Komiksový mikroskop (28. 11. – 4. 12.)

Daredevil – Návrat muža bez strachu…

V roku 1964 vznikla prvá komiksová séria Daredevil, ktorej sa urodilo celkovo tristoosemdesiat čísiel. Nepriatelia hlavnej postavy zo začiatku väčšinou za veľa nestáli (Purple Man, Matador, Jester) a často si požičiaval zlosynov z iných komiksových sérií (Electro, Mr. Hyde, Dr. Doom). Až neskôr sa mu ušli zaujímavejší zlosyni (Gladiator, Bullseye, Elektra) a oveľa lepšie príbehy. To najlepšie po scenáristickej stránke spáchali Frank Miller a Ann Nocenti. Príbehom „Just one good story“, v roku 1998, bola prvá séria ukončená. Pár mesiacov na to sme sa dočkali druhej série, ktorá mala stotridsaťtri dielov a takmer každý, kto sa na nej podielal, stojí za spomenutie. Kevin Smith (aj keď ide o snahu napodobiť Franka Millera), Brian Michael Bendis, Alex Maleev, Ed Brubaker, Michael Lark a Andy Diggle (okrem príbehu Shadowland). Objavili sa nové postavy, (Echo, Lady Bullseye), vrátili sa klasici (Mysterio, Kingpin, Bullseye) a zažili sme kanonádu výborných príbehov. Ale všetko dobré sa raz musí skončiť a vo februári bola séria príbehom „Shadowland“, ktorý nám ukázal, že Daredevil nie je postava stvorená pre vlastné crossovery, ukončená.

V marci vydal Marvel prvé číslo štvordielnej minisérie, ktorá nám objasnila, čo sa stalo s Daredevilom po tom, ako úlohu ochrancu Hell‘s Kitchen prevzal Black Panther. Odišiel sa túlať po Amerike, aby sa utápal vo svojej sebaľútosti. V zapadákove Nového Mexika narazil na skorumpovaného šerifa, ktorý spolupracoval s pašerákmi zbraní a mutantom menom Calavera, ktorý dokázal mučiť ľudí pomocou ich viny. Niečo na spôsob filmového Ghost Ridera. Okrem priemerného príbehu ma v tejto zbytočnej minisérii iritovala aj kresba Davida Gianfelica. Hlavne pokiaľ ide o jeho spodobenie Matta Murdocka. Celý čas som mal pocit, že sledujem dobrodružstvá slepého, superhrdinského Ámiša. V lepšom prípade ryšavého Abrahama Lincolna. Ale to je teraz fuk. Máme tú trápnosť za sebou, a teraz nás čaká tretia séria nášho obľúbeného, superhrdinského slepca.

Takže Daredevil je späť. Vrátil do Hell‘s Kitchen vysmiaty, ako keby sa nič vážne nestalo. Zrejme všetci zabudli na to, že kedysi velil Hand, bol posadnutý démonom a chcel zabiť superhrdinov a každého, kto by sa mu postavil do cesty. Svoj návrat oznámi príchodom na svadbu, ktorá má zjednotiť dve mafiánske rodiny. A povráva sa, že na svadbe dôjde k atentátu. Daredevil pomocou svojho radaru rýchlo zisťuje, že v skutočnosti ide únos. Dcéru jedného z mafiánov sa pokúsil uniesť Johnathon Ohnn, béčkový superzlosyn, známy ako Spot. Po jeho rýchlej porážke je čas na právnickú prax. A opäť sa všetci tvária, ako keby k udalostiam v príbehu Shadowland nikdy nedošlo. Síce ho všetci nazývajú Daredevilom, ale to už nie je pre čitateľov žiadna novinka. Po debakli v súdnej sieni a ďalšom trápnom rozhovore na streche budovy o tom, že Matt Murdock nie je Daredevil, vyráža Matt Murdock, ktorý je Daredevil, do mesta vo svojom kostýme, čím dokazuje, že je Daredevil. Počas svojho utešeného poskakovania a pohupovania sa nočným mestom na neho zaútočí neznámy útočník ozbrojený veľmi ikonickým štítom. A keďže je toto prvé číslo, tak musí mať nejaký bonus. Je ním nasilu melodramatický príbeh, v ktorom Matt ukazuje Foggymu a nám, aký je svet úžasný a ako sa vyrovnáva so svojim životom.

