Komiksový mikroskop (21. – 27. 11.)

Diablo #1 (DC Comics)

Pochybuji, že by byl nějaký mladý fantasy fanoušek, který by neznal legendární akční hru s prvky RPG od společnosti Blizzard Entertainment Diablo. V devadesátých letech vtrhla na herní scénu a, i díky druhému dílu, se na něm udržela až do dnešních dní. Miliony hráčů se vžily do role neochvějného hrdiny nebo hrdinky, který sám samotinký stojí proti nekonečným hordám monster a na konci ho čeká vytoužený boj s některým ze sedmi knížat pekelných. Vše s jednoduchým, ale fungujícím příběhem a ne zrovna uzavřenými konci, které se rozhodně neřadí do kategorie šťastných. Nyní se blíží třetí díl této neumírající legendy, a jak už je poslední dobou zvykem, před vydáním se rozjíždí z části reklamní masírka a z části snaha o prohloubení a rozšíření herního světa a příběhu.

První sešit Diabla s podtitulem Sword of Justice začíná… no, řekněme rozpačitě. Jakýsi mladý bojovník poslouchá příběh starého muže o drsných a mocných barbarech severu, kteří chránili horu Arreat a Worldstone, který byl v jejím nitru ukryt. Jak to dopadlo s kamenem, víme ze hry, ale stařík nám vypráví, co bylo pak. Příběhu naslouchal i mladík s mečem, který mu je ukraden tímto staříkem během krátkého rozhovoru?! Přiznám se, že v tu chvíli jsem chtěl přestat číst a poslat tenhle komiks do horoucích pekel po vzoru barbara Conana. Naštěstí jsem tak neudělal. Po pár stránkách na nás totiž dýchne ta pravá atmosféra, na kterou čekáme. Onen mladík se dostane do jeskyně, kde je v kameni bodnutý tajemný meč, který již na první pohled (my fantasy fandové to poznáme) vypadá mocně. Stěny jsou pokryty rytinami, které vypráví životní příběh onoho mládence. A tohle, přátelé, přesahuje cokoliv, co jsem zatím měl čest z doplňující diablovské produkce číst. Atmosféra houstne každou stránkou a strohá, drsná kresba Josepha Lacroixa je bezesporu ohromující. Scéna s matkou i vyplývající scéna s otcem jsou bez nadsázky kulervoucí a nemůžu se dočkat pokračování, které vyjde bohužel až v lednu. Pokud jste fanoušci fantasy žánru, povinnost.

Incredible Hulk (Marvel)

Co se týká restartů, nových volume či nového číslování známých sérií, mám ve zvyku je hodnotit nejdříve po třech číslech, protože pohled na první může být poněkud zkreslený. Někdy negativní, občas pozitivní, ale objektivní nebývá. Hulk je jiný. Pokud se v tom, co se děje za hranicemi ČR v komiksovém světě, neorientujete, možná vám jméno autora nic neřekne. Pokud se pohybujete jen lehce a nic vám neřekne, pak jste ostuda a je třeba si sáhnout do svědomí. Pokud se pohybujete více než málo a stále vám jméno JASON AARON nic neříká, potom žijete nejspíš v nějakém jiném vesmíru nebo na úrovni komiksů pro desetileté. Jason Aaron se nenápadněji, ale o to nesmazatelněji ukazuje jako jeden z nejlepších stávajících komiksových autorů. Jeho Wolverine je již kultovní, z naprosto blbé postavy jako je Ghost Rider vytěžil hodně zábavnou akční jízdu, která nenudí ani po šesti stech stranách. Ultimátní Captain America byl v jeho rukách doslova ultimátní a tak dále a tak dále. Co ale udělal v Hulkovi? Něco, co tu opravu ještě nebylo a co mi otevřelo pusu dokořán, hlasitě jsem zakřičel YES!!!!

Hulk a Bruce Banner se po jistých peripetiích rozdělili. Každý má své tělo, svůj život a svoje problémy. Tedy to by si spíš alespoň jeden z nich přál. Hulk žije v podzemí. Hluboko, hluboko pod povrchem Země, kde se z lovené kořisti stal lovcem. Bojuje proti netvorům z hlubin, stvořením, která nepoznala strach, a rval na kusy svou kořist do doby, než přišel on. Zelený hrdina si našel útočiště u slabých podzemních humanoidů a stal se jejich hrdinou. Shání jídlo pro celou vesnici a chrání její obyvatele a ještě navíc si nechal narůst velice slušivý plnovous! Mezitím, na jednom tropickém ostrově, který by mnoho z vás nazvalo rájem, se dějí jakési nepředloženosti. Dvě humanoidní, mluvící, divoká prasata chytají zvířátka pro svého stvořitele. Bruce Bannera. Bruce Bannera, který znetvořil a pozabíjel všechna zvířata z ostrova a jeho okolí. Profesora Bannera, který si píchal po mnoho dní nitrožilně radioaktivní látky a díky tomu má v hlavě tumor velký jak grep. Bruce Bannera, který zdaleka není takovým klaďákem, jak se tvářil.

