Komiksový mikroskop – Punisher: Nightmare

Na začátku sešitu nás čeká něco, co si zkrátka nikdo v prvním čísle neodpustí – akce. Jsme tedy svědkem scény, kdy Punisher chytá a mlátí padoucha kostelní svíčkou. Tato romantická scéna slouží jako pozadí k monologu o bubácích, jehož pointou je fakt, že nejsnazší způsob, jak ochránit děti před tím, co je na ulici, je to, aby se báli na tu ulici jít. To samozřejmě platí pro zločince. Pro mě osobně by příběhu víc seděla nějaká normální scéna související se scénářem, ale chápu pohnutku přidat trochu toho násilí, aby byl komiks víc „sexy“. Hned po prvních třech stranách se tak můžeme pustit do hlavní zápletky.

Představte si park. Krásně slunečné odpoledne v New Yorku a rodiče s dcerou si vyrazí na procházku. Otec slíbí dítěti, že už neodjede do zámoří, protože už ho armáda nepotřebuje, a vše chce zpečetit zmrzlinovým slibem. U stánku se zmrzlinou na ně však čeká jen dvacet vteřin střelby z automatických zbraní. Manželka – na místě mrtvá. Dcera – na místě mrtvá. Manžel – šest střelných ran v hrudníku, 60% těla popálených, koma. Nepřipomíná vám to něco? Ano, i Frank si všiml, že něco podobného se stalo právě jemu, a tak se vrhne zjistit, co všechno se za tajemným Johnnym skrývá. Ve zkratce samozřejmě zjišťuje, že J. je stejný jako on. Machr přes zabíjení a voják, jen s jednou výjimkou: Johnny po poslední akci už nechce nikdy zabíjet, a proto s kariérou v armádě skoncuje. Johnny je tedy ve výsledku stejný, ale zároveň pravým opakem Franka Castela.

To, co na první pohled působí jako laciná recyklace Punisherovského mýtu, končí výborným cliffhangerem, který nabízí hned několik dalších možností vývoje příběhu a všechny jsou zajímavé. Komiks má opravdu nakročeno na to, aby se stal naprosto perfektní Punisherovskou vážnou minisérií. Samozřejmě to má háček, a ten sedí na scénáristické židli. Jistě, ani kreslíř Mark Texeira není bezchybný a jeho mužné hrudi někdy připomínají spíš bitevní vesmírný křižník, než lidské tělo, ale jeho kresba je ve skrze atmosférická a povedená. Horší je to se scénáristou Scottem M. Gimplem. Pokud vám to jméno nic neříká, tak prozradím, že z komiksů má nejvíc zkušeností se Simpsony. Scott je totiž především filmový a televizní scénárista. Má za sebou tři díly druhé série Walking Dead (což by většině z vás asi nevadilo), ale především se podílel na scénáři jedné z nejhorších filmových adaptací komiksu vůbec, a to na druhém dílu Ghost Ridera, ale buďme optimisté a dejme Scottovi ještě jednu šanci, protože první krok provedl výborný. Scotte! Teď stojíš na hraně! Můžeš spadnout v klidu na zadek na zem, ze který tě zvedne ruka fanoušků, anebo na druhou stranu, kde čeká jáma plná hoven. Sám jsem zvědav, jak to dopadne!

Vojtěch Rabyniuk (redaktor)

vojta.rabyniuk@fan­tasyplanet.cz

Přečtěte si také minulé díly Komiksového mikroskopu.