- Autor: Foglar Jaroslav a Čermák Marko
- Nakladatelství: Olympia
- Cena: 99 Kč
- ISBN: 978-80-7376-329-9
- Vyšlo: 8. 3. 2013
- Žánr: komiks
- Provedení: brož.
- Autor obáky: Marko Čermák
- Počet stran: 56
Hlavní postavou příběhu o přátelství je Pavel Zeman, jehož život se po smrti otce od základu změnil. Velkou oporou mu je Ludva Grygar. Spolu podnikají dobrodružné výpravy do téměř nepřístupné kotliny s jezírkem, kde si sami stavějí srub. Na pozadí kouzelné přírody prožívají nejedno dobrodružství, ale později i zklamání. Ludva totiž po skvěle prožitých prázdninách s Pavlem podlehne svodům špatných kamarádů, začne kouřit a těžce onemocní. Nakonec ale svůj vnitřní boj vyhraje: uzdraví se a znovu se vrátí ke svému příteli.
Sdílet...
gurp
fantasy to je ale v jakém slova smysl?
Nic proti Foglarovi, spousta knih je v pohodě a fajn, ale zrovna tohle je neskutečný paskvil. A pokud čtenář není minimálně sympatizantem 4% komunity, tak spláchnout ty peníze do záchoda je neskonale lepší volba. Tohle byl fakt od Jestřába nevídaný úlet. Pamatuji, jak to kdysi v 88 nebo 89 vyšlo v takovém tom velkém sešitě…vycházelo v té edici kde co, od Součka po Neffa…a jak jsme byli natěšení….konečně vyšel zase Foglar….tak jsme při čtení těžce nechápali, protože to musel psát ve stavu těžké a dlouhodobé sexuální abstinence.
Trochu se téhle knížky zastanu. Ano, je celkem naivní, divná, určitě hodně lidem nesedne….ale kdysi (kolem těch třinácti-čtrnácti) byla jedna z mých nejoblíbenějších. Ještě dneska jí něky na jaře vyhrabu a kousek si přečtu – právě pro tu zvláštní romantickou náladu, kterou člověk nedokáže popsat ale občas jí někde venku po lesích zažil.
(čtyřprocentní nejsem, ženská jo – možná proto se mi líbila 🙂 )
Já teda 4%ní taky nejsem a když jsem ji zamlada četl, tak mi nepřišlo, že by byla nějak výrazně horší než ostatní knihy od Foglara.
Ovšem co to dělá mezi sf a fantasy taky moc nechápu, ledaže by to teď vydali jako komiks? Jestli si správně vzpomínám,. tak 56 stránek to snad nemělo :o)
Jako kdyby se do té Jezerní kotliny alespoň lezlo nějakým portálem, třeba skříní, že… :o) Ale takhle…
Četl jsem “Chatu” někdy v 10-ti, což bylo v dávných předinternetových dobách a o sexualitě jsme vědeli úplný prdlajs – takže jsme ji nenacházeli ani ve Foglarovi…
Je fakt, že že Foglar mi připadal “divnej” už jako dítěti a dneska vím, proč to tak bylo. Foglar dokázal dobře popsat zmatky, prožívané v pubertě, ale řešil je “zařazením zpátečky”. V podatatě hlásal tuhle tezi: vrátíme se zpátky do nekomplikovaných předpubertlních dob, budeme zase prolézat opuštěné půdy a zapadlé dvorky, budeme zase ti veselí chlapci a bude nám dobře … Foglarovi to sice vyšlo, zůstal “věčným hochem”, ale univerzálně to nemůže fungovat.
Přijde mi zbytečné hledat u Foglara za každou cenu tyhle sexuální konotace. Byť dneska vím jak na tom byl, necítil jsem samozřejmě nic takového, když jsem jeho knihy četl jako kluk (jak taky jinak) a myslím, že bych si je (te´d už kvůli té nostalgii) užil i dneska. A moc rád svoje knihy předám vlastnímu potomstvu, pokud o ně ještě bude mít zájem (jak konkrétně o Foglara, tak o knihy obecně). Zrovna Chata v jezerní kotlině patřila mezi moje nejoblíbenější, nemluvě o tom, že Rychlé šípy pokládám za první urban fantasy, co jsem kdy četl 🙂
Také bych u Foglara nehledal za každou cenu nějaký sexuální podtext. Právě Chatu jsem od něj četl jako možná první a poté všechny jeho další knihy, jsem mu vděčný, že sám neváhal se svými čtenáři komunikovat (mám ještě schovaný paklík dopisů, které jsem od něj dostal). Tohle je ovšem komiksové zpracování, které mám někde doma schované v prvním vydání…
Foglarovky jsem četla v krátkém období mezi mayovky a fantastikou. 🙂 A je fakt, že jsem je zdaleka nehltala tak jako Vinetoua, Shatterhanda a spol. Ale na čtení Chaty si pamatuji, hlavně na to, jak mě v závěru hrozně dojala. 🙂
Tedy, nutno uznat, že jsem lehce překvapen, byť to plně respektuji!!!!, tím, že nikdo z autorů komentářů konkrétně v této knize ten podtext nevnímá. Protože dojem mnoha lidí okolo mne byl po vydání zmíněného sešitu(a že to byla tehdy sláva:-) skutečně celkem jasný …. jinak bych si to nedovolil napsat, sám o sobě nemám valných iluzí:-). Asi zkrátka jiný “oddíl”:-)))….a určitě v tom hrál roli fakt, že nám v té době bylo již přes 20.
