Světlo pulsaru

Ediční plán se daří dodržovat. Doufám, že konečně dojde i na nového G. Cooka.

to Racek
Ehm, čtu to. No průlom nečekej. Zatím je to asi tak na levelu průměrného dílu JFK, na nic si to ale nehraje, takže myslím, že své si to plní. Pro mě lepší než Prstenec prozření, který jsem nakonec pořídil ze studijních důvodů a je tak suchý, že další díl asi už nedám.

dočteno
Tak jsem si dal čtecí noc a dorazil to.
Je to stará dobrá space opera v dobrém i špatném, žádná new space opera 🙂 Dál jsou tam ozvěny všech těch Mark Stoneů, Perry Rhodanů, nebo nověji JFK, jsou tam staré bondovky… akorát tam teda nemají galaktického imperátora. Hodně akce, až zbytečně moc. Ani řada zvratů nedokáže zakrýt, že výstavba děje je ve skutečnosti jednoduchá, postavy jsou dost papírové, až příliš mnoho věcí je recyklovaných odjinud, děj je překombinovaný a obsahuje řadu klišé(ovšem zase pokud to má skutečně být pocta těm bondovkám a podobnému materiálu, je to potřeba!)
Takže zůstávám na tom, že si kniha zábavní hodnotou stojí zhruba jako nějaký díl z JFK, byť struktura je o něco složitější. A protože já jsem se u řady dílů z JFK docela pobavil, nebyly to ztracené večery 🙂

dva mraky: Tak je to správně, já to viděl podobně, včetně těch Bondovek. A co se týče toho, že to není “new space opera”, tak to je taky v pořádku. “New space operu” dělali kolegové z Laseru, mým zájmem to nebylo. 🙂 Kniha Aleše Pitzmose je reprezentantem jednoho ze zhruba tří směrů, kam by se měla tahle edice ubírat.

Racek: Tak ať slouží. 🙂

Tak teď po těch vašich komentářích váhám, jestli do toho jít. Je i ebook? Takže běžné čtivo do vlaku na jedno přečtení?

to Racek: Jsem rád, že se obrázky líbí. A taky mě těší, že nejsem jediný, kdo komolí jméno umělkyně. 🙂

to dva mraky:
Mrknu na ukázku a případně půjdu do toho. Ale možná ne hned dneska. V jednom antikvasu někdo vyhodil bednu starých magazínů Fantasy and science fiction, kus za desítku, tak jsem doplnil ty, které jsem tehdy v devadesátých letech nezakoupil. Takže zatím je co číst. 🙂

Eso
Ja som sa z edície ESO tešil, len po piatej knihe v tomto roku rozmýšľam, či takto vysoké tempo vydávania je dobré či zlé. Jedno uprieť nemôžem, knihy sú nádherné.

Nakonec jsem si to koupil jako hmotnou knihu.
Přesně mi to sedlo do noty. Akce, vojenský vtipy, sem tam nějakej ten zvrat. Takový Gauntovi duchové v ich-formě. 🙂

A ta ich forma je možná trochu problém. V poslední době ji naši autoři používají více než hojně. JWP, Kopřiva, Kotleta atd… Ti hrdinové si jsou podobní jako vejce vejci. Nebo se to zdá jenom mě? Ale vem to čert. Je to oddechovka a má to spád.

Je to víc než Stone i Rhodan.

to falešný Podchaljuzin
Tvá duše je má. MUHAHAAAAAAAA

to Podchaljuzin
Docela by mě zajímalo, proč si to myslíš. Já tedy ich formu nějak neprotěžuji a taky myslím že je často na škodu, protože akorát vynikne, jak zoufale si autor neví rady s osobností hlavního hrdiny. Ale proč by podle tebe měla vadit z principu?

neprůstřelní hrdinové
Souhlasím s tebou Pochaljuzine. Přesto je u autorů ta ich forma docela populární. Takže nějaká pozitiva míti musí, jestli to je dílem páně Kulhánka, kterému to docela fungovalo…
V každém případě, v Pulsaru bych preferoval er formu.

to Podchaljuzin
Já spíš myslím že se snaží jakože víc vtáhnout čtenáře do děje, aby to bylo jakože akčnější, dobrodružnější a bezprostřednější. Akorát že nevidí ta úskalí po cestě 😀

No, mě ich forma vůbec nevadí
pokud je to jaksi vhodné vzhledem k formátu díla. Při větším rozsahu však začne brzo vadit, že prakticky vylučuje paralelní rozvíjení díla. A dvojmraku, máš pravdu. Někde to funguje skvěle, u Kulhánka samozřejmě. Někdo to však vůbec neumí, ono dle mě je to totiž nakonec těžší touto formou psát.
No, večer až odejdou zahradníci plundrující mě mou zarostlou zahrádku (co jen za rok naroste, odvezou každý rok náklaďák) jsi to jdu konečně koupit. To bude noc plná bestiality.

