Všechno to začalo tím, že sem se stal hrozně slavným novinářem a napsal dvě knihy – bestsellery – a pak se v mámivý zblblosti obrovských honorářů upsal na dalších pět. Jenže sem to nezvlád, přestal jsem vidět pravdu a to mě odrovnalo. Stáhnul jsem se do ústraní jedný osamělý hory, kde v malým srubu s ebolovou bombou pod záchodem jsem spokojeně živořil pět let do doby, kdy zazvonil ten proklatej telefon, kterej mi oznámil, že musím dopsat zbylý knihy, jinak pudu do báně. Jsem novinář, zatraceně dobrej novinář, kterej ví, jak se to dělá, takže sem se po dlouhý pauze vrátil, abych všem ukázal, co to je, dělat novinařinu. Takže si koukejte přečíst tuhle recenzi, protože ji píšu já.

Sem postrach, každej se mě bojí. Proč? Protože neříkám nic jinýho, než pravdu, čistou pravdu, která se každýmu zdá tak jasná, ale při troše pozornosti každý z nás zjistí, že okolo nás jsou lži, klamy a pravdou si tak maximálně utíráme zadek. Reklama, televize, politici, církve, všechny sou stejný, protože chtěj jediný, naše prachy. Vymyslel mě nějakej Warren Ellis a fešnou image mi dal docela dobrej kreslíř Darick Robertson. Díky němu můžete i vy vidět, jak to tady bude vypadat za pár let. Robertson se s tím nepáře a vykresluje město plný neuvěřitlenejch individuí, líbajících se homosexuálů, opilejch lidí, nadávek na zdi a spoustou dalších drobnejch detailů, ze kterých čpí špína moderní civilizace. Reklamy, kam se oko podívá, cigarety a dobře stylizované tváře, které jsou svým způsobem typizované. Politik je tlustej, vytlemenej vak naplněný tukem, církevní prorok slizký a nelidský a tak. Je to už trochu klišé, ale na škodu to není. Jo a moje soukromá vizáž? Pohlednějšího, plešatýho, potetovanýho chlápka s každou obroučkou brejlí jinou, protože moje domácí spotřebiče fetujou, byste jinde těžko hledali.

Přirostu vám k srdci. Budete mi fandit, protože dělám šílený věci a ještě se tomu tlemím, ale fakt je ten, že tohle si v komiksu může dovolit jen málokdo. Waren Ellis na to ale vsadil. Pryč sou doby, kdy na obrázkách skáče nějakej superman honící záporáky a zachraňuje svět. Tenhle komiks není o hrdinství, prostě vybočuje z mainstreamovýho úzu, protože novinář coby hladní hrdina může znamenat jenom jediný. Bude to hodně sprostý a syrový. A je, jistá uvolněnost, kterou komiksová platforma nabízí, umožnila Ellisovi, aby dal naplno volnost svým pocitům nad světem. Kde jinde se dočtete o hrdinovi, který se snaží nalézt pravdu a je mu jedno, jak toho dosáhne. K tomu si autor vyrobil svět, který dotáhl do absolutní absurdity úplně nadoraz, spojil mnoho motivů, nejvíc asi z kyberpunku a současného věta, a vyrobil své vlastní univerzum, které slouží k jedinému – parodování současné civilizace. Já funguju jenom jako katalyzátor, který autorovi umožňuje vyvádět neuvěřitelný blbiny, a spojit tak drsný, černý humor s textem, který nutí k zamyšlení.

Když budete totiž tenhle komiks číst, budete se u toho smát. Od začátku do konce vsadil autor na obrovskou porci nadsázky a absurdity. Je tma spousta krve, spousta sprostých slov, spousta výborných vtip, gagů a narážek – speciálně hádky mezi mnou a mou asistentkou jsou pro zasmání jako dělaný, ale zároveň, až se budete smát, vás bude mrazit v zádech z vědomí toho, že všechno je založeno na čisté pravdě a vy se tomu smějete, protože to sami znáte.

Není mi svaté nic. Ve čtyřech dílech, které na sebe jakž takž navazují, projdu delším časovým úsekem. Jednou se jenom dívám na telku, z čehož pochopíte, že to je jenom konzumní výplach, ale proti gustu… Nebo náboženství, který nakonec podrobím takové recenzi a analytické kritice, že budete mít chuť jít a spálit nejbližší kostel do základů.

Co teda dodat na závěr? Prostě tenhle komiks je trochu jinej, než byste čekali. Nenajde se moc dalších lidí, kteří by v komiksu děli to, co dělám já. Rozloučil bych se po svým, ale to byste mi tu asi neotiskli, tak sbohem. Co sbohem, nashle, protože tohle byl jenom první díl, první série komiksů pěkně sestavených za sebou v chronologickém sledu, která končí mým výmluvným úsměvem na poslední stránce, kterej jasně říká, že to nebude naposledy, co mě takhle vidíte. Těšte se, bude to stát za to.