Neserte Loba, nikdy nijak neserte Loba. To je životní moudro napsané krví, vnitřnostmi a dalšími tělními tekutinami těch, kteří jen náznakem upoutali pozornost megazlého, ultranásilného šílence a zabijáka, který nejprve zabíjí a pak se stejně ani neptá.
 |
Kniha Poslední Czarnian odstartovala Lobovu samostatnou komiksovou masakrojízdu. Jelikož se u nás (a pak překvapivě i v Itálii) Lobo těší velké oblibě, česky už vyšla pěkná řádka příběhů a crossoverů. Nakladatelství Crew tak tímto komiksem splácí dluh celé jeho sérii.
V každém komiksu, který se čtenáři dosud dostal do ruky, je Lobo prezentovaný jako dokonale vraždící magor, ale doteď u nás nevyšla kniha, která by popisovala, jak se dostal ke své „práci“. Poslední Czarnian je právě takovouto příručkou, která doslova obsahuje manuál na postavu a charakter Loba jako takového a definuje tak jeho schopnosti a vlastnosti.
Doslova jako na předváděčce se čtenáři terakrutý vrahoun představí, ukáže a naplno předvede, co umí. Příběh Keitha Giffena doslova zavání bezduchou jednoduchostí. Lobo má za úkol dopravit vězně z bodu á do bodů bé. Jednoduché a prosté. Cestou ale naštve pár lidí a začne se schylovat k masakru.
Krom toho, Lobo je neustále konfrontován se svojí učitelkou ze čtvrté třídy, kterou však nesmí zabít. Násilí pak generuje další násilí, takže v komiksu vlastně nic jiného ani není. Krev, uťaté končetiny, zlámané krky a spousta a spousta drsných hlášek a nadávek. To je kniha Poslední Czarnian. Je to skutečně demonstrace Lobova charakteru – nejprve erudovaně popsaný na stránkách jeho životopisu, následně demonstrovaný přímo v ději. Drsná, jednoduchá a hranatá kresba Simona Bisleyho dobře podtrhává celou podstatu tohoto komiksu a pomáhá tak čtenáře dráždit nedokonalostí a zmateností některých scén.
Na Posledním Czarnianovi je jasně vidět, že to je první kniha se samostatným Lobem. Skutečně nabízí představení hrdiny v jeho nejlepším světle. Je to však potřeba v době, kdy Lobo v češtině obsadil, dobil a znásilnil mnoho knih a stránek časopisu Crew? Tato nová kniha vlastně jen říká: „Toto je Lobo. Je velmi moc zlý a ošklivý.“ Jenže český čtenář, pokud již četl předchozí díly, ho bude znát a samotný děj pak bude pro něj jen velice lehkou a triviální oddechovkou složenou ze scén, které Lobo předvádí i v jiných knihách, ale s mnohem kvalitnější motivací.
Lobo: Poslední Czarninan je úplnou povinností pro naprostého začátečníka, který si myslí, že násilí v komiksu není nikdy dost. Čtenáři nováčkovi kniha podrobně popíše, co Lobák umí, jak vypadá a jak to vypadá v praxi. Dlouhodobému fanouškovi pak zbude jen podrobný soupis toho, co již zná, a jakžtakž průměrný příběh s opravdu hodně drsným a suchým humorem. Příběh má všechno – úvod, gradaci i docela povedenou zápletku, ale autor dost ošklivě odhaluje karty děje, čímž kazí celou hru.
Čtenář jednak celou dobu tuší, co se na něj chystá, a když se tak stane, mimochodem, hodně amatérským způsobem, tak nikdo nebude chtít nikomu věřit, že by to bylo až TAKHLE prosté. Pochopitelně, násilí, krev, akce, násilí a drsné hlášky jsou tím hlavním, proč Loba všichni milujeme, ale vždycky byly servírovány na kvalitně ukovaném podnose příběhu, který je dokázal udržet na uzdě a díky čemuž dostávala moře prolité krve svůj zvráceně ironický smysl. V tomto případě je to stále ještě nedotažené, hrubé, lobovské, prostě začátek celé série.
