Do Chuchle se téměř odjakživa jezdí na koníčky. Ale protože v téhle hře jde o velbloudy, protože ti – jak známo – rádi plivou, a protože Chuchle pochází ze slova chuchel neboli cucek, zveme vás tímto podívat se, jak se sází na velbloudy ve Velkém Chrchli.
Upřímně, všechno je na té hře milé a sympaticky politicky nekoreketní. Obrázek na krabici si můžete prohlédnout sami, ale i ilustrace na herním plánu jsou zábavné, aniž by karikovaly samy sebe, a hlavně jsou podřízeny všem předsudkům a zažitému vnímání, jaké o zemích ve stínu pyramid máme. A tak to má být.
Bílá přilba a černý závoj
Jak výše uvedeno, jde o velbloudy, přestože v tropických krajích najdeme i krokodýly, želvy a jinou zvířenu. Závod se běží kolem pyramidy, ačkoliv i v Africe už mají televizní vysílače. Hráči si mohou vybrat z rolí bílého lovce, černého prince či ebenové krásky se závojem, byť i v pražských ulicích můžete dnes potkat černou lovkyni, bílého prince či ebenového krasavce se závojem. Velbloudovi, který skončí poslední, se přezdívá salát bez ohledu na psychickou újmu, kterou by tím mohl utrpět, a naopak vítěz přinese svým sázkařům nemálo peněz, aniž by byly někde elektronicky evidovány.
Pět velbloudů stojí na startu, pět kostek v jejich barvách ukrývá centrální pyramida. Marná sláva, člověk si připadá tak trochu jako bůh, když může tu rovnostrannou faraonovu hrobku uchopit, zatřást s ní, obrátit dnem vzhůru a nechat z ní vypadnout kostku určující, který velbloud se pohne a o kolik. Dokud v pyramidě něco chřestí, je to dobré a lze uzavírat sázky na to, který velbloud obdrží na konci etapy žlutý postroj pro vedoucího běžce. Jakmile vypadne poslední kostka, sázky se překontrolují a jeden každý hráč za ty špatné dá, za ty dobré dostane. Když první velbloudi proběhnou cílem, vyhodnotí se nejen etapové, ale i celkové sázky, a ten nejmajetnější sázkař hádejte co. Ano, dle všech předsudků vyhraje.
Velbloud na velbloudu
Tyhle závody by mohly být celkem nudným sprintovacím „velbloude, nezlob se“, kdyby autor nepřišel s geniálním nápadem okouknutým ze Želvího závodu: že velbloudi na stejném poli se kladou na sebe. V tu chvíli nevíte: dojede dál bílý velbloud, protože je na čele pelotonu, nebo zelený, protože jej oranžový poponese a on sám ještě hodí trojku a zmizí tak za zatáčkou? Kostky mají právě číslice jen od jedné do tří, takže se fakt málokdy podaří málokterému čtyřnožci vzdálit se těm ostatním. Tedy dopředu, dozadu spíš naopak – jakmile se nějaký dvouhrbec opozdí o více jak tři pole, můžete si na něj celkem bez obav vsadit jako na saláta.
To je ale asi jediná jakž takž jistota. Ani když v pyramidě zbývá poslední kostka, nemusí být výsledek etapy a/nebo závodu jasný, a tak při sázení potřebujete zhusta i malou kliku – nebo taky celý sarkofág štěstí, když vás hraje maximálních možných osm a vy víte, že buď si vezmete sázecí kartičku hned, nebo pak až po sedmi tazích protihráčů.
Ostatně, nemyslíme si, že v počtu nad 5 jsou Velbloudí dostihy zajímavé pro kohokoliv jiného než pro hazardéry ze zásady, které baví sázet stylem hop nebo trop, ve velbloudím ekvivalentu tedy hrb nebo trp. Nejlepší jsou tak pro 3 – 4, ale i ve dvou se dají, protože díky množství možných sázek a nezásadním rozdílům ve výši odměn trhnete protivníka málokdy o víc než o velbloudí délku.
O těchto Velbloudech tedy můžeme po převážení v cíli napsat, že jsou rodinného typu, s jednoduchými pravidly, s až do konce trvajícím napětím, ale pouze s malou možností závod ovlivnit, a že vyrazili do světa s veškerou láskou a péčí, jaké se jim mohlo dostat – až na časem praskající gumičky. Ale komu z nás se to někdy nestalo?
Velbloudí dostihy
Autor: Steffen Bogen
Vydal: Albi ČR a.s.
Počet hráčů: 2-8
Doporučený věk: 8
Doba hry: 30 min.
Cena: 699,-
