Každý jeden den: Život Bráse de Olivy Domingose v deseti kapitolách

Kdysi dávno byly komiksy zábavou pro děti, kdysi dávno byly komiksy doménou opláštěnkovaných superhrdinů, jenže v roce 1993 vzniklo pod vedením Karen Bergerové DC Vertigo a začalo vydávat trochu jiné komiksy. Tedy, i zde vycházeli příběhy o pláštěnkářích, ale také příběhy, které jsou úplně jiné než vyprávěnky o Batmanovi či Supermanovi. K takovým bezesporu patřil Sandman Neila Gaimana, či Bažináč Alana Moora. K těmto dospělým grafickým románům s přesahem se v roce 2010 zařadil i Daytripper brazilského sourozeneckého tvůrčího týmu Fábio Moona a Gabriela Bá. Ovšem i na poměry DC Vertigo je jejich komiks hodně výjimečný a svým způsobem netradiční. U nás ho pod názvem Každý jeden den vydalo komiksové nakladatelství CREW a já vám teď povím čím je tenhle komiks tak zvláštní.

Brás de Oliva Domingos, který je hlavním hrdinu tohoto příběhu, je synem mezinárodně uznávaného spisovatele Benedita. Brás sní o tom, že se také stane uznávaným spisovatelem, ale zatím investuje veškerou svou invenci do psaní nekrologů pro místní noviny. A ačkoli i splnění svého snu se Brás dočká, jeho příběh NENÍ návodem jak se stát slavným spisovatelem. Každý ve svém životě hrajeme mnoho rolí – dítě, zaměstnanec, přítel, partner, rodič, kamarád. Nejinak je tomu i s naším hrdinou, a právě těmto životním výzvám, kterým musí čelit, je komiks věnován. A také je věnován smrti, protože jak říká v závěru knihy sám Brás: „Teprve když přijmeš, že jednoho dne zemřeš, můžeš se od toho oprostit…a vytěžit ze svého života to nejlepší.“

Spíše než románem mohl by být Každý jeden den krásným povídkovým filmem.

Brásův životní příběh mohli Moon a Bá vyprávět pěkně lineárně od narození po smrt, ale oni šli mnohem těžší cestou a zvolili hodně originální a zajímavý přístup. Kniha je rozdělena do deseti kapitol, přičemž je každá věnována nejen jednomu z jeho životních období, čemuž odpovídá věk, jímž je kapitola označená, ale především vztahům, citům a pocitům, které v daném časovém úseku svého života prožívá. Přitom ani Brásovi životní milníky nejsou za sebou řazeny lineárně. Je to hodně zvláštní způsob vyprávění, více filmový než literární. Ale k meditativně laděnému příběhu jakým Každý jeden den bezesporu je, se hodí, neboť nutí čtenáře, aby se na konci každé kapitoly zastavil a zamyslel nad tím, co mu tím konkrétním příběhem chtějí autoři ne-li sdělit, tak alespoň naznačit. Není bez zajímavosti, že každá epizoda končí jinou verzí Brásovi smrti. Všechny kapitoly jeho života se však dotýkají otázek: “Jaký je smysl života?” a “Co chceš se svým životem dělat?”, a tím je Brásův životní příběh tak výjimečný.

Pokud jsem výše psal, že Každý jeden den je záznamem vtahů, citů a pocitů, které Brás prožívá, odpovídá tomu civilní kresba, v níž je kladen důraz především na mimiku a výraz očí. Okřídlené úsloví „Oko do duše okno“ v kresbách obou bratrů nabývá nečekané hloubky. Zároveň si však budete připadat jako byste byli součástí Brásova života, tak realistické kresby na panelech jsou.

Jak píše v originálně pojaté předmluvě americký komiksový tvůrce Craig Thompson: „Psát o smrti by bylo snadné. Na těchto stránkách se toho děje mnohem víc – přemítání nad minulostí, přání do budoucnosti, ale především existování ve zkušenosti.“

Pro mě je Každý jeden den těchto nadaných tvůrců rozhodně objevem roku a moc rád bych si přečetl jakýkoli z jejich dalších komiksů.

Každý jeden den