Komiksová universa jsou plná superhrdinů a superhrdinek, superpadouchů a superpadušek (padouška zní blbě a padoucnice taky), a navíc ještě kouzelníků a magie a monster a démonů a tak dále. Tím posledním hodně přetéká Hellboyovské universum Mika Mignoly. A my se dneska podíváme na jeden komiks o známém hrdinovi z tohoto vesmíru, který není ani démon a už vůbec nemá superschopnosti.
 |
Děj začíná de facto ve chvíli, kdy se dostávají v Německu k moci nacisté. Samozřejmě, že se ještě tváří jako beránci. Lidem dávají práci a svým spojencům ve světě posílají dary. Jako například obrovskou a nabušenou vzducholoď Americe. A to všechno se pouští místo reklam před filmy v kinech. Americká mládež z toho není nijak nadšená, tedy alespoň dva mladíci, které sledujeme na začátku děje. No oni vlastně nejsou nadšení ani z toho filmu, a když cestou z kina potkají chlápka, o kterém si myslí, že je opilý, ale před očima se jim rozteče na krvavou kaši, tak jejich nadšení je studenější než šedesátiletá německá panna.
Přesuňme se o nějaký ten den dál, kdy avizovaná vzducholoď podniká svou majestátní pouť až do kanadského Quebecu. Jak si tak majestátně pluje nad New Yorkem, tak nám textová pole přinášejí rozhovor, který se odehrává kdesi na palubě. Rozhovor, který je veden německy bandou lidí, jejichž obleky se skví hákovými kříži. Brzy vám dojde, že onen rozteklý muž nezemřel přirozeně, ale měla v tom prsty jakási biologická zbraň, která se nachází v rukou fašounů na palubě vzducholodi. A jediný muž, který stojí mezi katastrofou a bezpečím, je právě Lobster Johnson.
Lobster Johnson je moje nejoblíbenější postava z Hellboyovského vesmíru, takže tento týden jsem se opravdu nemusel extra rozmýšlet nad tím, o čem psát. Sám Lobster má dvě podoby. Jedna je ze „současnosti“, kdy je to nejspíš nejmocnější duch celého universa a pomáhá B.P.R.D. A pak právě svou smrtelnou dráhu maskovaného mstitele, ze které je i tento příběh. Kapitoly z minulosti nám Mike Mignola servíruje v krátkých příbězích, což dává možnost přečíst si ho naprosto každému. Koneckonců jeden/dva sešity ještě nikdy nikoho nezabily.
Žárově jde o směs noiru a akce, která působí velice příjemně v kresbě Tonci Zonjice, který je perfektně doplněný barvami Davea Stewarta. Především studené odstíny totiž dodávají příběhu tu pravou atmosféru. Na scénáři s Mikem Mignolou spolupracoval další zkušený mazák John Arcudi a výsledek je úžasný. Z fleku si tenhle parádní One Shot umím představit jako scénu ve filmu s Indianou Johnsem. No, může za to asi ta vzducholoď. Každopádně neváhejte a vrhněte se na Caput Mortuum!
Vojtěch Rabyniuk (redaktor)
vojta.rabyniuk@fantasyplanet.cz
Přečtěte si také minulé díly Komiksového mikroskopu.
