Komiksový mikroskop – Ten Grand

Vše začíná celkem jednoduše jako příběh o chlápkovi jménem Joe, který přišel o svou životní lásku, a to nejspíš nějakým nechutně tragickým, dojemným a možná i krvavým způsobem. Není tedy divu, že se mu o ní zdá, ale chudák náš hrdina ví, že s ní nemůže mluvit, dokud žije. Po probuzení se vydává do hospody, která mívá v tuto dobu zavřeno. Sedne si na své oblíbené místo, a když dovnitř vejde dívka, která míří přímo za ním, tak vás napadne: tak tohle je nějaký ten zkrachovlý polda, který po vzoru Jacka Taylora dělá soukromé očko s kanceláří v hospodě. A další stránky nás v tomto utvrdí. Dívka vypráví příběh o své sestře, která se dala k jakési prapodivné sektě. Problém ovšem je, že při posledním kontaktu jí řekli, že od nich odešla a oni neví, kde je. A tak naše dívenka, která vypadá jako reklama na mladistvého rebela, začne čuchat levárnu a vydá se za vyšetřovatelem, který bere případy jako je tenhle. Tedy ty, kterým se police vysměje a pak se na ně ještě vychčije, aby vám ukázali, že to myslí vážně… že ten případ neberou vážně, ehm. A Joe si účtuje, jak název napovídá, deset táců.

Všechno, co se zatím děje, nás jen utvrzuje v představě, že se jedná o detektivní příběh. Že vyšetřování nebude úplně obyčejné, se dozvíme záhy, když slečna vytáhne fotografii vůdce sekty. Joe jí totiž začne oponovat, že to on být nemůže, protože ho zabil. A když vám prozradím, že první, s kým se jde poradit, je anděl, tak vám musí být jasné, že to zase tak obyčejný detektivní příběh nebude.

J. M. Straczynski přichází s příběhem paranormálního vyšetřovatele, který mě zaujal na první pohled stejně jako Hellblazer. Příběh hledání už jednou zabitého parchanta, který nám postupně odkrývá minulost Joea, je napsaný geniálně. Sám jsem se divil, kolik informací, děje a zvratů dokázal autor na pouhých 32 stránek komiksu dostat. Když se pak dostanete na stranu poslední, kde vás čeká klasický cliffhanger, tak zkousnete rty a budete mít pocit, že měsíc ještě nikdy nebyl tak dlouhý.

O kresbu se postaral Ben Templesmith, který ilustroval například 30 dní dlouhou noc. Jeho svérázný styl kresby možná nesedne každému, ale doporučuji mu dát v Ten Grand šanci. Každý, kdo četl Fell, totiž ví, že v zachycení atmosféry je Templesmith mistr.

Suma sumárum tu máme perfektní příběh s atmosférickou kresbou a myslím si, že není co víc k tomu dodat.

Vojtěch Rabyniuk (redaktor)

vojta.rabyniuk@fan­tasyplanet.cz

Přečtěte si také minulé díly Komiksového mikroskopu.