Neviem, čo si mám o tomto komikse myslieť. Na jednu stranu je super, že Daredevil je späť so svojou vlastnou sériou, na druhú stranu by som bol radšej, keby ho písal niekto iný než Mark Waid. Hlavne niekto, kto vie písať vážne, nie tak „radostne“. Začiatok so Spotom a mafiánskou svadbou je výborný, a ak má Waid v pláne robiť z béčkových zlosynov zabijakov, ktorí lámu väzy svojim komplicom, tak sa máme na čo tešiť. Po tom to začne byť problémové. Matt Murdock každú chvílu opakuje, že nie je Daredevil, že ľudia sa mýlia, že on fakt nie je Daredevil, a tak stále dokola celých sedem strán. Druhou vecou je absencia temnoty a vážnosti. Najprv nám Marvel naservíruje krásne temné, niekedy až noirové príbehy od Bendisa a Brubakera, ukončia to rozpačitým Diggleom a o pár mesiacov neskôr dostávame facku v podobe jasného, velmi farebného, radostného komiksu ako zo šesťdesiatych rokov. Pre nových čitatelov narodených v roku 1999 to môže byť super a paráda a tak podobne, ale pre ľudí odchovaných druhou sériou je to fakt neznesitelná hrôza. A k faktoru otravnosti prispieva aj to, že všetci ignorujú udalosti Shadowlandu a tvária sa, ako keby sa nič nestalo. Ignorovanie udalostí predchádzajúcich sérií je u Marvelu zrejme bežným javom.

O kresbu prvého príbehu sa postaral Paolo Rivera (Mythos, Amazing Spider-man), bonusový príbeh kreslil Marcos Martin (Green Arrow, Wonder Woman). Nebyť iných mien, tak by som povedal, že to kreslil jeden a ten istý človek, keďže ich kresba je veľmi podobná. V hlavnom príbehu je pekne detailne rozkreslené radarové videnie Daredevila, v druhom je výborne zakomponované Daredevilovo vnímanie sveta a jeho zvukov, pachov a chutí. Ale pekná kresba nestačí na záchranu priemerného príbehu. Zatiaľ to nie je žiadna sláva, uvidíme, či sa to zlepší po druhom, treťom čísle, a ak nie, tak si radšej znovu prečítajte druhú sériu.

Marek Barányi (externí redaktor)

weaponx@azet.sk

Daredevil – Nový začátek Matta Murdocka

Vyšel již pátý sešit nového Daredevila a to by tedy mohlo klidně dát na první book. Já upřímně doufám, že ne. První sešit byl samostatným příběhem, kde se Matt Murdock tak vehementně snaží dokázat světu, čtenáři a snad i všem Bohům, že ON NENÍ DAREDVIL!!! Je. Díky bohu. Naštěstí máme na začátku velice solidní akci, která je doplněna zcela novým pojetím Mattova vnímání světa. Jeho radar připomínající vizi tvořenou jeho čtyřmi funkčními smysly je unikátní a opravdu mě baví na každém obrázku všech pěti sešitů.

Pak přišel druhý a třetí sešit spojený společným příběhem o jakýchsi zvukem tvořených konstruktech (jak jinak by mohl Daredevil dostat klepec?), které se snaží vrátit život svému stvořiteli, kterého nám představí v naprosto nepřehledné historii jeho soubojů s Avengers a dalšími superhrdiny. Upřímně, po dočtení třetího sešitu jsem měl opravdu co dělat, abych dal nebojácnému hrdinovi ještě šanci. Naštěstí jsem nevěřil tomu, že by Mark Waid mohl pokračovat tímto stylem dál a s hlubokým nádechem jako před dlouhým skokem do hlubin jsem se ponořil do stránek, panelů a bublin čtvrtého čísla. A tehdy mi to došlo.

