Oslavy 700 let od narození Karla IV., císaře Svaté říše římské a krále Zemí Koruny české (i všech dalších království, která byla součástí SŘŘ), pořád s Čechami hýbou. A to by v tom byl čert, aby si vydavatelé nechali utéct příležitost národ obohatit o kouzlo minulosti.
Pro české komiksy je toto jubileum dost zásadní, protože o panovníkovi jich letos vyšlo hned několik. Nejčerstvější z nich je Obrázkové čtení – Karel IV. pro děti od autorů Martina Pitra, Petra Vokáče a ilustrátora Antonína Šplíchala, které vydalo nakladatelství Fragment. Kniha, která mi, když jsem poprvé držela v rukou, nevyhnutelně připomněla dětská léta strávená u krásných Obrázkových starých pověstí českých.
Flashback to byl jemný, nicméně zde je o historickou osobnost Karla IV. – ne pověst, ale vladaře, který byl klíčovým pro českou zemi a Prahu takovou, jaká dnes je. Přesto vůči němu cítím už po léta jistou skepsi, protože každá mince má dvě strany. Mezi námi, kolem Karla IV. koluje už tak mnoho zažitých omylů, fabulací a nesmyslů, že by to vyšlo na samostatný, dlouhatánský článek. Z toho důvodu mě dost zajímalo, jak se k panovníkovi postaví nový komiks věnovaný především dětem, které se teprve o historii své země učí a hledají k ní vztah.
Obrázkové čtení s Karlem IV. předkládá celkem obsáhlý výčet Karlových nejlepších počinů. Vyprávění o sedmnácti kapitolách začíná přímo od počátků – tedy jak se otec Karla IV., Jan Lucemburský, dostal k českému trůnu, pokračuje Karlovým narozením a neshodami Jana a jeho manželky Elišky Přemyslovny, Karlovy matky. Přesun urozeného chlapce do Francie pak startuje jeho hvězdný osud. Nechybí vyprávění o zásadním růstu Prahy a jejích architektonických skvostů, Karlova korunovace a bitvy; to vše končí smrtí panovníka se sentimentální, lehce trpkou větou: “České králoství se díky Karlovi dostalo na vrchol, kterého už pak nikdy nedosáhlo.”
Mnohdy jsou autoři příliš zabraní do výčtu hromady faktů a dat v rámečcích panelů, které mi přijdou místy rušivé, ale text je podaný lehkou, zábavnou formou. Kresba je přitom pěkná, roztomilá a pro děti atraktivní. Jestli vám něco říká jméno Martin Pitro, víte, že jde o autora, který stvořil Otřesné dějiny českých zemí a knihy z cyklu Děsivé dějiny zaměřené především na odrostlejší děti základních škol. I já jsem kdysi byla jeho cílovkou a co vám budu povídat, číst Děsivé dějiny byla neskutečná švanda. Proto mě trochu zamrzelo, že se v obrázkovém Karlovi IV. jedná zejména o vyjmenování zásadních faktů, které zná i úplný historický diletant – a pak už nic, žádná perla navíc. Pocit z knihy byl takový, že autoři museli dokonce často vyškrtávat. A proto mě překvapila kapitola s loupeživými rytíři, která vlastně ani tak nepojednávala o “velkých skutcích Otce vlasti”. Kniha život Karla IV. nijak zásadně pro mladé čtenáře neposouvá na novou objevnou úroveň. Na druhou stranu to ale jako dospělý čtenář chápu a dost každému napoví i poslední věta, kterou je celý komiks zakončen.
My Češi pořád nutně potřebujeme něco – nebo lépe řečeno, někoho – na koho můžeme být hrdí. A ta hrdost se nejlépe musí pěstovat od školních lavic. Chvíli jsem o tom přemýšlela a rozhodla se, že můj mladší, dnes už devítiletý bratr, by si měl obrázkového Karla IV. určitě přečíst. Karel byl ve své době neobyčejný vladař a vizionář, velmi laskavý panovník, který na druhou stranu otevřeně podporoval židovské pogromy a národností ani nebyl Čechem, ale Němcem. Záleží na tom ale dnes? Z Karla už je jen symbol, téměř propaganda: zářivý, pohádkový příběh o vzrůstu krásné země, která si po jeho odchodu prošla vším možným. Když už nemůžeme svou zemi milovat pro její krásu a dobu, ve které sami žijeme, musíme se opřít o představu vůdce, který je už přes šest set let mrtvý.
