Základna možná zůstala trochu ve stínu svého většího sourozence, se kterým skoro současně přišla v Dinu na svět, totiž hry Aldebaran Duel. Ale tak trochu neprávem… Hodně neprávem!
Jistě, malá hra versus velká – a přitom obě pro dva hráče, slavné jméno Vládi Chvátila proti premiérovému Petrovi Czernemu a souběžný start nenamíchaly Základně úplně optimální karty, ale jak už to tak v životě často bývá, trpělivost a práce dokáží změnit ledacos. A práce odvedli tvůrci na Základně fakt hodně… a vy budete muset, koneckonců, taky.
Průzkumníci vs mutanti vs základna
Úvod pravidel pošle hráče do míst, kterým se zkušený fanoušek fantastiky vyhýbá jak vetřelci Ripleyové: na opuštěnou základnu vedle opuštěného dolu. A jako obvykle, sotva průzkumníci do místa někdejších genetických experimentů vlezou, uniklí mutanti v chodbách je zaregistrují, toho si všimne počítačový systém a spustí autodestrukční protokol s hrozbou efektní exploze na konci odpočtu. Což je premisa hry.
Jeden hráč ovládá tři kameny průzkumníků, druhý tři mutanty, a oba začínají na startovních polích mimo vlastní herní prostor – nikoliv desky, ale jednotlivých, volně položených, rubovou stranou nahoru obrácených dlaždic.
Úkolem každého je dostat se na startovní pole protivníka se všemi třemi kameny – kdo to dokáže první během méně než dvaceti kol, vyhrál. Když to nikdo nezvládne dříve, než kroužek počítadla dojde k nule, vyhrává ten, kdo byl cíli blíže, ale oba se musí smířit s tím, že mají nějaké ty životy na svědomí.
Partii dokonce lze dohrát tak, že se zachrání všechny postavy, a základna – bez dramatického výbuchu – se ponoří opět do tmy a ticha, dokud ji nějací zvědavci zase neprobudí.
Na destičce nikdo nesmí stát, nebo nemůžu hrát
Obsáhlejší úvod do hry jsme si dovolili proto, abychom nastínili atmosféru. (Všimli jste si, že se atmosféra / osud / konec vždy nastiňuje, ale nikdy nenasvěcuje?) Atmoška je totiž důležitou složkou, neboť princip hry je víceméně jednoduchý: dvacet kol, v každém kole tři akce na hráče, akcí může být otočení dlaždice nebo natočení dlaždice nebo postup o jednu.
Na čtvercových dlaždicích jsou nakresleny chodby, kterými se lze pohybovat – jenže z nich vycházejí na dvou, maximálně na třech stranách. Hráč na tahu si může dlaždici natočit, jak potřebuje, ale musí přitom splňovat ty podmínky, že stojí některým svým kamenem na dlaždici, která k ní má obrácené ústí chodby, a na kýžené dlaždici navíc nestojí žádný jiný kámen. Přičemž samozřejmě lze procházet pouze těmi místy, kde chodba navazuje na chodbu.
Tento bezvadně vykoumaný mechanismus zajišťuje nejen přehršel taktického hloubání a rozhodování, ale navíc i šanci zablokovat kámen soupeře, nemluvě o možnosti, ale nikoliv povinnosti, protivníkovy figury vyhazovat, tedy vracet zpět na start.
Zahrát Základnu a umřít
Hned při první partii zjistíte, jak náročná a přitom zábavná je „dvojitá“ práce s destičkami chodeb: musíte si zvolit tu, na kterou míří chodba z vámi obsazené destičky (destičku „za zdí“ musíte nechat ležet, jakkoliv by se vám ideálně hodila), a současně musíte plánovat cestu dál – a ještě počítat s tím, kde se zrovna nachází soupeř, co asi bude chtít udělat a kterou destičku jak asi natočí.
Za každou z prvních dvou figur, které dostanete do cílových pozic, dostanete vždy jeden bonusový žeton, který buďto přinese jednu akci navíc vám, nebo o kolo oddálí konec pro oba.
Práce s dlaždicemi připomínala leckomu leccos, mně osobně „šoupací“ hru Labyrinth, ke které se rád vracím, JENŽE tady je důležitým, již zmíněným aspektem atmosféra. A vizuál. Tedy atmosféra podtržená vizuálem.
Pochmurná až hororová nálada perfektně nakreslených chodeb a odpočet klesající k bílým světlem ozářené nule vás prostě nenechají zapomenout na příběh a proměnit partii v pouhou logistickou hádanku zbavenou emocí (nikdo tu o šachách nic neříkal, to jste se spletli.) Váš mozek tak bude podvědomě stále na útěku, kroky budou dunět prázdnými prostorami, a pokud vám byla dána fantazie v množství větším než malém, budete za natáčením destiček vidět horečnaté zkoumání zákrut, obtížné rozhodování na křižovatkách a nervydrásající čekání na to, zda nepřítel zaútočí, nebo jen projde kolem vás.
Ze známých ingrediencí tak vzešel zajímavý mix, který vám dá takticky i pocitově docela zabrat.
Nicméně jako šachy to lidičkové bez nápaditosti můžou hrát taky, dokud časem nevlezou do nějaké skutečné opuštěné základny a neumřou v ní…
Hodnocení: 70 %
Základna
Autor: Petr Czerny
Počet hráčů: 2
Doba hry: 20 min.
Doporučený věk: 8 let
Čeština: pravidla ano, materiál bez textu
Vydal: Dino Toys s.r.o.
Cena v Dinu: 499 Kč
