Komiksový mikroskop (5. – 11. 12.)

Vzhledem k tomu, že minulý Mikroskop měl úspěch a samozřejmě taky proto, aby to hezky vypadalo, podruhé nabízíme dvojitý pohled na jedno dílo. Tentokrát se já i Marek podíváme na dílo, které stejně jako Daredevil začalo letos opět od čísla jedna. Tenhle titul však má u nás víc fanoušků. Nejedná se o nikoho jiného než o Franka Castela aka Punishera!

The Punisher – Vitaj späť, Frank… zase

Vynecháme obvyklú úvodnú zoznamovačku, keďže všetci vieme, kto je Frank Castle, aké je jeho hobby a čo ho k tej záľube viedlo. A kto to nevie, tak sa k tomuto článku dostal zrejme omylom, pretože si myslel, že sa tu dočíta o najnovšom vibrátore značky Punisher, alebo trash metalovej skupine rovnakého mena. Nič také tu nenájdete. Iba pár suchých faktov o komiksových sériách jednej z najznámejších antihrdinských postáv vydavateľstva Marvel Comics. Niečím predsa musíme začať. Tak si povieme o tom, koľkokrát už Frank Castle prešiel omladzovacou kúrou a čo ho to vôbec stálo.

Punisher sa prvýkrát objavil v roku 1974, v komikse Amazing Spider-man číslo 129, po smrti Gwen Stacyovej. Najal si ho Miles Warren aka Jackal, aby zabil Spider-mana, pretože pripravil o život jeho milovanú. Punisher síce neuspel, ale čitateľom bol sympatický a začal Spider-manovi spríjemňovať život. Aj Daredevilovi. V roku 1986 sa čitatelia dočkali jeho prvej minisérie jednoducho nazvanej „Punisher“, v ktorej sa objavila celá čata Punisherov vedená jeho úhlavným nepriateľom, Jigsawom. O rok neskôr nasledovala prvá séria na pokračovanie, ktorá sa skončila stoštvrtým číslom. Frank si zašaškoval počas megaudalosti Maximum Carnage a v roku 1995 sa vrátil v druhej sérii na pokračovanie, ktorá sa skončila osemnástym dielom. Rok 1998 bol rokom, keď sa Punisher po svojej samovražde vrátil medzi smrteľníkov, aby ich trestal v mene anjelov. Síce šlo iba o štvordielnu minisériu, ale to Frankovi nezabránilo, aby si dal aj jednu tímovku s Wolverinom. Našťastie pre nás poslal Frank anjelov do riti a tí ho skopli späť na Zem ako smrteľníka.

V roku 2000 ho zobral pod svoje ochranné krídla Garth Ennis a odvtedy sa Frankovi iba darilo. Séria z roku 2000 mala dvanásť čísiel, nasledovala séria odohrávajúca sa vo svete Marvel Knights, tiež písaná Ennisom. Po tridsiatich siedmych číslach pokračoval Punisher vo svojej odysey v sérii na pokračovanie, Punisher MAX. Ennisova hrôzovláda trvala až do roku 2008 a o rok neskôr sa opäť skončila. Nasledovali špeciály, v roku 2009 miniséria Punisher: War zone, opäť od Ennisa, miniséria Frank Castle MAX a ďalšia séria na pokračovanie písaná Rickom Remenderom, ktorý skombinoval Franka s Frankensteinom. V minisérii „Punisher: In the blood“ sa Frank vrátil do ľudskej podoby, ale Marvel nezabudol aj na čitateľov, ktorí majú radšej Punishera drsnejšieho než obvykle. Génius Jason Aaron dostal na starosť sériu Punisher MAX a stojí to fakt za to. Ešte vás z toho gulášu nebolí hlava? Dobre, pretože teraz si povieme niečo o najnovšej sérii tohto nesmrteľného a nestarnúceho „kata“.

