Dlouhé povídky

Martin Koutný – Alexandrijská knihovna
Povídka si vysloužila Mloka a proto se dá očekávat, že by měla být z této knihy nejlepší a… je to skutečně tak. Ocitnout se na planetě Ida, kam se deportují nepříliš vítané osoby (postižení, nemocní, psychicky labilní), by chtěl asi málokdo. Rozhodně při poměrech, které nám autor vykreslil. Alexandrijská knihovna patří mezi příběhy, které čtenář pouze nepřečte, pokýve hlavou a odloží. Patří mezi příběhy, nad kterými se po dočtení zastaví a popřemýšlí o jejich poselství. Martin Koutný se nikdy neomezoval (alespoň co se publikovaných prací týče) na vyloženě prvoplánové kousky, ale vždy se do nich snaží vložit “něco víc”.  A psychologicky propracovaná Alexandrijská knihovna je toho zářným příkladem. Když se to nakonec skloubí s jeho nepopiratelným vypravěčským talentem, vznikne dobrá povídka, v tomto případě opravdu vynikající.

Jiří Hons – Bastyho Přelud
Stříbrnou příčku obsadil kyberpunkový akční příběh o dvou kšeftařích se zbraněmi a moderními technologiemi. Je tedy nad slunce jasné, že tyto charismatické hrdiny nemá příliš v lásce policie. Ta nedostatečnou kvalitu zbraní nahrazuje kvantitou lidí a oběma hrdinům patřičně znepříjemňuje život. Nyní na ně policie ušila boudu, která je pro ně doslova osudová. Povídka hýří dobrými nápady v oblasti vynálezů i slušnými akčními scénami (jež snesou srovnání s Kulhánkem). Tyto krví a olovem čpící příběhy jsou dnes velmi populární (spousty nadšenců napjatě očekává třetí díl Cesty krve) a proto by bylo i celkem s podivem, kdyby se povídka do sborníku nedostala. Zvláště, když je tak dobrá.

Ivana Kuglerová – Povolání
Stejně jako oba předešlé příběhy, i tento je psaný ich formou. Hlavní hrdina je najat, aby zabil osobu, o které toho zrovna dvakrát mnoho neví. A nabídnou mu za to velice slušný výdělek. Odletí tedy na planetu plnou písku a rázem se začne zaplétat do něčeho, co ho zprvu asi stěží mohlo vůbec napadnout. Rozhodně to není jen prostý akční příběh, spíše je to text zaměřený na vývoj charakteru hlavní postavy (ač k tomu bych měl malinké konkrétní připomínky). Povolání je asi nejúspěšnější Ivanina povídka, s kterou se zúčastnila literární soutěže.

Františka Vrbenská – Lov na křišťálové blesky
I někdo, komu vychází knihy a píše již drahně let, se utrhne a jako nováček se zúčastní Ceny Karla Čapka. Je to Františka Vrbenská, která jako jediná v tomto roce uspěla s čistou fantasy.
Belsther – pán západní marky obětuje bohům svou vlastní hlavu. Jen co o ní přijde, dohoní družinu jeho úhlavní nepřítel Weylla. Belstherova (teď už bývalá) konkubína se snaží zachránit čest svého (bývalého) pána  a uniká s jeho (bývalou :-)) hlavou – rychle ji skryje v lese, ale za chvíli je konkubína dopadena. Weyllovi násilníci se na ni vrhnou, když tu vstupuje na scénu jak se sluší a patří mladý Conan.

Václav Vágenknecht – Služba bez odměny
Zajímavý mix fantasy a sci-fi skvěle doplňuje pestrou mozaiku příběhů MLOKa 2000. Čtenář je neustále udržovánv napětí jak akcí, tak nápady. Při čtení jsem si vzpomenul na vítězné povídky z Trollslayera od Pavla Renčína, i když tato jim klečí u nohou.