Je potřeba zapomenout na Bendise, Millera a Brubakera. Tohle Je Mark Waid! Muž, který napsal epické Království tvé! Změnil jsem trochu přístup a podíval se na další dvě čísla jinýma očima. A pochopil jsem, proč tak vehementně nutí Matta Murdocka tvrdit, že není Daredevil. Waidův komiks opravu není tak o Daredevilovi, jako o Mattu Murdockovi. Ve čtvrtém díle se řeší, jak se popere se situací, že díky svému alter egu nemůže dál řádně obhajovat u soudu. Je to důmyslné školení klientů, kteří si nemůžou pořádného advokáta dovolit. Zde se objevuje klasický Mattův rys, a to nikdy nekončící boj za spravedlnost. To se mu ovšem ve čtvrtém sešitě nemusí vyplatit, když se rozhodne pomoci nevidomému mladíkovi, který byl na první pohled bezdůvodně vyhozen z práce. Sešit končí panelem, kdy Matt a mladík stojí u okna a po těle se jim prohání několik červených teček laserových zaměřovačů. Mimo to jsme ve čtvrtém sešitu svědky parádní scény, kdy vidíme, co vše stihne Daredevil zachránit, než se dostane, tam kam původně chtěl.

To už jsem se ale pouštěl do pátého dílu a pouštěl jsem se do něj tak, jak to má u pořádné ongoing série být – nedočkavě. Hlavní hrdina se z prekérní situace samozřejmě dostane. Uklidí mladíka do bezpečí a pomalu začíná zjišťovat, o co vlastně v celém případu jde.

Mezitím si zaměstnavatel oněch mužů, kteří značkovali Murdocka lasery, řekl, že je potřeba zvýšit kalibr, a to rovnou na super ražení. Daredevil se dozví smysl celého komplotu a stihne být celkem slušně vyškolen od nového rekruta, který si ho škrtá ze seznamu. Konec pátého sešitu. UF!

Na první pohled je vidět, že prvních pět dílů je hodně nevyrovnaných, co se týká scénáře. Z druhého a třetího sešitu mám neodbytný pocit, že se Mark Waid pouze procvičoval. Jako by se oblékal do Daredevilovského kostýmu a zkoušel, jak s ním pracovat, a ono to ne a ne jít. Tak to udělal jinak, zahodil červený obleček do rohu pokoje a vsoukal se pomalu, ale o to jistěji přímo pod kůži Matta Murdocka.To se povedlo už mnohem, mnohem lépe a já doufám, že v tomhle tempu bude i dále pokračovat.

Co je bez diskuze, je vynikající kresba Paola Rivieri. Ostrá a precizní. Mistrovským dílem je již zmíněné radarové vnímání světa slepého člověka, který má vytrénované ostatní smysly neskutečným způsobem. Coloring je také něco, na co rozhodně fanoušci Briana Michaela Bendise nebudou připraveni. Je opravdu barevný. Skoro až veselý. Rozhodně to však není na škodu, ba naopak. Barvy dodávají na živosti akcím a využití ostrých kontrastů je zkrátka mňamka.

Abych to vše shrnul. První číslo je kvalitou nic neříkající. Následuje opravdu rozpačitý, až špatný dojem, který je ovšem víc než zachráněn následujícím vývojem. Jediné, co je potřeba, je již zmíněný přístup. Berte to jako opravdové první číslo. Začíná nová kapitola, tak nesrovnávejme jabka s hruškama a užijme si dílko, které má naběhnuté na velice pěknou sérii. Jako perličku nakonec bych zmínil naprosto úchvatnou alternativní obálku prvního čísla, která je jedna z nejlepších letošního roku.

Vojtěch Rabyniuk (redaktor)

vojta.rabyniuk@fan­tasyplanet.cz

Oba redaktoři svá hodnocení psali nezávisle na sobě.