Jinak abych uvedl věci na pravou míru, psal jsem výlučně o této knize, kde to dle mého soudu prostě bije do očí….u jiných knih to je buď zcela marginální, nebo to tam…ani já:-)))…nevnímám vůbec. Jinak Foglara jsem měl načteného komplet, povětšinou ne jednou, a jeho jako takového jsem nehodnotil…raději.-).
to MichaelS
Tím to asi bude. Myslím tím věkem. Já to četl někdy ve 12 nebo 13 a tehdy jsem fakt vnímal jen to dobrodružství a romantiku, to jak vypadnout někam mimo město a lidi… Vždyť i k holkám jsem měl tehdy vztah tak nějak jako Calvin k Susie Derkinsové 😀 No a dneska si už zase bráním vzpomínky na dětství. Vždyť takhle by mi mohl někdo pomluvouvat i mayovky, že mezi Vinnetouem a Old Shatterhandem byl zjevný čtyřprocentní vztah, prdlajs nějaké mužné bratrství 🙂
To Schramm
Jediný Calvin, který mě napadá, má vztah k Hobbesovi, a ten asi myšlen není:-))))….koukám, že mi zase něco uteklo:-). A k rudým bratrům, tam bych to zas tak jasně neviděl, Olda měl přeci Nšo-či a Vinda Ribannu, a to minimálně v těch filmech, které jsme na počátku těch 70.letech jako děti hltali, byly ale SAKRA pěkný holky. Taky ve školce o tyhle dva posty byla mezi holkama těžká rvačka:-D. Takže na čistá 4% bych to rozhodně neviděl:-D. A myšlenka vynucené bisexuality jakožto důsledku ztráty partnerky mne doteď nějak nenapadla:-DDD
to MichaelS
Jojo, myslíme na stejného Calvina. A Susie je tam taky – obvykle jako terč čuprózních koulí k mokrého sněhu a podobně 🙂
No a jinak bych téma fakt už radši opustil – nerad bych někomu způsobil stejný šok, jaký jsem já zažil, když mi bylo sděleno, že Ježíšek není 😀
mužští hrdinové
Já jsem byl poučen, že typu filmů/seriálů, kde jsou dva mužští hrdinové, kteří jsou si blízcí, ale nejsou gayové, se říká slash :o)) Co ti nerdi nevymyslí, že? A měli jste vidět, jak se dotyčná tvářila, když jsem řekl, že v tom případě jsou moje oblíbené slash dvojice právě mayovky a SHerlock s Watsonem :o))
Takže Chata v jezerní kotlině je asi slash kniha, kdybyste to nevěděli :o))
potřebujeme 333 bedniček?
Četl jsem v 11 letech to sešitové vydání z roku 1988. Ani nevím, jestli to ty bedničky jsou, ale pokud ano, tak tohle si z toho pamatuji nejvíc, ten stavební materiál. Líbilo se mi to a nic sexuálního jsem v tom nepozoroval 🙂
Tyfus
Když se mohli buznit Frodo se Samem, a ještě víc Pipin se Smíškem, tak proč by nemohli Hoši z jezerní kotliny. Je známým faktem, že zfilmování Pána Prstenů je programovou propagací homosexualismu.
Bedničky mne tenkrát zaujaly také….zejména jsem přemýšlel, jak by v té vrcholící pěrestrojce a chozrasčotu sháněli dřevěné bedničky:-DDD. Koukám, že až teď mi došlo, jak rafinovaně skrytá propagace předválečného kapitalismu to je! To tenkrát nějakému příslušnému soudruhovi docvaknout, tak vyšlo tak akorát prd:-D. I když možná by bylo zajímavé zjistit, jak by Foglar bedničky substituoval:-D.
Aneb co vše může skrývat zdánlivě nevinná kniha pro mládež:-D.
Pojednat to jako yaoi s přehledným vyobrazením podléhání svodům špatných kamarádů by možná nebylo od věci.
Jo bedničky…na ty si taky vzpomínám 🙂
Jinak souhlasím s názorem, že hodně záleželo na věku a rozpoložení ve kterém člověk knížku poprvé četl aby tam “něco” viděl nebo ne , jak to psal Schramm
🙂
Pokud chceme nutně podle knihy posuzovat psychologický profil autora, potom navrhuji změřit se i na moderní “mistry” české SF and F. Osobně se domnívám, že tam nalezneme celou škálu nesmírně zajímavých pikantností. 🙁
To Karel
Tak s chutí do toho, právě vychází Kotleta:-DDD….na vašem místě bych třeba začal s tím, kdo to vlastně je:-D. A 30.3. má vyjít nový Žamboch, tam si váš rozbor profilu také rád přečtu:-D. Žamboch určitě také:-))).
