Už dlouho se mi nestalo, abych hned na první stránce údajně hororové mangy narazil na ženu ve všech směrech otevřenou, přičemž následná scéna mezi hlavním hrdinou Maem a jeho starší sestrou Mayou jako by vypadla z nějakého ecchi komiksu. Hned následující scéna, ve které mladík (jehož podobnost s Ichigem je čistě náhodná) v boční uličce katanou rozseká monstrum připomínající Predátora, mne však vyvedla z předchozího omylu. Kdepak ecchi, tohle bude složitější. A taky že ano. Postupně se na scéně objevuje Maův otec, který před třemi lety odešel od rodiny hledat bizarní artefakt schopný zničit svět, tajná vládní organizace usilující o výrobu supervojáků a několik magií nadaných jedinců. A to zdaleka není vše.

Kannoninu ruku nejde jednoznačně podřadit pod jeden žánr, protože jich manga (prima facie účelově) kombinuje hned několik. Hororové prvky jsou zastoupeny pouze démony a scénami, ve kterých krev teče proudem. Pokud byste chtěli ukrýt tělo do ledničky, uřízli byste spíš ruce nebo nohy? I na tuto otázku dává Kannonina ruka odpověď. Pak tu máme klasické souboje jako vystřižené z Bleache, ve kterých si logika – i navzdory superschopnostem bojujících – vzala dovolenou. Jeden příklad za všechny – stíny se nepohybují rychlostí světla, ale jen tak rychle, jak rychle se pohybuje objekt, který je vrhá. Prvky sci-fi obsahuje vysvětlení některých mutací – přece jen, k čemu jinému je v lidském mozku zakrnělá oblast ovládající plazí instinkty – a samotné vlastnosti ruky (nereaguje na ni imunitní systém). Nejhůř dopadla civilní scéna, ve které tajemný šermíř zachrání Maa i jeho sestru před trojicí chuligánů. Následné dialogy i chování postav bylo skutečně neuvěřitelné (rozuměj pitomé).

Manga není rozdělena do jednotlivých kapitol a mangaka (0) Masazaku Yamaguchi má vlastní představu gradace. Děj je rychle prostříháván, takže po pěti stránkách souboje následuje několik stránek, ve kterých jde Mao ze školy domů, opět několik stránek souboje, další přerušení atd. což ve výsledku působí spíš rušivě a nejspíš má zakrýt lineárnost příběhu. Dějová linka je prozatím rovná jako pravítko a komplikovat se bude (možná) v dalších dílech. Chápu, že jde o první díl z celkových devíti, takže příběh se teprve rozjíždí, což v manze nebo anime není nic neobvyklého, ale zatím vyznívá rozpačitě. Po přečtení prvního dílu mám pocit, že nálepku 18+ dostala kniha jen kvůli erotickým – abych neřekl rovnou pornografickým – scénám (1). V manze pro dospělé (tedy seinen, teď nemám na mysli hentai) je kladen důraz především na uvěřitelnost příběhu.

Obálka mangy vypadá nenápadně a ponuře, což koresponduje s obsahem. Kresba je vyvážená, propracované jsou jak postavy, tak pozadí, ale i přes množství detailů je přehledná. Co se týká postav, tak v některých scénách působí až příliš protaženě a vyhuble (2). Výtvarná stránka je na tom daleko lépe než třeba u hororově laděného Temného metra. O něco hůř už dopadla technická stránka. Překladatel Martin Boček sice kvalitně přeložil všechny dialogy a popisy, ale všechna citoslovce zůstávají nadále v japonštině (3). Korektury dopadly dobře až na jeden drobný detail (4), kterého si většina čtenářů stejně nevšimne. Kladem je i fakt, že manga je vytištěna originálním způsobem a čte se zprava doleva, což bohužel dodnes není samozřejmost.

Závěrem se dá říct, že Kannonina ruka 1 nijak nevybočuje z průměru mangy určené pro dospívající čtenáře. Zda se s přibývajícími díly kvalita příběhu zvedne, toť otázka, ale kvalit třeba v řadě ohledů podobné Akiry nejspíše nedosáhne. Talpress si mohl vybrat kvalitnější, ale taky daleko horší sérii. Snad se v budoucnu dočkáme vydání děl alespoň stejně kvalitních, jako je Battle Royale nebo Elfen Lied. Uvidíme, jak vysoko se na pomyslném žebříčku umístí Kannonina ruka.

0) Výraz „mangaka“ znamená „autor mangy“.
1) Scéna s Izumi v laboratoři poté, co se ruka zmocní Maova těla, mne docela pobavila.
2) Vyloženě protažené postavy kreslí ženské kvarteto známé pod pseudonymem CLAMP.
3) To samé se týká Elegie pro Ovečku 1.
4) Jde o dialog policisty s Mayou poté, co se probere v nemocnici. Nepřeložena zůstala Mayina odpověď (Assaulted?). A mimochodem, napadení není totéž co znásilnění. Tyto dva právní pojmy by si policista nespletl.