Kannonina ruka 3 začíná bez zdlouhavých úvodů a rekapitulací předchozího děje tam, kde skončil druhý díl, tedy na počátku souboje šintoistického mnicha z chrámu Isurugi se středoškolákem Maem. Mao slouží jako hostitel Kannoniny ruky, živého artefaktu schopného zničit desítky hladových ještěrů, elitní komanda i celý svět. Tedy teoreticky, ve skutečnosti je ruka pouhý parazit, který vysává svého hostitele a na oplátku mu propůjčuje nadlidské schopnosti.

Kannonina ruka byla ukradena Maovým otcem a sama si našla nového, mladého a zvrhlého hostitele. Kromě Maa a mnicha se v manze pohybují i jiní šílenci, například zbývající členové dvou komand, která se už stihla z větší části povraždit sama (protože jedno komando mělo Maa zajmout a druhé zabít, byla spolupráce vyloučena), Maova sestra a bývalý hostitel Kannoniny ruky, který nějakým způsobem přežil. Pokud se vám to zdá nepřehledné, vězte, že vedlejších postav do konce třetího dílu opět ubude, protože úmrtnost je extrémní, ačkoli úrovně předchozího dílu nedosahuje.

Čtenáře tentokrát čekají souboje jen v menší míře, protože dvě třetiny mangy zabírá odhalení původu a podstaty Kannoniny ruky. Buddhistické chrámy v Japonsku totiž nenabízí jen duchovní osvícení, ale i možnost vstupu do jiné dimenze. Děj mangy se tedy mírně zkomplikoval, Mao se i ve třetím díle vyskytuje jen výjimečně, což je na hlavní postavu brakové mangy opravdu netypické. O to více prostoru však dostane v dalších dílech, protože zbývá zodpovědět otázku, co po Maovi mnich z Isurugi vlastně chce. Pochopil bych, kdyby chtěl pouze vrátit Kannoninu ruku tam, kam patří, ale tak jednoduché to, vzhledem k prvnímu dílu, asi nebude. Další vedlejší postavou, která na své větší zapojení stále čeká, je Maova sestra, která svůj osud snáší nadobyčejně vyrovnaně na to, čím vším už stihla projít. Doufejme, že jí autor neurčil roli hloupé a starostlivé panenky na hraní, protože jistý potenciál tato dívčina přece jen má.

Grafická stránka zůstala na úrovni druhého dílu. Mao stále více připomíná androgynního bišíka, soubojové scény jsou pořád poměrně chaotické a v manze se opět vyskytují nahá ženská těla. Alespoň ta jsou ztvárněna přitažlivě, jinak je celá manga prošpikována nechutnými detaily jak voodoopanenka Jiřího Paroubka jehlami. Pokud však čtenář čeká kromě násilných scén, utrhaných hlav a improvizovaných lekcí z anatomie také nějakou gynekologii, má smůlu. V Japonsku, zemi, která dala světu mimo jiné shibari a magické Hitachi, totiž stále funguje cenzura, které (podobně jako té americké) pranic nevadí hektolitry krve a brachiální násilí, ale sex. Zůstane tak především u odhalených ňader.Obálka mangy působí spíše odpudivě a nijak úchvatně, autor si ani tentokrát nedal práci s originální ilustrací a prostě použil kresbu přímo z mangy. Asi nejhezčí tak stále zůstane obálka připravovaného čtvrtého dílu, z níž na čtenáře zhlíží sám Mao. Oddělení jednotlivých kapitol velkými jednopanelovými ilustracemi je stále hůře rozpoznatelné, autor se totiž stále nevzdal „dynamického střihu“.

Technická stránka je v normě. Manga nemá obsah ani čísla stránek, ale upřímně, obejde se bez nich. Ne všechna citoslovce jsou přeložená nebo nahrazená, dvakrát se text ocitnul mimo bublinu, nicméně jde o přehlédnutelné chyby, které nijak nesráží kvality třetího dílu Kannoniny ruky. Navíc jsou tyto nedostatky kompenzovány vysvětlivkami japonských reálií, takže je čtenář okamžitě v obraze.

Kannonina ruka je brakové čtivo, u kterého se nejen nemusí, ale ani nevyplatí přemýšlet. Děj sice zatím dává smysl, to už ale nelze říci o některých detailech nebo nadpřirozených schopnostech (třeba psychický meč nabíjený orbitálním laserovým dělem jsem ještě neviděl, rovněž není jasné, proč si Kannonina ruka nevybere nového hostitele a raději regeneruje smrtelná zranění původního). Pokud se vám tedy líbí souboje zakončené nějakou drastickou smrtí, jednoduchá zápletka, častá klišé a nápady převážně vypůjčené z jiných filmových či literárních děl, pak je tato manga právě pro vás. Mimochodem, díky jednoduchosti příběhu můžete začít klidně třetím dílem a zbylé díly si přečíst až dodatečně.

Nevylučuji, že se u Kannoniny ruky pobavíte, pokud ji nebudete brát vážně. Cestu autobusem nebo vlakem vám může vyplnit docela dobře, ale víc od této mangy nemůžete žádat.

Na úpatí hory Fuji poručík Ken a mystici Garamy jdou po Mao Mikamim, kterého ovládla legendární „Ruka Senju Kannon.“ Aby odkryl její temná tajemství, musí si tajemný bojovník Ryo vzpomenout na dávnou minulost. Ale démon ukrytý v Maovi se probouzí – a chce se bavit! Pokud jej snad pronásledovatelé dostanou, budou padat hlavy. Doslova! (anotace)

• scénář a kresba: Yamaguchi Masakazu
• překlad: Martin Boček
• vazba: paperback
• počet stran: 196
• cena: 269 Kč
• vydal: Talpress, 2010

Petr Bouda (redaktor)

petr.bouda@fan­tasyplanet.cz