Žoldnéři fantasie 6 – Inteligentní ledovce a jiné zrůdy

Jestli dobře vidím a počítám, tak to jsou spíš žoldnéřky než žoldnéři. Amazonky zřejmě nějaké. Pět hvězdiček za odvahu.

Nerous
Knihu už mám doma, ale barevnou obálku vidím prvně. A má to i jiný název. Sakra, budu si muset ten svůj podpultový kousek někam schovat. Už ted to má svoji cenu a co teprve za pár let 🙂

re: anonym
Vzácným a ceným exemplářem se to stává pouze tomu, kdo o to má zájem. Pro všechny ostatní, je to jen kniha. Já jsem Vládce strachu koupil v antiku za 60 Kč a za poslední 2 roky, jsem je v antiku viděl znovu hned 2x, cena do stokoruny.

Brno U Semilasa, antikvariát na Kopečné, v Olmíku jsem to onehdá viděl v těch jejich antikvasech kolem Hradu. Obecně na Moravě je to vcelku běžnej jev. A to nemluvím o různých výprodejových akcích a podobně. Nejnovějšího Saudka jsem pochytil za tři stokoruny v Porubě, Lipse Tuliana za dvěstěpáďo a tak dál…

A jak říká Patejl – jde o to najít kupce, který je ochoten ty peníze zaplatit.

to Michael Bronec:
Já jo. Je fajn, že někdo podporuje nové autory a tak když vyjdou Žoldnéři, si je prostě koupím. Leč musím se přiznat, že ne vždy je přečtu celé. U těchto konkrétně jsem si přečetl Doslov a Mílu Lince. Na zbytek je času dost. 🙂

Pokud bych mohl vyslovit přání do budoucna, potom by to byl sborník mikropovídek. Něco jako svého času Rychlý jako gepard a řvoucí jako lev, ale od našich autorů.

KarloviC: Je to matná vzpomínka, takže bez záruky. Před dvěma (třemi, čtyřmi) roky něco takového kdosi chystal, a tuším, že to i vyšlo – antologie mikropovídek, která se jmenovala nějak jako “52”… Ale jak říkám, bez záruky; v kterémkoli směru. Po “Žoldnéřích” ale nic takového nechtějte; sbírka nejlepších povídek ze soutěže je prostě daná tím, co se který rok sešlo. Jako jeden z porotců vím, že ty publikované jsou vskutku dobré… (V závěsu za nimi bývá tak dvacet, které by obstály v jakémkoli časopise, a potom široké spektrum od jakžtakž přijatelných po naprosté sračky… Ale tak je to v každé soutěži.)

Tlustý zlý strýc Leonard a Michael Bronec:
Fantastická 55, září 2013, 9 euro, nakladatelství Hydra. Tehdy jsem na to narazil v Galantě cestou ku příbuzenstvu.

Chtěli jste názor čtenáře chlapci 🙂 Obecně v povídky v Žoldnéřích jsou velice dobré a pestré, takže všechna čest a díky i práci porotců a otců zakladatelů. Jak jsem psal, tuhle sbírku nemám ještě přečtenou. A touha po mikropovídkách – to bylo jen takové přání jinak vděčného čtenáře. Chápu, že jejich tvorba je těžká.

Nicméně tuto sbírku si čte momentálně moje nejstarší dcera a pochvaluje si ji.

Neuvažujete zveřejnit na netu nějaké to dno? Opačný konec spektra, ať se pobavíme? Případně ať vím, co fakt neposílat! 🙂 🙂

to Tlustý zlý strýc Leonard:
Fakt je, že by to asi ty soutěžící spíše odrazovalo od posílání příspěvků.

Ale mohlo by se to podat nějak kulantně. Jako třeba “Výběr z děl méně úspěšných soutěžících” a podobně.

to Michael Bronec a Tlustý zlý strýc Leonard:
V pořádku, pánové! Plně to chápu.

Nicméně je to trochu škoda, neb budoucí soutěžící by alespoň viděli, jak to fakt vypadat nemá. A měl by nějakou sebekritickou vazbu při samohodnocení své práce.

