Že Hellboye bude muset v jeho finální knize čekat střet makabrózních rozměrů, to asi čekal každý, kdo sledoval rudochovu pouť. A po všech těch příšerách, bestiích, čarodějnicích, démonech, přízracích, upírech a po dalších a dalších padouších z bestiářů mnoha světových mytologií, kteří už od pekelníka dostali po držce ať už v době, kdy potíral magický zločin coby člen jednotky ústavu Ú.P.V.O či poté, co ústav opustil a cestoval po světě, bude muset ještě zabojovat. Ještě alespoň trochu. O život, o svět, o vesmír a tak vůbec.

 

Jsme zvyklí, že mnoho dobrodružství – a ve fantasy tomu je tak dvojnásob – končí bitvou. Finálním střetem dobra a zla, ve kterém hrdina po dlouhé cestě ukáže to nejlepší, co v sobě má. Rozuzlení apokalypsou. Po poslední z knih, v nichž jsme sledovali Hellboyův hlavní příběh (Divoký hon) je rudoch majitelem jednoho poměrně kouzelného meče, přesto se rozhodne jej ve finále svého putování vynechat a stanout tváří v tvář onomu hlavnímu zlu (v terminologii počítačových her bychom jej označili jako finálního bosse) – překvapí vás, že je to drak? – sám v přesdržkovce kataklyzmatických rozměrů. Se svou neústupností a odvahou, až k úplnému konci. Ale nečekejte komorní příběh – i přesto v knize dojde kupříkladu ke střetu dvou velkých armád.

 

Upřímně, Hellboyovo vyvrcholení je přesně takové, jaké čekáte. Epické. Emotivní. Poetické. S každou další známou postavou, která se vrací na scénu, s každým dalším využitým či uzavřeným motivem ze starších knih se ve vás tvrdí dojem, že tohle je to pravé ořechové finále. V určitých chvílích je vám líto dokonce i padouchů. Nakonec – víte, že se loučíte i s nimi.

 

S každou další stránkou jste si jistější, že tenhle příběh byl celou dobu v zatraceně dobrých rukou. Jen málokdo dokázal najít tak skvostné spojení všech těch mytologií – nordické, slovanské, keltské, artušovské legendy, trochu té poctivé starozákonní vize apokalypsy – s takovou obratností, jako Mignola. A to si k tomu přisadil ještě špetku mýtu lovecraftovského, který je v Hellboyovi často nosným atmosférickým prvkem. Mike Mignola svůj příběh zavřel ve vší parádě, a i když poslední knihy již sám neilustroval, Duncan Fegredo jej zastoupil více než dobře – dokonce bych řekl, že Mignolův úsečný styl posunul trochu dále.

 

Hellboyova tečka mohla být jen těžko lepší a půvabnější – vždyť i bez ohledu na kontext je Bouře a běsy (spolu s Divokým honem) dost možná nejlepší knihou celé série. A přesně to si pekelník zasloužil.

 

Tak nashledanou v pekle, Hellboyi.

 

Hellboy 12: Bouře a běsy
Scénář: Mike Mignola
Kresba: Duncan Fegredo
Vydal: Comics Centrum, 2017
Překlad: Jak Kantůrek
Formát: váz. s přebalem
Počet stran: 176
Cena: 599 Kč