Finální sklizeň Amerických bohů

Závěr komiksové trilogie, která adaptuje jeden z nejpůsobivějších románů fantastiky, je konečně tady. Pan Středa je mrtev, poslední bitva mezi starými a novými bohy se blíží a Stín uvízl mezi nimi – jako mezi kladivem a kovadlinou…

V poslední době se s Americkými bohy roztrhl pytel. Televiznímu seriálu běží už třetí řada (a otázka je, kolik jich ještě bude následovat, náročnější podívanou americké publikum nemá úplně v lásce, a tak sledovanost klesá a osud seriálu visí ve vzduchu), komiksová adaptace i v češtině dospěla do svého vrcholu.

A já říkám: víc Amerických bohů! Udělejte deskovku, počítačovou hru, cokoliv!

Román Neila Gaimana sice patří mezi ty známější a oblíbenější, přesto je pořád málo známý a málo oblíbený. Při opakovaném čtení totiž není těžké si uvědomit, že takhle vypadá mistrovské dílo. Američtí bohové fungují nejen jako moderní fantasy, ale přesahují hranice žánru, Gaiman v nich vytváří moderní epos makabrózních rozměrů, s takovou mírou detailů, narážek a nápadů, že bude trvat ještě několik opakovaných čtení, než je člověk pochytí a pochopí všechny.

A dobrá zpráva je: autoři komiksové adaptace se jeho převyprávění (a překreslení) zhostili více než dobře.

Jelikož si Gaiman držel jakous takous kontrolu, komiksová trilogie poměrně přesně opisuje jeho knihu. Však tvůrčí tým za ní už tvoří poměrně zaběhlý tandem. P. Craig Russell (v komiksu navrhl příběh a rozložení prvků na stránkách) s Gaimanem spolupracoval vícekrát, než kolik máte prstů na rukou, kreslíř Scott Hampton Neilovi maloval třeba Knihy magie (i ty už u nás vyšly) a jeho práce na tomhle komiksu je skvělá. Nestrhává na sebe zbytečně pozornost, nechá vyprávění hrát prim – ale přitom nevytváří tuctové dílko z ranku „spotřební zábavy“.

A právě již zmiňovaná doslovnost je v podstatě skvělým podhoubím pro další pěstování úcty ke Gaimanovu majestátnímu opusu – pomáhá vám totiž nahlížet na jeho příběh z dalších úhlů pohledu, z perspektivy jiného čtenáře – P. Craiga Russela – takového čtenáře, který má navíc tu kliku, že má přístup k samotnému „zřídlu“.

Závěr celé komiksové trilogie konečně přináší otevřený boj (a takový znamená ztráty), přináší mystické momenty, další tsunami „gaimanovské poetiky“ a odpovědi – spoustu odpovědí. Ale ne všechny, na některé otázky si přece jen budete muset odpovědět sami. A jak bývá u Gaimana dobrým zvykem, možná přináší i nějaké nové otázky.

Američtí bohové jsou přitom v podstatě jedním z tradičních amerických žánrů – road tripem – a to hned několikanásobným. Jde o cestu nejen geografií Spojených států, ale také jejich historií, jejich duší, jejich kolektivním mýtem, ve kterém se – v tom nejlepším duchu americké lačnosti po vítězství – jeho jednotlivé entity rubou o to, kdo tenhle zástup povede v čele. Je to souboj o člověka, iniciovaný bytostmi, kterým na blahu lidského druhu v podstatě nezáleží, člověk je pro ně jen jakousi religiózní verzí „matrixovských baterií“ (mimochodem, při tomhle čtení jsem se pocitu sounáležitosti tohohle příběhu s Matrixem nějak nemohl zbavit).

Je to mistrovské dílo.

A komiksové médium mu setsakra sluší.

Neil Gaiman: Američtí bohové 3 – Okamžik bouře