Pohádky. Všichni jsme je jako malí milovali a milujeme dodnes. Jenže – víte o čem pohádky opravdu jsou, co se skrývá pod líbivou slupkou příběhů? Právě to se rozhodla zjistit Tereza Janišová, a výsledek si můžete poslechnout v jejím podcastu Pohádky bez obalu.
Přemysl Krejčík je sice autor několika společenských románů, ale k fantastice má blíž, než by se u učitele literatury na pedagogické fakultě a literárního vědce mohlo zdát. Do vod fantastiky vplul už v roce 2016. Od té doby přispívá do všech možných žánrových sborníků a antologií, a jeho povídky znají i pravidelní čtenáři časopisu Pevnost. Fantastice věnoval také svou odbornou monografii Budovat ráj – Bourat peklo. Nicméně první čistě žánrový román, který vstoupil na pulty knihkupectví, byl dieselpunkový román z alternativní historie Čokoláda pro wehrmacht.
Protože na Fantasy Planet rádi podporujeme „malá“ nakladatelství, rádi bychom vás upozornili na jedno z nich a krátce ho představili. Předáváme tedy slovo Aleši Pitzmosovi, člověku nerozlučně spjatému s Nakladatelstvím Nemeton!
Když nad Jerichem vyšla Černá hvězda, tak utopila svět. Kam až dosáhnou její chapadla? Dokážou zničit i to, co z lidské civilizace ještě zbylo, nebo je této hrozbě někdo schopen zabránit? A může sesterská láska překonat ničivou vesmírnou sílu?
„Myslíš, že bych marnil svůj čas s nějakým býlím, příteli? Tato vysoká rostlina s unikátní stavbou je dlouhověkým klenotem mé zahrady.“ Zvin mi přejel prsty po páteři a tím opět získal mou pozornost. „V příbuzenství ostatních květin prospívá, ale daří se jí i v městském prostředí,“ pokračoval rozverně s rukou na mém kříži. „Je to solitéra. Aby plně vynikla, potřebuje k životu co nejvíc volnosti.“
Měla to být obyčejná fuška. Zachránit dívku v nesnázích. Jen kdyby se to nezvrhlo v brutální masakr, třídní boj a genetické pokusy. Často záleží na štěstěně, tý mrše nevěrný. Vždycky se něco zvrtne a jediný co zbývá je mít víru. V parťáky, osud nebo své pistole?
Na knihu Přemysla Krejčíka Rochus bychom se mohli vyptávat opravdu dlouho – je totiž plná různých motivů a drobných či výraznějších zápletek, u kterých vás napadne jaký k nim má autor asi vztah či zda s nimi má zkušenost. A tak naše palba otázek pokračovala a nebohý autor odpovídal a odpovídal, až se z něj kouřilo jako z jeho oblíbené kávy (na kterou jsme se ale zeptat zapomněli).
Na světe je antologie k poctě díla mistra hororu, Stephena Kinga. No a to máte: vydavatele, obálku, povídky – ať již ty publikované, nebo ty, které tolik štěstí neměly, editorské zásahy… A třeba i překlad do angličtiny a audioverzi, když se bude knize dařit. Na to všechno jsme se Aleše Richtera, editora antologie V královských zahradách, zeptali.
„Stejně jako již mnohokrát předtím, bloudila nyní nosem po strán¬ce a snažila se čichovými pohárky zachytit pach Jeho kůže. Při takové činnosti dokázala tam dole spolehlivě zvlhnout. Šlo o velmi neobvyklou předehru, ale maximálně účinnou.
Po uspokojení čichových receptorů opatrně uložila podepsaný výtisk knihy Rage z roku 1977 zpět do svého lůžka. Svlékla si bílé hedvábné rukavice, nutnou výbavu všech uctívacích rituálů. Usedla na objemné dildo, které již netrpělivě vyčkávalo na matraci uprostřed místnosti. Po celou dobu, co jí brázdil útroby, se láskyplně dívala do Jeho krásných temně modrých očí, které ze zdi opětovaly její pohled.“ (str. 344)
Pro někoho je Minecraft nepochopitelný a pro někoho modla; každopádně jde o nejprodávanější videohru v historii. Jak si ale povede hromada kostiček na desce stolu?