to Robert Pilch
Dostavil se falešný Kulagin.

to falešný Kulagin
Kulagin byl pouze jeden. Tím, že se za něj vydáváš se ovšem Kulaginem nestáváš, jen trapnou nápodobou, holoubku 🙂

to falešný Kulagin
Nepoužívej mé jméno, holoubku, stejně to nedovedeš napodobit 🙂

to Robert Pilch:
Juchů! Mě někdo citoval! To mi zvedne rating. Hned si posílám žádost o grant. 🙂

to ich-forma/ er-forma: U těch space oper AUTZC mám raději členěný děj vedený z pohledu více postav. Ale musí to autor umět vygradovat! A to taky každej nedá. Potom je pravda lepší, když se drží ich-formy. Ale i ich-forma jde napsat nápaditě a členitě. Viz třeba Dashiell Hammet a jeho povídky.

(Nedávno jsem četl práci jednoho začínajícího autora a komentoval jsem ji slovy, že je to Harry Potter v Hammetovském kabátu. Odvětil mi, že Hammeta nečetl a tak neví o čem mluvím. Přiznám se že mne to poněkud zamrzelo. Chceš psát akčně laděnou prózu a neseznámíš se s klasikem žánru? Nebo už se to teď nenosí?)

to dva mraky:
A při tom jsou jeho povídky velmi často současnými tvůrci vykrádané a převáděné do románů. To co dokázal na dvaceti stranách, to někdo vezme a sesmolí jich z toho šest set. 🙂

To je fakt. A potom mají tendenci sklouzávat do stereotypu. Schází jim větší rozhled a v podstatě “překopávají” jeden druhého. Těch co před psaním povídky, nebo románu téma skutečně “nastudují” a vytvoří něco nového, je velmi málo.

to dva mraky:
Ale ten dobrý příběh a zápletku dá sečtělejší autor dohromady spíš, než ten druhý. Alespoň podle mého konzervativního úsudku.

to dva mraky:
To je fakt! Tam už je nějaký ten talent potřeba. Potom už záleží na autorovi jak a kam jej bude rozvíjet.

Kdo je zvědavý, bude brzo starý a to je dobře, Jeho duše připadne peklu. HELL COMING

to Racek
Ach ty ženské, nesnesou, když nejsou středem pozornosti 😀

No ano
až dostuduješ, dospěješ a poznáš konečně nějakou ženu, zjistíš že to není nic neobvyklého.

Jediné rozumné řešení: Koupit manželce druhé auto. Pokud je neřidič, tak máš smůlu. Moje žena je naštěstí fanatický řidič. Ta jede vozem i do sámošky, co máme na konci ulice. Takže jediné místo v Brně, kde v životě nebyla, je Náměstí Svobody. 🙂

ad kniha
No, ja som konecne docital tiez. Pripajam sa k nazoru, ze ide o nadupane akcne sf. Mna osobne hnali dopredu hlavne tie otazky a zhady, ktore sa casom postupne vynarali. A ono, hoc ide o odlisne zanre, mi to miestami troska aj pripominalo akusi parodiu na Neuromacera (a koniec-koncov Grimwoodov NeoAddix tiez) s tymi vsetkymi nazvami a znackami jedal, zbrani, pitia, atd… hoci neviem, ci to bol autorv zamer. Myslim ze uvodna cast romanu bola miestami “rozvlekla”, ale bolo ju treba preluskat. Co sa tyka ich formy, chapem jej zmysel, ale u mna sa nejak minula ucelu – tych sukromnych myslienkovych pochodov tam tak vela nebolo (BTW, Herbert myslienky v Dune v pohode zvladol aj s er, ale tak to bola zas ina salka kavy). V kazdom pripade som kvitoval, ze sa kniha na nic nehra – rychla priama oddychovka s military nadychom, ktora sice nezaziari na space operovom nebi vybuchom supernovy, ale rozhodne neurazi. Za mna spokojnost 🙂 (A ide sa pisat recka 🙂 )

to Podchaljuzin
Hm, jsi prostě blázen a bláznům se nesmí odporovat. Ty nejsi normální člověk, protože normální člověk má úctu k ostatní lidem, ty si z každého děláš jen legraci, urážíš je svými hláškami a nic netoleruješ. Takže nemá smysl už se s tebou zabývat. Sbohem, mužíku, užívej si svůj svět, který není světem normálních lidí.!!

to Racek
Dík, jdu koupit!