V této soutěži (stejně jako nakonec v této knize) se sešli jak “vypsaní” autoři, tak absolutní nováčci. A to je to, co z této sbírky úplně sálá. I když i od těch naprosto nezkušených se tu objevily dobré povídky a toto má být výběr těch nejlepších, střídá se zde kvalita od povídky k povídce a to po hodně velkých skocích.

Nebudu zde zdržovat s vypisováním všech povídek a zmíním se jen o těch, které mi v paměti utkvěly nejvíce. Předem se omlouvám těm “dobrým” povídkám, na které v tomto výčtu zapomenu. (Ovšem na druhou stranu si říkám, že asi ty ostatní tak dobré nejsou, když jsem na ně již zapomněl.)

Od Jaroslava Mosteckého (alias Karel Šlajsna) jsme se dočkali v tomto sborníku dvou povídek. Obě jsou krátké, stojící na závěrečné pointě. Obě jsou si podobné jak typem “hrdinů” – normální rodinka, tak i časem a prostředím – štědrý den. Jednu z nich – Tichá noc, svatá noc… – známe (doufám všichni) z Mosteckého sbírky Čára hrůzy. Hned po Mosteckém musí přijít na řadu další oblíbený spisovatel Vladimír Šlechta (pod pseudonymem Volodja Bart). Stejně jako ty Mosteckého jsou obě Šlechtovy povídky ze stejného prostředí a se stejným hrdinou – Emmou. Ocitáme se v prostředí, které známe z Projektu Berserkr a dalších “oggerdovských” příběhů, konkrétně na území, kde je rozšířen v téměř stoprocentní míře Man Sterility Syndrom, tedy Syndrom mužské neplodnosti. Takže se můžete směle těšit na hon za spermatem, ale i na pár dobrých nápadů. Příznivci hororů si užijí na delší povídce Jen vítejte! od Miroslava W. Štěpánka. Tento horůrek je vcelku povedený já proti němu neměl nejmenších výhrad. Pokud Vás baví všelijaké úpírárny, pak vás povídka Jany Kostelecké To koukáte, co jsem měl dnes k obědu přímo nadchne. Karel Altman vytvořil do druhého ročníku soutěže hned dvě povídky a zatímco je Úkol, vyprávějící o pominutém robůtkovi, vcelku nezajímavý, Cyril se bude líbit všem. Také horor, který vypravuje o starostech s malým pískomilem Cyrilem. Z původního vypravování o hezkém zvířátku se postupně vyvíjí (perfekně gradováno!) psycho nejvyššího kalibru.

V paměti mně zjevně na dlouho utkvěla povídka Marka H. Eliáše Cesta domov. Cesta domů je silně úchylná, obscéní a krvavá, ale pohodový závěr s perfektní pointou a neotřelé výrazové prostředky rozhodně zasloužily celé povídce umístění na druhé pozici v roce 1998. Nesmím zapomenout na ztřeštěnou bajku Kratochvilné vyprávění o kozlíkovi Faldynkovi, medvídku Puchýřkovi, prasátku Hrbolkovi, veverce Nádorce a statném sedláku Jenovi. I když jsou všechna zvířátka něčím postižená (třeba veverka nádorem v hlavě, který ji stále převažuje) a nakonec stejně skapou, je příběh doslova “milý” a jednoznačně si nad ním každý odpočine od té hordy hrůzných (a v některých případech bohužel i hrozných) příběhů. Vedle výše zmíněných povídek tu máme ještě povídky lehce nadprůměrné (o kterých bych se sice zmínit mohl, ale přijde mi to zbytečné), průměrné, podprůměrné a bohužel i strašné (o kterých se zmiňovat odmítám).

Tato sbírka má možná daleko větší přínos, než se může zdát. Výborně to vysvětluje Štěpán Kopřiva v doslovu Estetika krve – 3 roky poté a proto mi přijde zbytečné jeho slova opakovat. I když Ježíšek přináší povídky na téma KREV, hnis, sperma a spol, stává se významnou událostí pro další vývoj SF u nás a přestože je knihou PRŮMĚRNOU, svoji pozornost si zaslouží.
Takže poslední varování: Parental advisory – explicit lyrics