To Petra Neomi: díky, právě jsi zničila poslední křehké zbytky mých dětských vzpomínek na foglarovky… 😀 😀
Viviana
Představuju si to ve stylu starfightera 🙂 I když možná Teahouse by foglarovskému stylu psaní seděl líp. Mokrá košile, klín decentně zakrytý borovou snítkou 😀
To Petra Neomi
Nechcete napsat remake? 🙂
Jestli si to pamatuju dobře, je to přesně knížka pro určitou věkovou kategorii, nic víc, nic míň. Ostatně jako většina foglarovek – pro děcka, kterým chodila máma do fabriky spolu s chlapama, a ona potřebovala nějaký ten romantický vzor. Silná nostalgie. Pro mě ani tak nebyl největší šok, že není Ježíšek, ale že Vinnetou a Old Shatterhand a Buch Cassidy a Sundance Kid byli žádnej slash, hezky spolu, a ty ženský tam měli jen proto, aby to tolik nebilo do očí. Nikdy jsem to tak nechápala a ani chápat nehodlám, na to chlapský – a taky ženský – přátelství budu věřit dál, a ať si psychologové klidně dál hledají náměty na zbytečný granty, který nikdo nepotřebuje, já se zviklat nenechám 🙂
Dana K
Souhlas naprostý.
Jinak u těch mayovek to moc neplatí. Tam přeci oba hlavní protagonisté měli normální vztah s individuem opačného pohlaví. I když v obou případech hluboce tragický, jak se na pořádného hrdinu sluší. 🙂
Karel May sám se dobře oženil. Ale hned poté zblbnul a svoji ženu zakomponoval i do další ságy tuším že “V říši stříbrného lva”. Pravda nedalo se to číst. 🙂 A potom už psal vyloženě dívčí romány.
Romantický vzor v hot šortkách 🙂
Závěr z četby je pro mne jasný: Nehul, jinak dostaneš tuberu a bude se kolem tebe motat ten samej hošan co jsi mu už jednou zkoušel vzít roha 🙂
Jo, a Karel May byl taky buzna, a nechtějte vědět, co dělal Old Shatterhand s Vinetouem, když v týpí zhasli. Lidi, berte svoje pilulky!
Karel May ovšem nikdy nepopisoval Vinetouova stehna 🙂
May + Foglar
Shodou okolností jsem teď přečetl několik mayovek (s pomocí google překladače a svých chabých znalostí němčiny jsem se prohlodal dokonce i několika německými originály, které jsou volně na netu) a můžu zodpovědně prohlásit, že mezi Vinnetouem a bratrem Šárlím došlo k mnoha “situacím”, které by se daly vykládat 4-procentně, ovšem čistě platonicky.
Karel May byl ženatý celkem 2x, poprvé nešťastně, i když dost dlouho, první manželství skončilo rozvodem. Naproti tomu žil Foglar s maminkou, o kterou pečoval až do jejích 102 let a ta se stala velkou překážkou pro několik slibně se rozvíjejících hereto-vztahů.
Nevím, jestli je vám známo, že Karel May psal kromě dobrodružných knížek i cosi jako soft-porno, ovšem pod pseudonymem, což Foglar (pravděpodobně) nikdy neudělal.
VŠ
Známo mi to není, ale něco podobného Angelice z pera Maye si dovedu velmi dobře představit 🙂
Tak pokud soft, tak je jasné, že se nám to nedoneslo:-D
Jinak bych s celkovým hodnocením Foglarova díla jako celku byl z tohoto úhlu pohledu dosti opatrný, protože ta Chata opravdu SILNĚ vybočuje. Jistě, kdyby člověk opravdu chtěl a usilovně hledal, tak podobné náznaky najde určitě i v jiných jeho knihách…ať již skutečné nebo domnělé…stejně jako by se daly nalézt třeba ve Čtyřlístku:-D. Ale v té Chatě, jako asi jediné, chtít netřeba, a hledat už vůbec…natož usilovně:-D.
To VŠ
To jsou zajímavé věci, musím si to víc osvěžit. Díky. Jinak kdysi jsem v antikvasu v Ostravě Porubě našel sborník nějaké společnosti Karla Maye někdy z třicátých let a tam se jeho pozdní tvorbou vážně zaobírali v tom smyslu, že by možná šlo některé jeho práce přepsat do čtivější podoby. A byla tam i zmínka o jeho tvorbě pod pseudonymem, to jste mi připomněl. Musím to někdy vyhrabat.
to VŠ
Velmi dobrá teorie. Ještě bych dodal, že podobně úpornou snahu zůstat “věčným chlapcem” vykazuje i postava Petra Pana. Jeho stvořitel měl zvláštní život – http://www.databazeknih.cz/zivotopis/james-matthew-barrie-802