Gotham není to nejlepší místo pro život. I když se v něm zrovna neprohání nejroztodivnější šílenci a velké mafiánské rodiny jsou oslabené nebo rozbité. Pořád není bohužel nic zvláštního na tom, když v popelnici najdete ženu. Mrtvou, vykuchanou, pohozenou. To se prostě stává. A i kdyby nebylo podobných zvěrstev, co naděláte, když se na město přiřítí největší bestie ze všech, politika?
Batman se nám zde ukazuje ve dvou polohách a je jen na čtenáři, v které mu bude sympatičtější. Zadní strana komiksu nám tvrdí, že se v knize setkáme s ponurou atmosférou drsné školy. To je do určité míry pravda. Batman glosuje své město a činy, ke kterým v něm dochází, nikoliv nepodobně těm nejlepším z výše zmíněného žánru. Dokonce se brodí čumily (a kresba nám jej tak i nikoliv neroztomile zachytí) a v takových okamžicích skutečně nemáme problém odmyslit si špičaté uši a naopak přidat baloňák, do tmy zářící cigaretu, ruce ne na batopasku, ale v kapsách, a k tomu všudypřítomný déšť. Stejně tak Batman naprosto přirozeně zapadá do scén, kdy se účastní policejního vyšetřování přímo na ulicích nebo sleduje své město (i když je pravda, že třeba Phil Marlowe by to nedělal ze střech).
Batman navíc dělá chyby, případ mrtvých žen pro něj získává osobní rozměr a jeho rozřešení (možná pro někoho trochu překvapivě ne až tak související s Batmanem) mu přinese pouze ošklivé otázky o spravedlnosti a morálce. Připočtěme k tomu ještě postavičky z posvětí i zkorumpované policie, tragickou postavu šíleného bezdomovce a jeho ´manželky´ a máme před sebou malou lahůdku.
Titulní příběh je trochu problematičtější (i když v něm má větší roli Robin, o Batmana nepřijdete!). Je totiž spojen nikoliv s žánrem, ale s určitou politickou (a kulturní) situací. Pro uvedení do příběhu nás autoři letmo vezmou i do Moskvy a chvílemi máte pocit, že jste spíše v některé bondovce osmdesátých let (asi nejvíc v Dechu života). Narazíme na Hvězdné války (program, ne film), prezidenta Reagana, hochy od FBI i CIA, sovětské spojky, překupníky se zbraněmi a jednoho zlobivého teroristu.
To by zase až tolik nevadilo, i když Batman v jejich společnosti vypadá poněkud méně přirozeně, než nad rozřezaným tělem v popelnici. Jenže je zde jeho protivník. KGBeast. Nejlepší zabiják SSSR. Parchant, který by pravděpodobně vymlátil celý Afghánistán už před obědem (k němuž by jako zákusek umučil Johna Ramba). Parchant, který se obléká… inu, jako komiksový padouch. I kdyby drsné škole černobílá neslušela, zde máte důvod, proč děkovat chlapcům z Crwe, že je komiks hezky nebarevný.
Posílat SSSR někoho takhle oblečeného na tajné mise ve skutečnosti, pravděpodobně by místo gulagů musel zakládat letoviska pro gay a sado maso turistiku. Navíc tento superzabiják předvádí své schopnosti až příliš rozmanitě – jednou veřejně, jindy tajně, přímočaře i komplikovaně, prostě tak, že je z jeho počínání až příliš cítit mocná ruka scénáristova a řadový komiks zaměřený na efekty, nikoliv nebezpečná a vražedná mysl.
Přitom samotné scény soupeření obou hlavních postav stojí za to (i když to s těmi tvárnicemi jsem nepochopil doteď) a závěrečné vyústění je velmi zajímavé… dokud se nepodíváme na rozuzlení druhého příběhu.
Celkový dojem z příběhu KGBeasta je tedy pro mne osobně spíše rozpačitý – Batman mi zde připomíná postavu ze starého televizního seriálu (pokud by v něm běžně umíralo cca sto lidí na díl), ba co hůř, postavu ze scénáře, který různě koluje po internetu s dodatkem: takto by poslední filmy s Batmanem pojal Michael Bay…
Ale to bych už byl příliš kritický. Tento konkrétní příběh mi prostě (stejně jako třeba třetí Wolverine z Legend) nesedl. Politické, nebo příliš ´aktuální´ příběhy (protivník ze SSSR, program Hvězdných válek, prezident Reagan atd.) na mne při zachování klasické komiksové estetiky (zde postava KGBeasta a jeho chování) působí přliš naivně a prvoplánově. Ovšem uznávám, že kdyby se na postavě KGBeasta zapracovalo (stačilo by, aby nosil něco ´normálnějšího´ a klidně mohl vraždit jen srpem a kladivem), byl by to skvělý příběh, protože potenciál rozhodně nepostrádá a v některých scénách (třeba již zmíněný závěr) je opravdu působivý.
Takto však z celé knihy vyzdvihuji hlavně první – kratší – příběh, který přináší opravdu temného rytíře z opravdu temného města.
Přesto je však třeba knihu doporučit, nejen kvůli tomuto drsnému příběhu, ale i proto, že mnohým může být naopak souboj Batmana s KGBeastem sympatický. Uvědomuji si, že výtky, které na něj adresuji, vycházejí spíše z mého osobního vkusu a řídit se jím stoprocentně, musel bych odsoudit většinu pravidelných komiksových řad.
Celkově je tedy Deset nocí KGBeasta hodnotným (a pro mne i částečně, pro jiné třeba i v souhrnu, vysoce kvalitním) dárkem českým fanouškům největšího z netopýrů. Navíc za cenu víc než příjemnou, což díky faktu, že kniha obsahuje dva příběhy, zvyšuje oproti případu, že by oba příběhy vyšly samostatně, šance, že i pochybovačný kupec bude spokojen.
VERDIKT:
Dva batmanovské příběhy v jedné knize, která možná neutkví v paměti tolik, jako práce F. Millera nebo J. Loeba, ale rozhodně svého majitele potěší a jako rozjezd edice víc než dostatečně navnadí na další počiny.