Ale je jasné, že by se to muselo doplnit o nějaký ten soutěžní dodatek. Autor by mohl vyslovit souhlas se zveřejněním negativního hodnocení na webu, třeba i v ukázkách a anonymně. A nebo by s tím nesouhlasil a nic by se nedělo. A čtenáři by tam potom pod tím mohli diskutovat a pronášet moudra. 🙂 Ale to je asi administrativně těžko zvládnutelná utopie.

Michaelovi: Kdyby aspoň tak… (Průměrná školní slohovka bývá lepší.) Navíc ve chvíli, kdy bys to začal opravovat, zůstal by už jen mizerný (ne)příběh; pak už by opravdu ani nemělo smysl takový příspěvek zveřejňovat.

na pranýř! na pranýř!
Já myslel veřejně opravovat, aby byly vidět pro začínající autory ty nejběžnější chyby.
Alespoň tak jsem předchozí návrh pochopil.
Ale připadá mi to moc jako veřejné pranýřování, takže bych do toho nešel.

K hodnocení:
Tak jo. Přesvědčili jste mne, pánové. Uznávám že by to asi vážně byla buď nuda, nebo nekalé pranýřování. O to více obdivuji porotce i vydavatele, že to všechno musí přečíst. Nudnější už je snad jenom věstník zdravotní pojišťovny.

Elf Xaxy je legendární! (Škoda, že zde na FP už není prostor pro zveřejňování povídek.)

Nezapomenu, jak tu kdosi chtěl léčit mor pojídáním plesnivého chleba. Tomu jsem se chlámal ještě půl roku. 🙂

to Tlustý zlý strýc Leonard:
Zcela laicky pro literární potřeby:

1. Antibiotika nejsou plesnivý chleba!

2. Yersinia pestis je citlivá na antibiotika. Tuším zejména na chloramfenikol, tetracyklin a streptomycin.
Nicméně antibiotika jsou produkt! té které plísně.
(Ovšem sám pojem plíseň je zcela zavádějící a leckdy nesmyslný. Konkrétně streptomycin se získává ze Streptomyces griseus ssp. griseus. Což je ovšem grampozitivní bakterie spadající pod aktinobakterie. Ta tvoří vláknité kolonie, které připomínají mycelium hub)

Musel bys je nejprve patřičným způsobem izolovat. To znamená vlastnit nějakou primitivní laboratoř. V ní nějaký box a v něm udržovat odpovídající kultivační teplotu. Spoustu šikovných skleněných kádinek. Nějaké živné médium. (Zajít na jatka, vypunktovat mok z očních komor hovězího dobytka, by mohlo pro začátek stačit.) Infikovat patřičnou kulturou a potom titrovat a testovat účinnost titrátu v “morem” infikovaných kádinkách. Potom přejít na myši atd…)

U plicní formy moru by to chtělo ovšem vyrobit si patřičnou jehlu. Tam to jde ráz na ráz a je třeba podávat antibiotika nitrožilně.

Ale ani antibiotika nejsou jistota, že by ses při nákaze morem uzdravil. Pokud bys dostal mor v dnešní době, tak by jsi ležel v boxu na ARO, velmi pravděpodobně napojen na umělou plicní ventilaci a pravidelnou dialýzu.

to dva mraky:
Jasně, máš pravdu, jenže…

Občas mně někdo pošle na přečtení rukopis nějakého svého dílka. A musím otevřeně přiznat, že ne vždy se to dá číst, neřku-li dočíst.

Mnohé řekne již průvodní dopis. Jako třeba: “Píšu to deset let, zatím to má tři tisíce stran, ale plánuji napsat ještě jednou tolik.” Nebo: “Napsal jsem první dva odstavce, má smysl pokračovat?” “Je to taková akční variace na Harryho Pottera.” “Babička říká, že je to skvělé!” “…je mi dvanáct, tak na to ber prosím ohled při hodnocení!” “Já jsem to nepsal, to psal kámoš.” “Jednou se mi zdál takovej divnej sen, tak jsem to hodil rovnou na papír. Nemůžu to upravovat, tak se mi to prostě zdálo!” “Tuhle pitomost sesmolil můj chlap. Můžeš mu prosím napsat, že je to dobré?”

