Zaostřeno na zločin – Jeho poslední karta: Na to si zhasneme

Detailní obrázek místa činu, expertýzy, výslechy, pátrání a logické dedukce. To všechno dokáže nabídnout tenhle pomenší balíček karet, a i když není bez chyby, atmosféru má fakt hustou.

Na rovinu: jakkoliv máme v redakci rádi příběhy Sherlocka Holmese, tak se necítíme na to se jím stát. Mentálními schopnostmi jsme spíše Watsonové, ale když to nebránilo účastnit se vyšetřování panu doktorovi, i my se do něj směle pustíme.

A máte pro to důkazy?

To je jeden domeček, v tom domečku stoleček, u stolečku sofa a na něm mrtvola. Sousedé možná nic neviděli a možná nic neslyšeli, ale určitě o tom nechtějí mluvit. A vy máte jen pár herních pokynů, jak se dobrat toho, kdo dotyčného zabil, čím a proč.

Místo vraždy se skví na patnácti vyložených kartách, které byste si měli detailně prohlédnout, a ty, na kterých se domníváte stopy viděti, rubem nahoru otočiti. A hle, na rubu jsou detailnější informace o tom, co se na dané kartě nalézá, a povětšinou to odkazuje na další kartu s dalším vodítkem, a ty zase na další…

Nicméně nejedná se o žádný cardgamebook; chtě nechtě musíte myslet, uvažovat a logicky dedukovat a své vývody podporovat důkazy, protože to jediné vám na konci přinese body. Ono totiž, jak už to tak při vyšetřování bývá, vyslýchaných je nemálo, podezřelých několik a většina cestiček vede do ztracena, zatímco jen jedna (možná s pomocným chodníčkem) k cíli.

A když si – bratru po hodině – myslíte, že víte, „podáte hlášení“ a porovnáte své vývody s popisem děje. (Pokud vás to zajímá, naše skupinka Watsonů nedopadla vůbec špatně.)

Krejčířovi policajti

Detektivní hra Jeho poslední karta je poněkud falešná ve dvou aspektech. Za prvé: místo činu. Domníváme se, že i ten nejhloupější keystoneský policajt z éry němých grotesek, ba dokonce možná i ten nejchytřejší z policajtů zasahujících v Krejčířově vile, by si na místě činu v první řadě rozsvítil. To vám ovšem hra neumožní – v šeru rozháněném jedinou miňonkou osamělé stolní lampy musíte shledávat důkazy a mnohem více odhadovat než přímo zkoumat, co je na stole a co (s)padlo pod něj, či jestli na zrcadle je prasklina po kulce nebo obzvláště hnusný pavouk.

Druhou falší je kardinální hloupost, které se dopustí jeden z účastníků při zločinu samém a jež by při skutečném vyšetřování připadala podezřelá možná i tomu nejhloupějšímu policajtovi z Krejčířovy vily – ale to nechceme z logiky věci ani naznačovat, to už si odhalte sami.

Nejdetektivnější hra

Přes lapsy uvedené v předchozím oddílu je ale JPK bezesporu nejdetektivnější hrou, se kterou jsme se dosud setkali, ovšem uznáváme, že naše zkušenosti nejsou v tomto ohledu zas až tak rozsáhlé. Což ale nemění nic na faktu, že u ZNZ si opravdu připadáte jako vyšetřovatelé: karty představují zprávy z laboratoří a výslechů, podezřelé, doplňková místa vyšetřování i důkazy důležité pro závěrečnou „zprávu“. Hráči se jimi mohou opakovaně probírat, třídit je, odkládat falešné stopy, vracet se na již jednou prozkoumaná místa a hledat další důkazy… a současně nemusí propátrat úplně všechno, protože pravidla je za slepé uličky, kterými se nevydají, ocení.

Některé recenze vyčetly Zaostřenu absenci žebříčku, kde by bylo možno porovnat dosažený počet bodů s možným maximem, ale to nám nepřišlo úplně fér. Jelikož s pátráním lze skončit ve dvou různých etapách (jakmile víte kdo, jak a proč, nebo až když plně odhalíte celou zápletku) a některé aspekty případu lze vykládat různými způsoby, možná by to nadělalo na sebevědomí budoucích Holmesů víc škody než užitku. Prostě si užijte zábavu a porovnávejte se jen mezi sebou.

A my jsme si to prostě užili a vůbec jsme si nepřipadali jako přitroublí Watsonové, ale jako velicí Holmesové.

Zaostřeno na zločin: Jeho poslední karta