Prvých päť strán prvého čísla je bez dialógu. Je to ako jedna z tých scénok filmu, pri ktorých nepočujete hlasy a v pozadí hrá nejaká dojemná hudba. V tomto komikse sledujeme policajta na strelnici, osamelého černošského detektíva a svadbu, na ktorú vtrhnú po zuby ozbrojení muži. Dvadsaťsedem svadobčanov zabijú, devätnásť zrania, sedem kriticky. Na miesto činu prichádza spomenutý černošský detektív, Oscar Clemons. Je k nemu priradený policajt zo strelnice, detektív Walter Bolt. A ak máte správny filmový vkus, tak si pri pohľade na túto dvojicu detektívov, spomeniete na film Se7en a dvojicu detektívov v podaní Brada Pitta a Morgana Freemana. Ale k veci. Somerset, teda Clemons, si dá fakty dokopy a uvedomí si, že svadobčania neboli cieľom, a že ozbrojenci dorazili na zlé miesto, v nesprávny čas. Našťastie pre detektívov jestvujú informátori a vďaka tomu sa vydajú hľadať istého obchodníka so zbraňami. Ale niekto sa k nemu dostal skôr a urobil mu do čela vetrací otvor o priemere 9 milimetrov. Niekto, kto vo svojom meste nechce pankhartov, vraždiacich nevinných ľudí, a ktorého hruď zdobí žiarivo biela lebka.

Táto najnovšia séria na pokračovanie spadá pod Marvelom ohlasovanú resuscitáciu hrdinov, označovanú ako Big Shots. Okrem Punishera sa dočkali nového začiatku aj Moon Knight a Daredevil, o ktorom sme si už niečo povedali minule. Musím povedať, že najlepšia je zatiaľ najnovšia séria Moon Knighta. Čo iné by človek čakal od dua Bendis/Maleev? U Daredevila musíme ešte počkať, či mu zostúpia gule a naberie na vážnosti. Najnovší Punisher, nespadajúci pod MAX, je tak akurát. Proste bežný štandard. Pomohol tomu prístup scenáristu Grega Rucku (52, Whiteout). Hlavnými hrdinami je dvojica detektívov a Punisher je iba ich tieňom, mužom, ktorý je vždy o krok pred nimi, alebo pár krokov za nimi. K jeho záhadnosti prispieva aj to, že počas celého prvého čísla nepovie ani jedno slovo, ani nevieme čo sa mu preháňa hlavou. Jeho zastrašujúca lebka sa vrátila k primitívnemu dizajnu aký sme videli v komikse „Punisher: Year One“, alebo vo filme Punisher z roku 2004 s Thomasom Janeom. A vyzerá oveľa desivejšie než klasická lebka podľa šablóny, ktorá je väčšia než jeho hruď. Kresbu spáchal Marco Checchetto (Daken, Squadron Supreme) a pekne si na nej dal záležať, aj na vytvorení temnej atmosféry.

Na to, že sa Rucka dostal k písaniu tejto série ako slepý k nechceným husliam, to celkom ujde. Nepokúsil sa prekonať Ennisa, ani Aarona (to sa snáď ani nedá) a uvedomil si, že Punisher je ľahko pochopitelná postava. Nechcel z neho urobiť iného človeka, nechcel ho napraviť, iba robil to, čo každý scenárista, ktorý mal kedy s Frankom dočinenia. Predhodil mu ľudí, ktorí musia zomrieť. Najlepšie nejakou veľmi násilnou smrťou. Ak však chcete príbeh, ktorý je epický, tak si prečítajte Fear Itself, alebo Spider-Island, alebo X-Men: Schism.

Marek Barányi (externí redaktor)

weaponx@azet.sk

Punisher – Muž, který sázel kulky… mezi oči

Punisher si prošel poslední dobou stejně špatným obdobím jako Daredevil. On sice nebyl hostitelem démona, ale usekli mu hlavu a ruku… no, brr, byl to děs. Ale teď je Frank Castle opět živý a opět začal vycházet od prvního čísla. Marvel se rozhodl dát důvěru muži, který se kdysi proslavil u konkurenčního vydavatelství DC ročním opusem 52, Gregu Ruckovi. Podle mě se svého úkolu zhostil naprosto perfektně. A proč?

