Bylo pravé poledne. Slunce pražilo tak silně, že vyzmizíkovalo z digitálních hodin na věži znesvěceného kostela časový údaj a celé město rozdělilo do černobílé šachovnice světla a stínu. V tetelícím vzduchu nad bublajícím asfaltem projíždělo ulicemi osamělé policejní vozidlo s těsně dovřenými okny z jednosměrně propustného skla.
Jediným veřejným azylem, kde se dalo uchránit před zabijáckými slunečními paprsky, byl spletitý trakt pasáží. V jedné z jeho odnoží se nacházel bar „U panny“, který lákal zákazníky na nostop provoz a výhled s plakátem vyzývajícím k dárcovství krve, na nějž někdo sprejem nastříkal nápis LITR ZA LITR.
Přestože v baru byl příjemný chládek, moc lidí v něm v tuhle dobu nebylo. Tlustý barman, který líně umýval sklenice, sledoval poloprázdné boxy a skupinky u kulečníkových stolů a v mezičase kontroloval chlapíka ležícího na barovém pultu. U stropu visela na konzoli zapnutá televize, v níž právě začínaly polední zprávy.
„Dobré poledne, vítejte u nejnovějších zpráv,“ pozdravil hlasatel. „Dnes kolem osmé hodiny došlo opět k útoku šíleného střelce, který si vyžádal 32 mrtvých. Tentokrát si za cíl vybral ranní školu manažerů v centru města…“
Chlapík něco nesrozumitelného zamumlal a odlepil hlavu z barového pultu. Rozhlédl se kolem sebe, jako by nevěděl, kde je a pak upřel svůj zrak na barmana.
„Ještě jednu Krvavou Mary, kámo,“ zašeptal tiše.
Televize pokračovala. „…tím počet jeho obětí stoupl již na 205. Že jde o střílejícího maniaka, který více jak měsíc straší naše město, potvrdil mluvčí policie s tím, že oběti byly usmrceny stejným typem střeliva a jako v předešlých případech byly zbaveny krve. Nejmenovaný zdroj blízký policii uvedl, že policie stále nemá záchytný bod…“
Barman přestal leštit sklenice a přiloudal se k chlapíkovi.
„Bych řek, že bys měl jít spíš spát,“ oznámil mu.
„Blbost: Vyspal jsem se teď, tak nalej ještě jednu rundu,“ zašklebil se chlapík. „Stejně mi zbejvaj prachy tak na poslední drink.“
Barman rezignovaně pokrčil rameny.
“Zprávy ze světa,” odříkával dál hlasatel. „Poslední analýza OSN potvrzuje, že stávající světová krize potrvá nejméně jeden rok. Naplnila se tak očekávání nezávislých odborníků poukazující na ztenčující se zásoby krve a stagnaci výzkumu umělých zdrojů…“
„To kvůli nim sem na tom takhle blbě,“ řekl chlapík spíše sám sobě než barmanovi, který před něj postavil sklenici a začal nalévat nápoj. „To voni přišli s tou podělanou krizí. Nechali velký korporace vyžrat Afriku a pak ji rozparcelovali a rozprodali na vobrovský chovný farmy pro zbohatlíky.“ Chlápek vytáhl zmuchlanou bankovku a podal ji barmanovi. Z jednoho z boxů se blížila k barovému pultu hezká blondýnka. „A to neni vůbec správný,“ dodal chlapík.
Blondýnka sundala z ramene objemnou brašnu, položila ji k patě stoličky a pak se na ní uvelebila. Barman si všiml, jak se jí těsné kalhoty mazlivě posunuly po bocích a kožená bunda odhalila pěkně vytvarované tričko.
„Předpověď počasí,“ začal hlasatel se závěrem zpráv. „Ani ke konci týdne se počasí nijak nezlepší. Noční teploty 17 až 20 stupňů, přes den 30 až 34 stupňů, výjimečně teploty vystoupí na 40 stupňů Celsia. Meteorologové nepředpokládají nějakou oblačnost, proto i dnes vás musím varovat před…“
Chlapík pohledem hypnotizoval nápoj ve sklenici a pokračoval v samomluvě. „Všude je chaos, žádná práce a i to pití je čim dál tim dražší. S tim by se sakra přeci nikdo neměl smířit!“
Dívka si objednala pití. V televizi začal blok reklam a od kulečníkových stolů se k barovému pultu šoural klasický barový lamač srdcí.