Když to ale vezmeme kolem a kolem, tak tu je opět Lobo ve své vrcholné formě – vraždí, chlastá, kouří a zase vraždí. Příběh je jednoduchý, nepřekvapí, neusadí na zadek, ale k celkovému ražení knihy se hodí, takže proč si stěžovat. Na obálku knihy by se dalo koukat pořád. Má v sobě něco extra lobovského a možná to bude tím, že na obálce je sám Lobo, ale rozhodně na čtenáře zapůsobí a zaujme ho.
Poslední Czarninan je tak osvěžením v Lobovských řadách, přenáší čtenáře na úplný začátek, kdy Lobo v komiksu začínal. Je to manuál k nejdrsnější komiksové postavě vůbec, dobrá oddechovka a příjemné počtení pro kohokoliv, kdo má tento specifický žánr ultranásílí rád. Nový Lobo tedy v ničem neohromil, neukázal čtenářům nic nového, ale na druhou stranu nezklamal, pobavil a ujasnil mnoho faktů, které se o Lobovi vědělo, ale nikdo neznal důvod, proč se tomu tak dělo.
Teď ale doufám, že si to Lobo nepřečte.
Lobo má špatný den. Nejenže dostane za úkol převézt vězně přes půl vesmíru, ale navíc je tím vězněm někdo, koho nesnáší ze všech obyvatel vesmíru nejvíc. Jeho bývalá třídní učitelka. Ano, jediný člověk, který přežil Lobovu genocidu, je jeho třídní! Život není fér. Bohužel Lobo odpřísáhl, že ji dopraví na místo určení živou… a Lobo své slovo vždycky drží. Tak vzhůru na cestu skrz galaxii – ale rozhodně to nebude žádný školní výlet. Vesmír je plný psychopatů, masakrálních baletů, fanatických milovníků pravopisu a jiných objektů určených k vykydlení! (anotace)
- Lobo: Poslední Czarnian
- Scénář: Keith Giffen, Alan Grant
- Kresba: Simon Bisley
- Překlad: Šimon Španihel
- Provedení: paperback, barevné
- Počet stran: 112
- Cena: 289 Kč
- Vydala: Crew, 2011
Lukáš Vaníček (redaktor)
lukas.vanicek@fantasyplanet.cz
Kvalitka!
Bohužel, musím konstatovat že jde o lehké zklamání. Nejde jen o to že to není ten nejlepší Lobo co se u nás dá sehnat, on je dost možná nejslabší. I přes to, že na první pohled by se mohlo zdát vše v pořádku: na obálce se skví jméno Alana Granta, a příběh obsahuje všechny trademarky pro Loba typické – krev, násilí, vulgarismy. Jenže tohle vše se tu vyskytuje v míře buď omezené, nebo nedostatečně atraktivní. Rozumím tomu že Lobo nějak začínat musel a jeho prvotina nemusí být špičkou jeho ledovce, ale pokud znám i jeho pozdější – a lepší – story, nemůžu je ignorovat a musím Posledního Czarniana hodnotit i ve srovnání s nimi. Začnu u tvůrců: budu se opakovat, ale jsem přesvědčen že nejlepší Lobovy storky píše Alan Grant sólo. Keith Giffen Loba stvořil a za to mu dík, ale zde nevystavěl poutavý příběh. Ano, Lobovy komiksy MAJÍ být jednoduché, ale jinde ta jednoduchost slouží k tomu, aby příběh uvolnil místo zábavným nápadům a efektním jatkům, čímž se z komiksu stane prosté, zato ale zatraceně zábavné čtení. To tu ale schází, a zůstává jen ta jednoduchost, čímž se i z nepříliš dlouhé knihy stává celkem nuda. Žádné vedlejší postavy které bychom si zapamatovali, žádný zajímavý nápad který by ozvláštnil sterilní akci, žádné vypečené hlášky kterým by se dalo smát. Všechny tyto ingredience tu jsou, ale tentokrát nemají tu potřebnou šťávu. Nevím jestli je to