Green Blood 1: Když se špičková kresba spojí se slabším příběhem

Masasumi Kakizaki je japonský kreslíř mangy narozený v Hokkaidu, a jako u většiny autorů není moc informací o jeho životě známo. Tedy kromě toho, že na kontě má například Skrýš (Crew, 2018) nebo Bestiarius, X-Gene; ale čemu doopravdy vděčí za úspěch je manga Rainbow zasazená do roku 1950 sledující životy šesti delikventů – o tom ale tahle recenze není.

Rok 1865, New York, šestý okrsek s názvem Five Points aka Nejhorší slum světa. Místo plné prostitutek, naivních imigrantů doufajících v lepší život a podmínky, válek gangů a celkově svrabu všeho druhu. V tomhle příjemném a přívětivém prostředí žijí dva přistěhovalečtí bratři – Brad a Luke Burnsovi. Zatímco mladší Luke pracuje v docích a o nějakých ganzích nechce nic slyšet, nechce s nimi mít nic společného, svého staršího bráchu má za povaleče nejvyššího levelu snícího o životě na farmě mimo New York, kterou si s bratrem koupí. Netuší ale, že z Brada se po nocích stává nájemný vrah gangu Grave Diggers zvaný Smrťák. Luke také nemá sebemenší tušení o tom, že by bratr prahl po nějaké pomstě. Nebo že hledá jejich otce.

V první knize Green Blood se čtenář moc odpovědí nedočká, je to klasický seznamovací začátek s postavami a úvodem do děje a upřímně: nejvíc dojmu ve čtenáři zanechá kresba. Protože ta je špičková! Detailní stínování (mimika postav, jednotlivé záhyby oblečení, vlasy vlající ve větru atd.) a dvoustránkové noční scény berou dech (světlo pouličních lamp, zničené zdi, na kterých je vidět každá nerovnost). Jednoduše od prvního vlasu na hlavě až po cákance krve na botách je malba realistická. Menším problémem je ovšem scénář, který poněkud pokulhává. Možná je to tím, že příběh vytvořený Japoncem je zasazen do westernového prostředí, které autor zná zřejmě jen z amerických filmů (pokud čtenáři nějaké zpodobnění postav bude připomínat filmové postavy – nah, nejste v tom sami).

Zelená krev se řadí mezi seinen mangy, které se zaměřují na dospělé mužské publikum a nezdráhají se pracovat s určitými prvky jako je pornografie, násilí, vulgarita a ne moc růžové vyhlídky na budoucnost – to všechno tento příběh obsahuje. Až na tu pornografii (chlápek s rozepnutými kalhotami a nahá prostitutka, které je vidět maximálně zadek, se mezi pornografii nepočítají, ne?). Vizuální stránka mangy tedy převyšuje scénář o několik úrovní – úplný propadák to ale není. Je to oddechové a rychlé čtení s perfektní kresbou, která lahodí oku, a končí cliffhangerem. Nakladatelství Crew v současnosti vydalo již druhý díl z celkových pěti – dá se předpokládat, že další budou následovat v dohledné době.

Masasumi Kakizaki: Green Blood 1 – Zelená krev