Tentokrát se společně vypravíme do vydavatelství, které jsme nějakou dobu nechávali stranou. Jistěže si za to můžou voni sami! Kdyby vydávali zajímavé novinky častěji, to by byla jiná, ale takhle se nedá svítit. Faktem je, že mě jednou za uherák (uherský rok, ne že mě podplácej salámem) přece jenom něčím zaujmou a já si tak užiju i to IDW. Tak, přátelé, připravte si žíly, přichází Transfusion.
První sešit slouží spíš jako představení situace a pravděpodobně i hlavního hrdiny a nedochází k žádnému dějovému posunu. Ono totiž těžko říct, jestli tam vůbec nějaký děj, který by kontinuálně pokračoval do dalších čísel, je. Samotný komiks začíná větou: V budoucnosti budou roboti fungovat na lidskou krev… To není moc pozitivní, což? V této dost drsné a nehostinné budoucnosti vidíme skupinku přeživších, jak si to štráduje podle informací jednoho z nich. Cílem se ukáže políčko kukuřice, které se ve zdevastovaném světě rovná bohatství, který si nikdo z nás neumí ani představit. No a tak se na políčko vrhnou a vono hovno! Ne nic, ale pořádný řídký hovno, protože se spustí past a na přeživší se vrhnou dva roboti. Robot znamená obrovská pružná bestie z kovu a nějakého plastu (nejspíš tvrzený, keramitový nebo kdovíco), která má neskutečnou sílu, je rychlá a samozřejmě ozbrojená. Hnedka z fleku jeden z nich popadne přeživšího v plynové masce, usekne mu šišku a vyždíme si veškerou jeho krev do svých útrob jako z pomeranče. Zbytek dopadne stejně až na muže, který skupinku na dané místo dovedl. Ten se tedy po odchodu robotů a doražení umírajících vydává dál na cestu a není zrovna šťastný. No a při svém bloumání, kdy vám ve zkratce poví o svém narození a životu, narazí na hlídkového robota. S ním se porve a se zraněním vyhrává. A tehdy se na scéně objevují ti, které krvelační roboti serou nejvíc, a mezi ně patří i náš hrdina. Samozřejmě upíři. Nu a to je konec prvního sešitu.
Ve výsledku to tedy vypadá, že pan Steve Niles, když vytvoří něco hodně zajímavýho, do toho pokaždé dá upíry. Koneckonců i zubatci v Transfusion jsou velmi podobní pijavicím ze 30 Dní dlouhé noci. Hlouběji jsem to nezkoumal, ale je možné, že tam bude nějaká souvislost. Pro mě ale Transfusion funguje jako velice zajímavý samostatný postapo komiks, kde to vypadá na souboj dvou silnějších o nadvládu nad farmou krve, která je obsažená v nás slabších.
Komiks je vynikající především po vizuální stránce, o kterou se postaral muž s přezdívkou Menton3 (vlastním jménem Menton J. Matthews III), který je umělec vskutku renesanční. Jeho komiksová kresba ovšem zaujme především svým chladem a faktem, že i když je barevná, přijde vám, že používá jen černou bílou a červenou, protože zabíjení je nakreslené tak perfektně, že si opravdu přijdete jako chlápek na jatkách, který porcuje čerstvé kousky (úmyslně jsem napsal chlápek, ne proto že bych byl sexista, ale ženská, která porcuje na jatkách, pro mě okamžitě přestává bejt ženskou).
Ve výsledku nám tedy Steve Niles naservíroval společně s Menton3 (sakra, jak se tohle skloňuje?!) vynikající hororovou záležitost a upířinu, která by neměla uniknout vaší pozornosti.
Vojtěch Rabyniuk (redaktor)
vojta.rabyniuk@fantasyplanet.cz
Přečtěte si také minulé díly Komiksového mikroskopu.
Nahá ženská na jatkách, hmm… jo a skloňuje se to “s MentonemTrojkou” 🙂
Mimochodem, nečetls od něj náhodou hororovou minisérii Monocyte? Uvažuji o koupi, zahraniční ohlasy jsou velmi nadšené.
Monocyte
Monocyte sem jen tak prolítnul, takže nemůžu sloužit, ale uvažuju o návratu časem 😉