V blízké budoucnosti (přesný rok jsem už zapomněl) je Země natolik zdevastována, že lidstvu nezbývá než se poohlédnout po novém domově. Tím se má stát právě Mars. Na rudou planetu byly vyslány sondy plné speciálních řas, které měly začít “vyrábět” kyslík, aby se Mars stal obyvatelným. Po nějaké době ale organismy záhadně mizí a na Mars se vydávají první lidé, kteří mají zjistit, co se vlastně stalo…

Rudá planeta je v krátké době druhým filmem o Marsu, který zavítal do našich kin. Na rozdíl od Mise na Mars, za ní nestojí známý režisér a herci. Val Kilmer sice není úplný nikdo, ale žádnou super úspěšnou roli zatím neměl. A Carrie-Anne Mossová se proslavila pouze jako Trinity z Matrixu. Herecké výkony jsou celkem průměrné. Zaujme snad jedině Carrie-Anne, a to hlavně proto, že je to pěkná ženská. I když je Rudá planeta také o Marsu, s předchozím filmem se příliš srovnávat nedá. Zatím co Mise byla pokus o “seriózní” SCI-FI, Rudá planeta je akce v zrovna filmařsky populárním prostředí. Navíc je ve filmu tolik technických nesmyslů, že se od něj NASA, distancovala. Ale na plátně se skoro pořád něco děje, takže na jejich pitvání nebudete mít čas.

Zajímalo by mě, proč scénárista smrskl začátek a konec do pár okamžiků. Úvod do děje a představení posádky obstará během chvilky kapitánka, která vše odvypráví mimo obraz. To samé je na konci. Ale přeci jenom je ve filmu pár zajímavých scén a nápadů: požár v beztížném stavu, armádní bojový robot (který se samo sebou porouchá a začne zabíjet), samotná planeta a virtuální mapa. Taky nesmím zapomenout na operační systém ruského počítače, který snad autoři ani nemohli myslet vážně. Rudá planeta je skrz na skrz průměrný film, který výrazně neohromí ale na druhou stranu ani nezklame. Když ho porovnám s Černočernou tmou, která je žánrově podobná, musím přiznat, že ta se mi líbila víc.