autory nebo překladem, ale mám pocit že hlášky i dialogy jsou tu vůbec nezvykle krotké. Leccos by mohl teoreticky zachránit závěr, ale ten vyšumí totálně do ztracena. Část viny ale nese i kreslíř Simon Bisley. Nejde teď o to, že mě osobně moc nesedí, ani o to že Loba mám už zafixovaného v kresbě Vala Semeikse. Nesedí mi ani jeho malba, i když uznávám že má něco do sebe a k některým věcem se jednoduše hodí (viz. Rozsudek nad Gothamem) a taky chápu, že když tu vyjde něco od Bisleyho, je to pro mnohé událost jako pro fandy superhrdinů, když tu vyjde něco od Jima Leeho. Tady ale maloval jen obálky a komiks doprovodil jen kresbou. Pro mě osobně je až moc primitivní a prostá, ale to je můj subjektivní názor a jen kvůli tomu body strhávat nebudu. Problém vidím v tom, že tady je i Bisley spolu se scénáristy krotký (na své poměry) a kresba neobsahuje žádné zajímavé nápady a vychytávky. I ty brutální scény, na kterých se Simon obvykle umí vyřádit, jsou zde podány naprosto obyčejně. Souhrn všech těchto faktů bohužel způsobil, že jsem se vůbec poprvé u Loba nudil. A vzhledem k tomu že zábava je v podstatě to jediné co Lobo nabízí i co se od něj očekává (a co jindy dostaneme) je její absence dostatečné odůvodnění pro konečný verdikt 40%. Proč ne víc? Protože není zkrátka za co přidělovat další body. Univerzální gladiátory jsem taky hodnotil jen lehce nadprůměrně, ale ten komiks MĚL zábavné a zapamatováníhodné scény, postavy i hlášky, proto jsem mu trochu přidal a nadhodnotil. Tento faktor však Poslední Czarnian postrádá. Všechno pro co máme Loba rádi v něm sice je, jenže v hrozně zředěné formě. Jako když z půllitru dvanáctky polovinu vylejete a zbytek vyplníte vodou. Pořád je to pivo, možná ho i dopijete, ale nechutná vám. A proč ne míň? Protože i když je to značně slabší Lobo než jsem zvyklý, pořád je to Lobo. Přečetl jsem, byl jsem trochu zklamán, ale utracených peněz jsem nelitoval. Jednak vím že nemůžou vycházet jen samé špičkové knihy, jednak už jen kvůli sběratelské hodnotě, a jednak je to sice trochu zklamání, ale určitě ne nějáký průser (pořád lepší když to pivo někdo zředí vodou než chcankama, vrátím-li se k této příhodné metafoře). Navíc mě celkem bavily bonusy jako stránky z Lobova životopisu nebo jeho vysvědčení, to stereotypní příběh chvílemi oživovalo. I přes negativní vyznění komentáře však tuto knihu Lobovým skalním příznivcům doporučuji, už jen kvůli tomu aby věděli jak začínal a měli sbírku komplet. Já taky četl negativní kritiky, ale rozhodl jsem si názor udělat sám a zkompletovat si sbírku. Taky nikdo neříká že jen proto že mě tahle kniha nijak extra nenadchla, musí to tak cítit každý. Paradoxně bych však nováčkům, co chtějí s Lobem teprve začít, nedoporučil jako první právě Posledního Czarniana, přestože chronologicky by to smysl dávalo. Já kdybych ho četl jako prvního, fanda Loba by se ze mě asi nestal. Doporučuju začít s Bullíkovým případem nebo Kostějem nesmrtelným, to jsou kvalitní klasiky kterými si Velkej šéf omotá nováčky kolem prstu a ti pak překousnou i méně kvalitní kousky, protože budou vědět že Lobova silná stránka leží jinde.