud si budete tuto knihu kupovat, tak zaručeně kvůli malbě, nikoliv kvůli scénáři. Proto se mnohem více než na text mé recenze spolehněte na obrázky kolem. Právě vaše zaujetí obrazem může být jedinou konstantou pro výpočet, jehož výsledek rozhodne, zda si knihu za téměř šest set korun pořídíte. Scénář tou konstantou být nemůže. Rozhodnete-li se koupit si komiks kvůli námětu, protože máte rádi upírské horory, a přitom vás grafická podoba díla moc nebere, budete patrně zklamáni, že jste za šest stovek dostali takové malé nic.

Když použiji hyperbolu, pak je příběh 30 dní dlouhé noci jen zajímavé zpestření této Templesmithovy knižní galerie a dává jednotlivým obrazům jednotné směřovaní. Ale tak hrozné to naštěstí není. Na jednom jediném – celkem originálním – nápadu je totiž posazen ten nejklišoidnější (jak se to sakra řekne správně?) příběh o upírech. Ten nápad je, že na Aljašce je období, kdy trvá jedna noc celých třicet dní, protože se místo nachází relativně blízko severnímu pólu, takže ojedinělý upírský rej, na který jeho aktéři nikdy neměli tolik času, může začít. Takže se sjíždějí upíři a vysávají celé městečko. Nic víc, nic míň. Děj je tak uboze jednoduchý a tradiční, že vám pak jedna událost ke konci přijde jako nečekaný zvrat, ale jako plus bych to příběhu nepřičítal. To je jako kdyby z ničeho nic ve špatném pořadu v televizi vystoupil kvalitní bavič. Znamenalo by to najednou, že je tento pořad kvalitní? Jasně že ne… Pokud scénář vůbec za něco pochválit, pak za vcelku solidní gradaci, ale i tady by šlo trochu přitlačit, když je to jeho jediná stránka, která obrazům něco přidává. Nakonec nám nezbude, než omluvit nelogičnost závěru, protože je alespoň dojemný a dává malíři nové možnosti :o).

Hodnotit komiksy na číselné stupnici, to je trest pro recenzenta. Zvláště v případech, jako je tento. Za scénář bych dal tak 3/10, za malbu tak 9/10. Ale jak hodnotit celek? Průměrem? Copak to můžu Templesmithovi udělat a dát tomu 6/10? To ne. Tak přihodím, ale pak si nestěžujte, že 7/10 je za takový komiks moc nebo málo. Zaleží jen na tom, co je pro vás důležité a čemu dáváte přednost. Cena není malá, navíc jde o pouhých 80 stran komiksu, i když výborně lokalizovaných do češtiny a neméně kvalitně vytištěných.

Po úspěchu „Třiceti dní“ bylo jasné, že autoři budou navazovat. Druhý díl bude mít už asi kolem 150 stran a ke kvalitnímu obrazu se prý přidá i kvalitní děj. Jestli se to naplní, bude „Třicet dní“ zakrátko stejná klasika, jaká u nás teď tak houfně vychází.