Není to nic překvapivého, Ennis už vícekrát ukázal, že superhrdiny nemá extra rád. Cynický John Constantine mu typově přímo sedl a leccos by o svých zkušenostech s Ennisem jako scénáristou mohl vyprávět i takový Daredevil (Punisher), Spider-Man (viz minicrossover Spider-Man, Punisher, Rusák) nebo Batman. Zvláště Batmanovy poblité lakýrky (Hitman) zůstanou nezapomenuté, třebaže součástí hlavního kánonu Temného rytíře se asi nestanou.

Už podle názvu je Banda týmovka. Ennis tu přivádí na scénu postavy s prapodivnými jmény: Billyho Řezníka, Mateřský mlíko, Francouze a Ženskou. Jo, a taky Hughíka. Hughík je ta hlavní persóna, jejímž pohledem čtenář sleduje děj, který mu Ennis s kreslířem Darickem Robertsonem (který si u nás udělal jméno svou prací na Ellisově Transmetropolitanu) servírují. A Hughíkův osud taky výmluvně ukazuje, proč je dobré dávat si na superhrdiny bacha. Hughík totiž opravdu nemá důvod mít supráky rád, a to od doby, když jedno arogantní namachrované superpako zabilo ženu jeho srdce, čímž se Hughíkův život ocitl v troskách. Ono taky když vám přítelkyně skončí rozšmelcovaná na hadry a vám zůstanou v rukou její ruce, je to fakt na psychiatra. A tehdy do Hughíkova života vstupuje Billy Řezník. Billy šéfuje jednotce, která operuje v rámci CIA, a jejím úkolem je právě dávat majzla na supráky a dávat jim najevo, že svět není jejich zajebaný pískoviště. Banda si teď sice dávala na čas voraz, ale nejen Hughíkova zkušenost ukazuje, že supráci si zase začínají vyskakovat. Billy proto dává tým znova dokupy a účast nabízí i Hughíkovi. Členové Bandy jsou dost hustý týpci, přičemž Ženská se vymyká i v rámci nastavených standardů (do osobnostního profilu ostatně zapadá i Billyho pes jménem Teror, který tak potvrzuje pořekadlo „jaký pán, takový pes“), takže Hughík je z nich dost nesvůj a celkem mu dá práci to celé rozdejchat. Job ho ale začne i přes podivnost kolegů nakonec bavit. Banda dá nejdřív čočku suprácké omladině, čímž vyšle vzkaz první lize. Vzkaz, že Banda je zpátky a je zapotřebí s ní odteď počítat.

Ennisův scénář je jednoduchý, ale ne primitivní. V duchu žánru klade Garth Ennis důraz na akci a humor. Linie příběhu je v podstatě nekomplikovaná, lineární, výborně ale graduje. Jak zatažením Hughíka do hry, tak vývojem boje se supráky – od prvního zaháčkování a dotlačení supráků tam, kde je chce Banda mít, až po finální bitku. Ennis tentokrát (alespoň ve srovnání s Hitmanem či Punisherem) skrblí násilím, není to podle mého soudu na škodu. O to větší prostor dostávají hlášky, v jejichž stínu Ennis nenásilně představuje čtenáři, o co v Bandě půjde. Nezapomínejme totiž, že jde o úvodní díl řady. Tyhle piloty bývají někdy trochu nudné, protože musí vysvětlit nezbytné zákonitosti, uvést na scénu postavy a nadhodit zápletku. V případě Bandy ale nuda rozhodně nehrozí. Ennis totiž informace výborně dávkuje. O Hughíkově motivaci ví čtenář od začátku, co ale žene dopředu takového Billyho, se dozví až na posledních stránkách. A je to docela pecka. Takhle informace rázem výrazně promění Billyho vnímání ze strany čtenáře. Můžeme se proto těšit, co Ennis ještě vybalí na Mateřský mlíko, Frantíka a Ženskou. Garthu Ennisovi zdařile sekunduje Darick Robertson. Teda sekunduje… Jeho kresba excelentně vizualizuje Ennisovy představy, Robertson je mistr detailní kresby, vyzvednout si zaslouží především zachycení mimiky a její proměny. Citlivý je i coloring, který někdy bohužel dokáže celou práci scénáristy a kreslíře zabít.

A jak si teda stojí Banda v kontextu Ennisovy tvorby? Banda samozřejmě nemůže – ani nechce – být další Preacher. V konkurenci Hellbalzera i Punishera však obstojí se ctí, Hitmana po mé soudu mírně převyšuje a takovému Ghost Riderovi nebo Furymu dává přímo pokouřit. Ennis i Robertson se u Bandy zjevně královsky bavili a výsledek tomu odpovídá. Bavit se bude i čtenář, a to od první do poslední stránky. Pokud tedy přistoupí na pravidla hry. Garth Ennis a Darick Robertson se totiž nebojí explicitních výrazů ani výjevů. Lze sice těžko čekat, že se komiksu, tím méně Ennisově komiksu, dostane pozornosti puritánských moralistů, ale tomu, kdo se zatím se superhrdiny potkal jen na stránkách marvelovské propagandy, by četba Bandy mohla způsobit jistý šok. Třeba poznáním, že o přijetí do superhrdinského týmu rozhodují úplně jiné superschopnosti než by člověk naivně čekal. Pokud byste tedy váhali, co je víc cool, jestli elasťáky se slipy navrch, anebo depešácká černá, Ennisova a Robertsonova Banda vám na tuhle otázku dá jasnou odpověď. Jak trefně říká název prvního svazku: Karty jsou rozdaný. A to zatraceně dobře. Teď nezbývá než doufat, že nášup přijde co nevidět. Banda je totiž komiks, který nezapadne ani v pozvolna bobtnající konkurenci.

TOHLE BUDE BOLET! Ve světě, kde se oblohou prohánějí hrdinové v kostýmech a maskovaní mstitelé se plíží nocí, musí někdo dohlédnout na to, aby si „supráci“ moc nevyskakovali. A taky že dohlédne. Billy Řezník, Hughík, Mateřský mlíko, Francouz a Ženská jsou Banda: tým velmi nebezpečných individuí, operující pod CIA, z nichž každý je odhodlán bojovat proti nejnebezpečnější síle na Zemi – totiž supersíle. Některé superhrdiny je nutné sledovat. Některé je nutné krotit. A některé z nich – čas od času – je nutné prostě smáznout. Tehdy přichází chvíle pro Bandu. – Pusťte se do nové kontroverzní série od scenáristy Gartha Ennise (Preacher) a kreslíře Daricka Robertsona (Transmetropo­litan), jehož první kniha je doplněna úvodem od Simona Pegga (Soumrak mrtvých) a dosud neviděnými náčrty. (anotace)

• Banda 1 – Karty jsou rozdaný
• Scénář: Garth Ennis
• Kresba: Darick Robertson
• Překlad: Darek Šmíd
• Série: Banda 1
• Provedení: paperback, barevné
• Počet stran: 152
• Cena: 399 Kč
• Vydal: BB/art, 2013

Četli jste tento komiks? Podělte se o názor. Bandu si můžete zakoupit v našem e-shopu s 15% slevou.