Příběh dosavadních sešitů je následující: Svatba. Cca třicet hostů, a najednou nám tam vlítne banda cápků, kteří mají v rukou nejeden kvér, ukazováky zvesela hladí spoušť a solidní spoušť také páchají. Rázem máme dvacet devět mrtvol. Nevěsta přežila. A v průběhu již vyšlých šesti sešitů zjistíme, že je v ní víc, než se na první pohled zdálo. První persona na světě!

Punisher se samozřejmě pustí do borců, co ten masakr měli na svědomí, a jak má ve zvyku, od spodiny až na vrchol. Druhá persona.

Hlavními průvodci příběhu je pak dvojice detektivů. Stárnoucí černoch a mladý běloch s tajemstvím, na které zatím neznáme odpověď. K tomu přidejme blonďatou novinářku a dámu, která vládne organizovanému zločinu, a máme před sebou všechny hlavní postavy dosavadního příběhu.

V Čechách když se řekne Punisher, většině lidí naběhne krev do hlavy a nejspíš nejen tam při vyhlídce Gartha Ennise a jeho často samoúčelného násilí. Nejsem velký fanda jeho klasického Punishera. MAX řada, která vychází nyní, je velice příjemnou, temnou a syrovou záležitostí, ale vážně si nemyslím, jako velká spousta našinců, že na co Ennis sáhne, je zlato. Jeho řadový Punisher byl plný černého humoru, jasného coloringu a do extrému vyhnaného násilí. Ruckův Punisher je jiný. Prvních pět sešitů kreslil Marco Checcheto, jehož kresba působí trochu noirově, ale stále má velký nádech akčnějších žánrů, barvy doplnil Matt Hollingsworth a s jeho studenými tóny je Punisher už na první pohled výbornou temnou akcí.

Rucka využívá Punishera tak, jak to já osobně mám nejraději. Nebývá hlavním protagonistou, ale naopak se schovává ve stínech a je tahounem pouze tehdy, když přijde řeč na akci a násilí. Na příběhové linie si Rucka hýčká především dvojici detektivů a blonďatou novinářku. A funguje to na výbornou. Punisher jednoduše baví! Po každé jednotlivé epizodě se těšíte na další, protože každý díl i v případě, že uzavírá jakýsi pomyslný celek, nás navnadí na další čtení. Fanoušky, kteří v Punisherovi hledají hlavně to zabíjení, také dozajista potěší množství vystřelených mozků, zlomených kostí, obrovských kvérů a nevěřících zločinců, kteří si mysleli, že zrovna oni to nějak doklepou i přes Punishera, Avengers a další a další hrdiny k penězům ve zdraví. Za zmínku stojí dozajista panely, v nichž autorský tým využívá nepřímého násilí. Používají k tomu klasické postupy jako siluety, stíny a chytré střihy a daří se jim to tak dobře, že mnohdy tyto scény působí mnohem drsněji než kdejaký masakr.

Nový Punisher se tak pro mě osobně stal velice povedeným počinem, kde si každý najde to, co hledá. Máme tu akci. Máme tu krev. Máme tu příběh s množstvím tajemství, která čekají na odhalení, a řadou postav, která nezahlcuje, ale nabízí rozmanitou škálu, kde každý najde svého oblíbence i toho, koho bychom nejraději nakopali do vajec… pokud nějaké má. Pozitivem také je, že nemusíte být nijak seznámeni s tím, co se zrovna v globálu Marvelovského vesmíru děje, a užijete si komiks beze zbytku.

Na závěr přidám jen vzkaz pro Grega Rucku a autorský tým, který se v šestém sešitu dočkal nových kreslířů (duo Matthewů – Southwortha a Clarka). Jen tak dál, kluci!

Vojtěch Rabyniuk (redaktor)