Krátké povídky

Bohužel v poněkud krizové kategorii krátkých povídek se neobjevila nic extra. Zaleží daleko více na vkusu čtenáře a proto vám vůbec nepřijde, že by pořadí povídek opravdu mělo něčemu nasvědčovat. Zmíním se tedy o jednotlivých příbězích pouze telegraficky: Matrjošky Pavla Obluka oživují vzpomínku na ruské bábušky – na stejném principu funguje veliký kamenný útvar, který ve své poslední – sedmé – vrstvě skrývá tajemství. Podaří se ho průzkumníkům vypátrat? STOP Tobě Cyrila Broma je jen takový psychologický štěk (nemyslím to vůbec hanlivě). Velice dobré, ale jen pro toho, koho text osloví. STOP V povídce Poslední šance Milan Verner popsal, jak může skvělý nápad (a poslední šance) na přežití lidstva po útoku emzáků ztroskotat na něčem, co je zcela lidské a tolerované, ale v tuto chvíli bohužel nevhodné. STOP Budeme mít děťátko Tomáše Volfa mi jako jediná z krátkých povídek zůstala opravdu dlouhodobě v paměti. Takovouto metodu výběru svých potomků bych opravdu nechtěl. Chcete mít syna nadaného na fotbal? Nebo dceru s nejlepšími vlohami na balet? Bloňďáka nebo černovlásku? Pak přihoďte pár tisíc a genetici to zařídí. Tímto způsobem si vybíráme třeba počítač, ale v budoucnu možná i děti. STOP V paměťové jednotce robota zbyde po Angelině jen stopa. Bude Angelina nalezena? A bude se vůbec moci vrátit? To se dozvíte ve Stopě Ivany Kuglerové.

Román/novela

Jana Rečková – Roztrháno
Tato spisovatelka jednoznačně v Ceně Karla Čapka exceluje a do vytrínky si staví další a další Pulce (za vítězství v kategorii). Prací má v zásobě opravdu velké množství, ale tvrdí, že ji vydavatelé nevydávají. V poměru s počtem povídek a románů v šuplíku možná, ale jen v roce 2000 jí vyšly tři knihy, což není zrovna málo. Proto tak trochu “zneužívá” CKČ a stále soutěž obesílá. A jak je vidět, vyplácí se to. Pokud by snad autorku někdo vinil, že zneužívá malé konkurence v této kategorii (což je samo o sobě hloupost), asi si neuvědomuje, že úspěchy slaví i ve zbylých kategoriích. Zatímco vydavatelé u ní sáhnou raději po nějaké “limonádě” (jak je sama Rečková označuje), složitější věci pak najdeme v MLOCÍCH. Roztrháno je právě komplikovanější text. Rozhodně to není čtení do metra, ale naopak vám vřele doporučuji vyhradit si potřebný čas a přečíst to celé v kuse. Jinak vám uniknou souvislosti a ztratíte se ve víru děje natotata. Jde o mírně akční sf (s akčností Bastyho přeludu se nedá srovnat), kterou ve svém osobním žebříčku tohoto ročníku stavím tak na stejné místo jako Alexandijskou knihovnu, ale domnívám se, že pro mnoho čtenářů bude poněkud méně stravitelná. Rečková neřekne co nemusí, takže je děj dost roztříštěný a čtenář se stále musí držet v pozornosti a domýšlet si. Stručný děj si tentokrát odpustím, myslím, že by byl zcela zbytečný.

Rok 2000 patřil mezi nejlepší ročníky CKČ. MLOKy jsou nejen skvělým čtením, ale vyjadřují i směr, kam se literatura ubírá. Poněkud problematičtější to má v CKČ fantasy. Ta se do MLOKa prodere jen zřídkakdy, ale to už jsem několikrát napsal. Málokdy se podaří některému autorovi, aby se ocitly v MLOKovi dvě jeho práce. Tentokrát se to podařilo Ivaně Kuglerové. K tomu se přidaly úspěchy i jinde (O železnou rukavici lorda Trollslayera) a rázem se začalo mluvit o nové naději české fantastiky. Uvidíme.

Zpracování knihy je na skvělé úrovni. Snad jen překlepy mi vadily (ba přímo štvaly) a jim by šlo jistě zabránit dobrou korekturou. Zřejmě nebyl čas více na tom zpracovat. Jinak si opravdu nelze na nic stěžovat. Obálka se jako vždy k MLOKu nehodí, ale je velice komerčně úspěšná a nemálo prodeji pomohla.

Příště se vrátím opět o rok do minulosti recenzí na MLOKa 1999.
Za recenzní výtisk děkuji Strakám na vrbě.