Afterpunk: Apokalypsa po česku s pozitivními záblesky

Už je tu zase apokalypsa. Baví vás to ještě, znovu a znovu? Pokud náhodou váháte s pozitivní odpovědí, pak vás Jonáš Ledecký a Michal Suchánek rychle přivedou na správnou cestu a nabídnou deset důvodů , proč si svět po konci světa užít a snad i oblíbit. Afterpunk je totiž jedna velká jízda nadávkovaná do deseti povídek v nadstandardním provedení.

V Afterpunku se sešli asi dvě největší kreslířská jména současné domácí scény: Jonáš Ledecký a Michal Suchánek. Práce téhle dvojice už dávno přesáhly hranice naší malé republiky, to ovšem této dvojici nebrání potkat se u ryze českého piva a popovídat si o svých nápadech. A protože jsou tihle dva autoři umělecky kompatibilní, máme možnost ochutnat deset tu kratších, tu delších povídek s postapo tematikou, jejichž scénáristou byl Jonáš Ledecký a o kresbu se oba podělili.

Apokalypsa 10x jinak

Oba pánové ukazují, že jsou talentovanými kreslíři. Jenže líbivé provedení není (naštěstí) zdaleka vše – pokud se člověk pozorně začte, zjistí, že scénáře také mají co říct, že nešlo jen o stereotypní zobrazení apokalyptických scén s cílem dobře vypadat.

Když to vezmeme kolem a kolem, máme tu ty nejprofláklejší scénáře špatného konce světa – Zemi proměněnou (blíže nespecifikovanou katastrofou) v poušť, ve které bojují o život a zdroje drsné gangy, zombie apokalypsu, invazi mimozemšťanů… Ale opět: podstatná je forma, a tady čtenáře doslova nadchne hravost, s jakou jsou motivy zpracovány.

Najdete zde variaci na téma Červené Karkulky i Jeníčka a Mařenky, komiksovou rýmovačku (nebo přesněji Rýmovačku) aneb pokus ztvárnit jednouchou báseň komiksem zcela beze slov nebo krátkou údernou anekdotu. Každá z deseti povídek má zdařilou pointu a dokáží díky efektivnímu zpracování náležitě vyznít. Své si samozřejmě řekne v nehostinném světě i nostalgie a stesk po starých časech stejně jako snaha přežít. A by vše nebylo tak černé, mají oba autoři tendenci nabídnout alespoň malé světélko na konci tunelu, alespoň drobounkou růžovou jiskřičku naděje.

Hravost pak oceníte i v sekcích Afterword neboli doslovu Jonáše Ledeckého a Afterparty, která je nabídkou mnoha bonusových obrázků, náčrtů a především krátkých komentářů obou tvůrců, ve kterých poodkryjí pozadí vzniku příběhů a velice zábavně se špičkují.

Pastva pro oči

Nedá nám to vrátit se k výtvarné stránce. Kresby jsou detailní, parádně kolorované a zasazení jednotlivých povídek připomene legendární filmové postapo kousky – Mad Maxe, zombie akčňáky; zkrátka každému dle jeho obliby.

Grafickým zpracováním panelů se člověk opravdu pokochá, a k tomu se vyplatí dívat se pozorně – ony jsou totiž jednotlivé povídky provázané. A to nemluvíme jen jedné na první pohled zdánlivě nesouvisející (ale na ten druhý je vše jasné) dvojici povídek.

Zejména akční scény vypadají jednoduše skvěle. Dynamická kresba, ostré kontury postav, různé mutace, svištící zbraně… Ale k obdivování je toho v knize mnohem víc.

Afterpunk je tak dobrý a nápaditý, že se nebojíme napsat, že přerostl hranice České republiky a jedná se o jednu z největších tuzemských komiksových událostí roku. Ledecký se Suchánkem si jednoduše sedli a jejich chemie je opravdu znát.

A tak i my, čtenáři, budeme věřit v happy end, tedy v to, že Afterpunk nebude posledním plodem této spolupráce.

Afterpunk