Jason Aaron byl první, kdo si položil otázku: kdo je tady tím dobrým superhrdinou? Hulk, nebo Bruce? Zhostil se nové série se svou osobitou zručností a již po dvou číslech můžu všem vřele doporučit. Vynikající kresba Marca Silvestriho je už pak jen třešničkou na tomto úžasném dortu.

Vojtěch Rabyniuk (redaktor)

vojta.rabyniuk@fan­tasyplanet.cz

Stitched – Čierny jastrab zostrelený… (Avatar Press)

Garth Ennis natočil krátkometrážny film menom Stitched. Teraz, keď túto informáciu vaše mozgy spracovali, máte na výber z troch reakcií. Reakcia číslo jedna: je vám to jedno. Reakcia číslo dva: pri pomyslení na to že Ennis natočil film, ste upadli do katatonického stavu, pretože niečo také podľa vás nie je možné. A reakcia číslo tri: ste nadšený a je vám jedno ako ten film vyzerá a kto tam hrá, pretože ho natočil Ennis a na čo ten siahne to sa zmení na zlato. Spomenutý Ír predpokladal že má dosť fanúšikov, ktorý by boli ochotný skrátiť si čas čakaním na uvedenie filmu čítaním komiksovej adaptácie jeho krátkeho filmu. A mal pravdu. Ja som jeden z tých fanúšikov a preto sa teraz pozrieme na to jeho veľdielo.

Príbeh sa začína vo chvíli keď na pláň východného Afganistanu dopadne vojenský vrtuľník značky Čierny jastrab. Spolu s ním dopadli na zem aj piati americký vojaci, z ktorých prežili iba traja. Poručík Pruitt, vojačka Cooperová a desiatnička Twiggsová. Ich pôvodným poslaním bolo zachrániť členov americkej jednotky, ale teraz sa ich priority zmenili. Musia zachrániť sami seba, ale na mieste havárie nemôžu zostať, keďže miestny obyvatelia milujú zahraničné návštevy asi tak veľmi, ako americký vidláci Baracka Obamu. A ani šanca na ich záchranu nie je veľmi veľká, pretože vysielač udávajúci polohu vrtuľníku skončil v priepasti. Jediné čo im zostáva je ísť vpred a dúfať, že ich nenájdu členovia Talibanu.

Vyšlo najavo, že talibancov trápilo niečo vážnejšie než prenasledovanie trojice amerických psov. Konkrétne to bola smrť, zahalená v potrhanom plášti a ozbrojená kosákom. Smrť, ktorú nezastavili ani výstrely z rokmi overeného kalašnikova, ani prosby. Smrť, ktorá je nestranná a má podobu dávno mŕtvych ľudí, ktorý majú zošité všetky telesné otvory na tele. Na čerstvé následky ich vyčíňania narazila naša trojica hlavných hrdinov. A tiež by nemŕtvym podľahli, nebyť rýchleho zásahu trojice amerických vojakov, ktorých mali poručík Pruitt a jeho čata zachrániť. Nová trojica vojakov mala totiž s nemŕtvymi už česť (vtedy boli ešte štyria) a zistili, že ich zastavia iba ak zabijú akéhosi nadháňača, vybaveného plechovkou s kamienkami. Našu šesticu čaká túra na akú do konca života nezabudnú. Ak ju prežijú.

A to je zatiaľ všetko. Čakali ste snáď viac? Tak ste na zlej adrese. S komiksami Gartha Ennisa je to ako s filmom Expendables. Nenájdete v nich nijakú hlbšiu myšlienku. Nedozviete sa čo chcel autor povedať vyvrhnutými črevami a kalašnikovom zarazeným do lebky talibanca. Ak túžite po príbehu, ktorý vás osloví, prečítajte si nejaký iný komiks, napríklad od Craiga Thompsona (Pod dekou), alebo Chrisa Warea (Jimmy Corrigan: Nejchytřejší kluk na světě). Ale, napriek tomu že Ennisove komiksi sú väčšinou pre ľudí, ktorý sa chcú hlavne pobaviť (Punisher, Punisher MAX, Preacher, Hitman), dokáže písať aj o vážnych veciach. Pokiaľ sledujete jeho súčasnú sériu The Boys, tak ste si určite všimli, že v nej veľmi často a hlavne svojsky kritizuje vojnu a jej „účel.“

Človek by to do Ennisa ani nepovedal, ale písanie príbehov odohrávajúcich sa počas vojny je jeho druhou najobľúbenejšou témou po kritizovaní náboženstva, Ameriky a superhrdinov. A dokázal nám to už niekoľkokrát. Či už parodicky (Adventures in the Rifle Brigade), svojsky (Fury, Fury: Peacemaker), alebo realisticky (303, War stories, Battlefields). Pokiaľ ide o jeho najnovší príbeh z obdobia vojny, zatiaľ k nemu Ennis pristupuje realisticky a bez štipky epičnosti. Je to jednoduchý príbeh o troch vojakoch, ktorý nemajú zásoby, sú v nepriateľskej krajine a potrebujú sa dostať z bodu A do bodu B, cez húf nezastaviteľných zabijakov. Nič viac. Aspoň zatiaľ.

Marek Barányi (externí redaktor)

weaponx@azet.sk