Hellboy s pořadovým číslem jedenáct a podtitulem Ďáblova nevěsta a další příběhy přináší…chvilka napětí… Ďáblovu nevěstu a další příběhy. Ti z vás, kteří z názvu čujete další povídkovou knihu, máte samozřejmě pravdu. V rámci hlavní série Mignolovy populární postavy jde o poslední book tohoto typu. Teď už nás bude čekat jenom hlavní dějová linka podaná v závěrečné trojici knih – poslední v sérii Hellboy, na kterou navazují dvě knihy Hellboy in Hell (poslední číslo Hellboy in Hell vyšlo ve Spojených státech a na dalších anglofonních trzích poměrně nedávno a na sociálních sítě se od fanoušků komiksu valí ohromné vlny chvály). Ale zpět k nevěstě.

Pokud jste pekelníka ještě nikdy nečetli a postavu znáte třeba jen z filmů Guillerma del Tora, můžete Ďáblovou nevěstou s klidným svědomím začít, jelikož jednotlivé příběhy leží mimo hlavní dějovou linii. Pokud jste naopak oddaným fanouškem a hltání Hellboye prokládáte pochutnáváním na sérií Ú.P.V.O., víte prakticky přesně, co od Ďáblovy nevěsty čekat. To je vlastně i největší „nevýhodou“ Hellboyových povídkových knih – své pravidelné čtenáře nemají čím překvapovat.

Což neberte jako negativum, znamená to totiž především skutečnost, že si Mike Mignola umí udržet svůj vysoký standard, přestože příběh většiny jeho povídek se dá shrnout do věty: „Hellboy narazil na problém a rozbil mu držku.“

Pojďme po jednotlivých povídkách.

Hellboy v Mexiku – aneb i Hellboy má své dny. Nebo rovnou celé měsíce. Byť si ze své alkoholové jízdy po Mexiku pekelník mnoho nepamatuje, i fragmenty jeho paměti naznačují, že se rozhodně nenudil. Přidal se totiž k dvojici bratrů – mexických wrestlerů na lovu na démony a podobnou havěť.

Dvojprogram zla – noční kina v Americe měla na programu často dva filmy – nejčastěji béčkové bijáky, na kteří chodili zapálení cinefilové jako Quentin Tarantino nebo muchlování chtivé páry. Podobný dvojprogram připravil i Mignola, dvě kratší povídky, z nichž uvízne v paměti především ta první, Sullivanova odměna, s povedenou poeovsko-lovecraftovskou atmosférou, kdy doslova cítíte to zlovolné vrzání prken podlahy pod vašima nohama.

Spící mrtví – ukázka toho, že upírstvo v Evropě je prostě jiné (na úrovni, taková aristokracie zla) než to americké, potěší. A nejdelší příběh v knize jakbysmet. Za mnohé přitom vděčí i skvělému překladu Jana Kantůrka, který si v ní neskutečně vyhrál. Jednoznačný vrchol Ďáblovy nevěsty, a to i přestože jde o vypravěčský standard. Atmosféra téhle povídky je ovšem vynikající.

Ďáblova nevěsta – titulní povídka za „Spícími mrtvými“ zaostává, přesto se u ní člověk rozhodně nenudí. Tak jako Hellboye v Mexiku a Dvojprogram zla i Ďáblovu nevěstu ilustroval Richard Corben, jehož styl pekelníkovi sedne skvěle – jen o něco málo méně než ten Mignolův.

Whittierův odkaz – jediná povídka v celé knize, kterou Mignola nejen psal, ale i ilustroval. Při pohledu na jeho naprosto originální a signifikantní styl se čtenář cítí tak trochu jako při návratu domů. Škoda jen, že je Whittierův odkaz tak krátký.

Busteru Oakleyovi se splní přání – povídka o emzáckých únosech, která začíná jako typický americký horor a končí jako humoreska.

Přiznám se, hellboyovským povídkám nefandím tolik jako jeho hlavní dějové linii. Přestože mě pekelníkovy historky vždy baví, jak již bylo řečeno, Mignola v nich mnohdy používá tentýž dějový rámec. Ten ozvláštňuje ve výsledku pouze prostředím a mytologií, o kterou se příběh opírá.

A teď zpátky k Ú.P.V.O.  a hlavnímu Hellboyovu příběhu, kterého se nemůžu dočkat.

Hellboy 11: Ďáblova nevěsta a další příběhy
Scénář: Mike Mignola
Kresba: Mike Mignola, Richard Corben, Scott Hampton, Kevin Nowlan
Překlad: Jan Kantůrek
Vydalo: Comics Centrum, 2016
Počet stran: 208
Cena: 599 Kč

Hodnocení: 80 %