Kniha se tak po stránce vystihnutí nejlepších momentů Karlova života opravdu povedla. Nechybí galerie tehdy významných osobností a členů Karlovy rodiny, ke konci autoři nezapomněli zmínit vladařovy manželky a přiložili i mapku zemí Koruny české. Jako dílo zábavně naučné se bezesporu Obrázkové čtení – Karel IV. uplatní, ale jako dospělák přeci jen zůstávám trochu zklamaná. Ráda bych třeba jednou viděla komiks podle Karlova vlastního životopisu, klidně i ve formě pro mladší čtenáře. A jestli už takový počin existuje? No tak do toho, sem s ním…
Obrázkové čtení – Karel IV.
Scénář: Petr Vokáč, Martin Pitro
Kresba: Antonín Šplíchal
Vydal: Fragment, 2016
Počet stran: 47
Cena: 199,- Kč
Neskutečně špatná a zavádějící recenze. Autorka vykazuje všechn známky havloidního vzdělání. Ćetla autorka dílo Vita Caroli? Jistě ne. Jinak by nemohla vyplodit takovou kupu omylů a nesmyslů. A ty židovské pogromy? Zjistětě si jak se chovali a jak kupčili s lidským životem v období velké morové rány. Raději už nic nepiš náno.
Tak jsem si nejdřív kladla otázku, čím tě Karle B. mohla ta recenze tak naštvat… Pak jsem si všimla spojení “havloidní vzdělání”. Tak se raději nebudu ani ptát – ale zasmála jsem se 🙂
A tak mně se to komiksové zpracování docela líbí, asi mě to i naláká ke koupi 🙂 (Jenom se mi trochu kroutí palce u nohou, že syn Lucemburka a Přemyslovny = Němec… jako že vnuk římského císaře, nebo jak? 🙂 ) A k náhledu např. zrovna Němců na našeho Karla si stačí přečíst třeba Ošklivou vévodkyni od Liona Feuchtwangera, a hnedka se vidí jiný úhel pohledu mimo jiné třeba na shromažďování svatých ostatků 🙂 Ale tak zase nemusíme se chytat každé zahraniční pomluvy… V naší zemi se za jeho doby neválčilo… šikovná sňatková politika (jen teda doufám, že manželky, chudinky, fakt odcházely na věčnost čistě ranou osudu…)
Koukám na ukázky, asi by to stálo za pokus.
No baže to byl Němec, a jeho syn, proradná liška ryšavá, Zikmund, nás všechny chtěl vyhubit!
to Podchaljuzin:
🙂 🙂 🙂 naštěstí v jeho dobách ještě žádné “Německo” neexistovalo, že…. 😀 a v našich dobách se o Svaté říši mluví ve filmech typu “Noc na Karlštejně” jako o Německu jen proto, aby si diváci nemuseli lámat hlavy… 😉 jak známo…. 😀
Německo, jak ho známe dnes pravda neexistovalo, ale Němci/Germáni, plémě proradné, to existovalo a neustále spřádalo plány, jak naši zem zničit a Slovany vyhubit! Jak známo každému, kdo má všech pět pohromadě.
1. Je to recenze na komiks, nikoliv na odbornou literaturu.
2.. Je to FantasyPlanet, nikoliv Časopis Národního muzea. (Řada historická)
3…Ten komiks je velice hezky udělaný, je určený pro děti a podstatu věci vystihuje. (Čtenáře neodradí, ale naopak vzbudí zájem)
4….Já si vždycky myslel, že Lucemburkové byli původem Francouzi. (Když už to chceme pojmenovat tak moderně 🙂 )
to KarelC: mně tady připadá, že ten komiks je dobrý nápad… 🙂 Tak třeba nám jednou vznikne nějaká fantasy z doby Karla IV… jestli na tomto vyroste nové mladé fantasy čtenářstvo a chytne slinu 🙂
No fajn no… děkujem autorce recenze za recenzi.
to Patra: Mě by osobně zajímalo, odkdy se Němci vnímají jako Němci. Protože snad až do 1. světové války se v tomto konci Evropy střetávali “Němci” navzájem poměrně často a to ve velmi ostrých a vyhrocených konfliktech. To až pomatený a částečně impotentní Áda ve svém zásadním díle ze všeho vinil Slovany.
Naopak Karel IV se zejména ve svém svérázném způsobu získávání svatých relikvií choval jako naprosto typický Čech. (Když ti to nedají, tak to zkus šlohnout.) A nejen díky tomu je mi nesmírně sympatický.
