Do tajemného světa za hřbitovní branou se s Nikem Owensem podíváme podruhé a naposledy. Tentokrát čtenáře čekají tři příběhy, ve kterých si Nik musí poradit nejen s nástrahami venkovního světa, do kterého stále více touží proniknout, ale také s údělem všech teenagerů – dospíváním.
V první kapitole s velice výmluvným názvem „Nikdo Owens jde do školy“ náš hrdina, bažící po vědomostech světa živých, zasedne do škamen. Mimo jiné se zde naučí i to, že dětský svět si ve své krutosti často nezadá s tím dospělým. Druhý příběh pak přivede na scénu Nikovu kamarádku z dětství. Objeví se však i někdo jiný z minulosti. Muž jménem Jack se vrací, aby dokončil svou práci, a tentokrát má s sebou i zálohu v podobě dalších Jacků. Vypadá to, že se Nik možná dospělosti ani nedožije. Bude muset použít vše, čemu se za ta léta na hřbitově naučil, jestli má vyváznout. I novodobý Mauglí se musí konečně postavit svému Šér Chánovi čelem. Tomu nejtěžšímu rozhodnutí však bude hřbitovní dítko čelit v závěrečné kapitole.
V první knize jsme se seznámili se světem mezi náhrobními kameny, jeho obyvateli a pravidly. V té druhé už se příběh více věnuje zápletce samotné, tedy tomu, kdo vyvraždil Nikovu rodinu a proč mu stále hrozí nebezpečí. Mění se i Nikův postoj, z bezbranné oběti vyrůstá mladík, který už se nechce dále skrývat, naopak si přeje svou nemesis najít a porazit ji. Příběhy z první knihy tedy vytvořily jakési podhoubí pro knihu druhou, kde se čtenář konečně dočká odpovědí. Ačkoliv je tomu věnována téměř celá druhá část, vtírá se pocit, že je závěr poněkud uspěchaný. Knižní předlohu jsem bohužel nečetla, mohu tedy jen hádat, zda za to může sám autor, či je to nedostatek pouze příběhu převedeného do komiksu. Gaiman nám totiž poskytl spoustu námětů, odboček a detailů, které se v závěru vlastně ani zcela nevyužijí a ukáží se jako slepé uličky. Sice plné krásných domů se zdobnými fasádami, ale přesto prázdné. Stejně je tomu i s mnoha vedlejšími postavami, ke kterým si vybudujete nějaký vztah a těšíte se, že se o nich dozvíte více. No, zklamu vás, moc toho o nich už nezjistíme.
Po výtvarné stránce si Druhá kniha hřbitovní drží formu nastavenou prvním dílem – také zde se na každé kapitole podílel jiný umělec, u té poslední dokonce rovnou tři. I barevná paleta zůstala podobně tlumená. Snad jen první kapitola, ve které Nik chodí do školy, lehce vybočuje použitím jasnějších barev. Oproti standardním chladným odstínům modrozelené, šedé a černé tu najdete i teplé tóny žluté, oranžové a červené. Což je zvláštní protiklad k tomu, o jak nehostinné prostředí se ve skutečnosti jedná. Hřbitov tak oproti škole i přes svá temná zakoutí působí o dost pohostiněji. Barvy tu tak vyjadřují vlastně svůj opak. Svět živých, ač barevný a na první pohled vřelý, je často tvrdší a nelítostnější než svět mrtvých.
První kniha nás navnadí na velký příběh s propracovanou mytologií, o hlavní zápletce však pustí jen pár zlomků informací, o to více očekávání proto čtenář vkládá do dalšího dílu. Ten sice přináší finální rozuzlení, ale jako by mu do dokonalosti cosi chybělo. Snad další díl? Trilogie by příběhu možná slušela více. Zbyl by tak větší prostor pro ono „odhalení“ i nezbytnou velkolepou „bitvu“ s arcipadouchem. A možná také pár dalších slov k postavám.
I přes drobné nedostatky je však Druhá kniha hřbitovní komiksem, který určitě stojí za povšimnutí. A zejména Gaimanovi příznivci by si ji neměli nechat ujít. Příběh sám možná neohromí originalitou, ale plně to vynahradí neotřelostí světa, do kterého je zasazen.
Neil Gaiman + P. Craig Russel, David Lafuente, Kevin Nowlan a Galen Showman: Druhá kniha hřbitovní
Vydal: Comics Centrum, 2017
Překlad: Jan Kantůrek
Formát: váz. s přebalem
Počet stran: 168
Cena: 599 Kč