Barman před dívku postavil nápoj.
„To je dobrý, já to platim,“ řekl hezoun a přisedl si na barovou stoličku vedle dívky.
„To zvládnu sama, vodpal,“ řekla dívka.
„Ale no tak, kotě, nebuď hloupá. Já tě zvu,“ nedal se hezoun odbýt.
Chlapík přestal uvádět rudou tekutinu do transu a podíval se na hádající se dvojici.
„Vypadni,“ zasyčela dívka.
Chlapík pohledem změřil hezounova záda, a když zjistil, že tak dlouhý metr nemá, zvedl sklenici, ťuknul si s imaginárním spolupijanem a na jeden zátah ji vypil.
„Drsná holka,“ usmál se hezoun nakřáplým smíchem. „Hele, když pudeš ke mně, můžu ti nabídnout půllitr prvotřídní krve.“
Chlapík ztuhnul uprostřed pohybu, sklenici držel dvacet centimetrů nad vyleštěnou plochou barpultu, barman ostentativně dělal, že nic neslyšel a v televizi končily reklamy.
„Seš hluchej! Nemám zájem!“ odpověděla rezolutně blondýna a napila se.
„Takhle se nikam nedostaneme, když budeš pořád říkat ne,“ oznámil hezoun. „Nevíš jakou děláš chybu,“ řekl a vytáhl poslední ze svých triků, jak sbalit holku – sáhl jí do klína.
Dívka sjela z barové stoličky a při tom pohybu chytla hezouna za napřaženou ruku a strhla ho k zemi.
„TY nevíš jakou děláš chybu!“ zařvala a vší silou ho kopla do rozkroku. Chlapík postavil sklenici na pult a barman se posunul o něco doleva. Hezoun dopadl na nejbližší stůl. Dívka se shýbla k brašně.
Hezoun se zvedl.
„Ty děvko!“ zaječel. Přiskočil k blondýně, chytil ji za bundu a přehodil ji i s brašnou přes barový pult.
Chlapík slezl ze stoličky a otočil hezouna za klopy obličejem k sobě.
„Hajzle, ženský mlátit nebudeš,“ řekl a zespoda ho pěstí praštil do nosu. Nosní kůstky hlasitě křuply. Barman se bleskově pohnul.
Hezoun se otočil na patě a z otočky vrazil loket chlapíkovi do žeber.
„Budu si mlátit, koho budu chtít, ksichte!“ Chlapík odletěl od hezouna jako vystřelený projektil i s kusem utržené klopy v sevřené dlani a s praskáním se zastavil o bočnici barového pultu pevně zaklíněný mezi stoličkami.
Barmanovi v rukou vyrostl revolver olbřímých rozměrů. Hezoun si držel přeražený nos a chlapík se pokoušel vyprostit ze zajetí stoliček, pravou ruku zasunutou pod bundou..
„Hou hou hou,“ zvolal barman jako by byl nějaký Santa Klaus. „Tohle je konečná, bouchači!“
„Nevidíte si ani na špičku nosu,…“ vztyčila se dívka za pultem, ukázala krvavé zuby a zvedla velkou černou věc v rukách. Barman se k ní začínal otáčet. Stiskla spoušť. Hlasitě to syklo a barman odlétl až ke zdi.
Chlapík se postavil s pistolí v ruce.
Dívka pokračovala: „…je nás už plnej svět, takže je potřeba naše přemnožení zregulovat. A jak vidím, tady je materiál na determinaci.“ Stočila přístroj, kterým se nastřelují nýty do ocelových nosníků mrakodrapů, na chlapíkovu hruď. Místo zásobníku na nýty ale do přístroje vedl kulometný nábojníkový pás napáskovaný stříbrnými kolíky s vyrytými křížky. Barman u zdi sebou házel v šílených křečích.
Chlapík už nestačil vystřelit.
„Musí zůstat jenom ti nejlepší upíři,“ dodala blondýna a vražedně se usmála na hezouna.

Za dvě hodiny stejný hlasatel oznámil, že počet obětí stoupl na 226.