dva mraky
Proto máme taky cca 15 porotců a výsledek soutěže je průnikem jejich vkusu. Shodnou se i v tom, že některé práce zkrátka nedostanou body vůbec žádné. To myslím znamená, že jsou fakt na vyhození. Na druhé straně – není na vyhození autor; s 0 body u nás začínal i Jan Žlebek, který později Žoldnéře vyhrál, obsadil v dalších ročnících i všelijaká jiná místa a skončil tím, že už i jemu samotnému přijde, že píše příliš divně. Je to škoda, vnímal jsem ho jako velký talent (i když už jsem tomu, co psal, taky přestával rozumět 🙂 ); ale třeba ho psaní časem zase chytne.

Na Legii už tenhle sborník začal hodnotit Svářeč, tak doufám, že se k němu časem dostanou i další čtenáři!

Žlebek
Obávám se, že ta novela v Prokletých knihovnách je prozatím cosi jako vrchol jeho díla.
Ono ostatně asi ani nejde, aby byl člověk ještě příčetný a stále psal takhle… 🙂

Karlovi
A četls Legendy: Prokleté knihovny?
Tam je Žlebek ve vrcholné formě!
(Ale nevím, zda člověk od něj už nemusí mít něco načteno, aby to dal.)

Žlebek
To ať pořeší literární kritici, já jsem pouhý nakladatel. 🙂

Ale zas jak které… Třeba ta ze Žoldnéřů tuším 2011 (ta s těma figurínama) byla skvělá, že si na ni dodnes pamatuju 🙂

Povídky od Žlebka?
Mám-li jít k jádru věci; člověk má velmi divný pocit vykolejené reality, když je čte.
Tohle jsem snad jinak zažíval jen u Philipa K. Dicka.
A i když jsem coby nakladatel zvyklý obcovat s příběhy a mám v tom praxi, u posledních Žlebkových textů už jsem měl dojem, že jsem “pod nimi”; že si zkrátka nejsem jist, zda je chápu správně, zda je vůbec chápu či zda mi neunikají nějaké souvislosti.
U čtenáře tohle samozřejmě nevadí, ale u redaktora knihy je to kapku průser. 🙂

Žádný personalista-kádrovák tu není, klidně můžeme nazývat věci pravými jmény.
(Obávám se, že poslední léta je jazyk opět používán spíše k tomu, aby věci zakrýval, než objasňoval.)
Mně tedy většina Žlebkova díla divná přijde; ale jakožto nakladatel fantastiky s tím nemám problém; ba právě naopak, jsem hrdý na to, že jsem ho objevil! 🙂

Tak dočteno. Není to špatný, ale prostě mi tam chybí chlapy. Škoda, že už Tučka a Žlebek nesoutěží, ti tomu dokázaly dát drajv. Ani výborný Linc nakonec nezachrání.

jinak těmto žoldnéřů by sedl podtitul detektivové v sukních, těch detektivních povídek od žen tam bylo dost.
A dotaz na nakladatele, jak vypadá letošní ročník bude silný?

Ještě bych se zeptal.
Na konci knihy zmiňujete dva připravované sborníky.
Jeden je mi jasný ten bude asi věnován povídkám o Praze.
Ale co ten druhý? Tam jsem si z názvu nic neevokoval.

Michael Bronec:
Chystám novelu s názvem Zločin na Zlenicích hradě a bude se to odehrávat v roce 1318. Kam to můžu poslat?

.-)

KarelC
Je mi to nějak povědomé, i když jsem viděl filmové zpracování; nikdy jsem to nečetl.

Zatím se o něm neví vůbec nic, než že ho chci zkusit vydat…
Vazba záleží na rozsahu povídek, které dostane, a ten ještě neznám.
Ale obecně bych raději (na rozdíl od Prahy) z něj měl lacinější zboží.

KarelC
Já to znám ve velkém vydání v Karavaně.
Ani jsem nevěděl, že to v KODu vyšlo.
Někdy bych si chtěl tyhlety staré edice nasbírat!