Víte, jaký tým si říkal superhrdinský a byla v něm taková jména jako Venom, Bullseye a Penance? Většina z vás jistě ano a pro ostatní prozradím, že Thunderbolts. A nyní se vrací, ale tentokrát jinak. Vrací se jako super – ehm – Superantihrdinové!
 |
Vše začíná Frankem Castelem aka Punisherem, který si pěkně lebedí v řetězech a kdosi mu vykládá o tom, že se na něj řítí bandička gangsterů. Bandička několika set gangsterů, která si s ním bude určitě chtít pokecat. Ten někdo je postarší, šedivý chlápek s pořádným knírem. Není to nikdo jiný, než generál Thaddeus Ross. Ti, kdo se lépe vyznají v Marvelovském universu, již ví, o koho jde, a na ty ostatní čeká příjemné překvapení. O tom ale tento článek není, je o prvním čísle nových Thunderbolts. V celém čísle sledujeme právě verbování Punishera do nové sestavy a během prostřihů vidíme i další členy téhle nové úderné jednotky: jmenovitě to jsou Venom, Red Hulk, Elektra a Deadpool. Jednoduše se jedná o nejoblíbenější antihrdiny Marvelu, samozřejmě tam chybí Wolverine, který by se na to nejen nehodil, ale má dost svých problémů v jiných sériích.
Kdykoliv se dává dohromady nový tým, tak to zabere minimálně prvních šest sešitů, a to může být dost otravné. Popravdě – kolik potřebujete času, abyste „poznali“ postavy, které znáte jako sůl? Je to zabiják, zabiják, zabíjačka, obrovskej nezničitelnej zabiják a armádní zabiják. Tady máme všechno naservírováno na jednom talíři a číslo se tak může plně věnovat tomu jedinému členovi, s jehož naverbováním by vzhledem k jeho zvráceným morálním zásadám mohl být a popravdě, za jiných podmínek, asi i byl velký problém. Díky tomu se začátek série může věnovat tomu, co tam má být, tedy nějakým těm veselým problémům a neshodám uvnitř týmu a taky nějakému tomu zabíjení kriminálních živlů. Je to sice trochu nestandardní postup, ale o to lepší první číslo a start série to podle mě je.
Autorem nové generace je Daniel Way, takže bych od něj očekával to, co vždy – zábavnou akční podívanou, kde nebude nouze o souboje, střelbu, humor a pro fajnšmekry i nějaký ten decánek krve. Kresba byla svěřena Stevu Dillonovi, který se od svých začátků, kdy všechny obličeje vypadaly stejně, dost vykreslil a spolupráce s Wayem mu podle mě sedne víc než s Garthem Ennisem, který umí psát na Dillona až moc vážně. Takže nečekejte žádnou filozofickou sondu do hlubin zabijákovi duše, ale čistou a řádnou nálož zábavy.
Vojtěch Rabyniuk (redaktor)
vojta.rabyniuk@fantasyplanet.cz
Přečtěte si také minulé díly Komiksového mikroskopu.