I když přiznám se, že mám z “historických” fantasy zasahujících do českých dějin docela špatný pocit. Často je to dosti povrchní, nebo tam autor naseká celou řadu historických nesmyslů a chyb a dojem i z docela slušně napsané knihy se tím pokazí. Mám raději fantasy z vymyšlených světů.
to KarelC: taky že Karel se více “měl” k odkazu své zesnulé matky, nežli k hýřivému otci, který k těm zemím Koruny české niky nepřilnul… Eliška Přemyslovna je taky jako velký svéráz mou oblíbenou historickou postavou, i když teda vesměs tragickou 🙁
Odkdy se Němci vnímají jako Němci…. že by teda od toho sjednocení 1871? 🙂 Do té doby asi spíš odvozovali svůj původ podle hrabství a vévodství… (však oni dodnes více prožívají ty své spolkové země, než třeba my naše kraje, žáno… 🙂
A ono vůbec kdysi u panovníků a zvláště v tomhle středověku (vrcholném) asi bylo důležitější, z jakého kdo pocházel rodu – zvlášť takový Karel, který mluvil tolika jazyky a vůbec… 🙂 Tehdejší “Němce” možná tolik vytáčel, protože dával přednost té naší zemičce 🙂 za to je můj favorit. Ovšem stejně mě mrzí, že se nemůžeme Karla zeptat “Karle, považujete se za Čecha”?
A další věc… u kterékoli historické postavy, která se nám někam obtiskla, mě mrzí, že nemůže vidět, že třeba jeho katedrála se dostavěla po tolika letech a stále stojí, že stojí Karlův most, i když kolem jezdí auta… Že pořád známe a posloucháme (někteří) Smetanovu Vltavu. Třeba.
Raději asi končím, než mě definitivně přepadne nostalgie 🙂
Šlechticům na nějakém národním původu nezáleželo a nezáleží ani u sebe ani u poddaných. Proto se také dnes oni a jejich služební politici snaží zničit národní státy a vytvořit tupou, nevzdělanou a “elitou” snadno ovladatelnou masu.
to Podchaljuzin: Tak toho bych se vážbě nebál. Ta tupá a nevzdělaná masa jim už mnohokrát ukázala, že s tím ovládáním to má své meze.
to Spilas: Tak se podívej na Německo, nebo Francii. Ty země jsou řízeně obsazovány mohamedány a co dělá lid? Ještě je vítá a dává jim sociální dávky!
K tomu dohadování se výše: Němci sami sebe jakožto Němce vidí odpradávna (akorát to podle kraje a doby někdy bylo “Deutsch”, někdy “Teutsch” a někdy ještě jinak), nicméně místní příslušnost vždycky znamenala víc. Tzn., že Bavorák byl víc Bavorák než Němec, atd… A příslušnost k tomu kterému správnímu celku (království, knížectví, hrabství…) byla ještě nad tím. Vzájemnou sounáležitost začalo prosazovat až německé národní obrození (ano, Němci taky měli obrozence, a dokonce ve stejnou dobu jako my), a to díky Napoleonovi: představoval totiž takové společné ohrožení, že začalo být žádoucí se sjednotit. A Bismarck s Vilémem to pak o tři čtvrtě století později dokončili i technicky.
Já jenom doplním co si pamatuju z jedné chytré knihy – vydělování na Francouze, Italy a Němce vzniká už za křížových výprav, nicméně jde o rozlišení teritoriální a nikoli jazykové či dokonce národnostní. Dále o Němcích jako takových mluví kronikáři pořádně až při mírových jednáních po bitvě u Bouvines (1214), mimochodem jako o špindírech, co lezou v botech do postele. Roku 1425 je znovuobjevena kniha Germania od Tacita, ze které si Němci berou své jméno, v těchto časech psáno jako Teuth. A tohle jméno se dostává roku 1515 i do názvu jimi obývané země, takže, abychom to rozštípli, můžeme říct, že Německo existuje od této chvíle.
Jinak, problematika “národnosti” ve středověku a případné řešení, jaké národnosti byl který člověk, je až do devatenáctého století bezpředmětná, protože byla určena teritoriálně – Karel, stejně jako jeho otec byli Češi, protože byli Českými králi. Ale třeba v Itálii, už je chápali jako Němce, protože pocházeli ze severu (a aby toho nebylo málo, tak v Řecky by je měli za Kelty, v Maghrebu za Franky a v zemích pod vládou Tatarů za Římany). Tím chci naznačit, že tohle řešení Čech/cizinec nemá pro tehdejší dobu vůbec žádný smysl. A ostatně – Karlova matka byla Češka, když její matka pocházela z (švýcarského/německého/rakouského/švábského?) rodu Habsburků?