Něco takového tu ještě nebylo! Na FantasyPlanet stoprocentně, v češtině skoro určitě a ve světě – koho zajímá svět, když má tuhle hru doma. Beztak se v něm pořád válčí, a na vašem stole to v následujících hodinách nebude jiné.
This War of Mine vychází z počítačové hry, se kterou ale u nás v redakci pohříchu nemá nikdo zkušenost. (No tak jsme trávili mládí u deskovek, vyčtěte nám to. Koneckonců recenzujeme právě deskovky a monitory přenecháváme jiným.) Nicméně říkají moudří staří, že byla báječná a depresivní a že na ni mají krásně škaredé vzpomínky.
Co jde a co nejde
Válka se vyznačuje dvěma ozbrojenými skupinami bojujícími mezi sebou. Ojedinělé bojující skupině se říká muslimští teroristé a těmi se teď nebudeme zabývat. Nám jde o třetí stranu, jen málokdy ozbrojenou, a ještě sporadičtěji bojující, nazývanou civilní obyvatelstvo. Tomu se tu a tam nepodaří (nebo nechce) prchnout z válečné zóny, a pak mu nezbývá než se snažit přežít. (Pokud přežít nechce, říká se mu sebevrah nebo ruský voják, ale ani těmi se dnes nebudeme zabývat.)
Situace takových pozůstalých obyvatel bývá dost špatná: skrývají se v domě, který je z větší či menší části pobořený, nejde elektřina, nejde voda, nejde televize, nejde telefon, jen tu a tam jde kolem nepřátelský voják. Nadbytek je pouze deprese a špíny, všeho ostatního se vám nedostává. V samoobsluze sice nemusíte platit, také tam ale obvykle nic nedostanete, a zabít vás touží jak příslušníci armády, tak podobní chudáci jako vy pro to, co máte, nebo ze vzteku, že nic nemáte.
A právě to si můžete v této hře na vlastní psýchu vyzkoušet.
Co je a co není
O TWoM už padlo, že něco podobného tu ještě nebylo, a tak začněme tím, co v ní ještě není. Pravidla. Obsáhlý svazek návodu, který očekáváte, nahrazuje jen hubeňoučký deník, který vám vysvětlí, jak hru připravit. Rozložíte plán, na něj rozdělíte karty a žetony vybavení, sestavíte trojčlennou skupinku, kterou společně povedete (žádné ‘co hráč, to postava’), a hotovo. Věřte nebo ne, pravidel do začátku je vyloženě jen pár a pak už vás hra vede sama. Jednak prostřednictvím zmíněného deníku, druhak a hlavně díky Knize příběhů, která detailně a působivě popisuje události, ke kterým jste se nachomýtli.
TWoM je o příběhu a realističnosti. Svěřené postavy musejí jíst, pít, spát a hledat k tomu všemu potřebné věci, také chtějí svůj úkryt zvelebovat a když se s někým setkají, mohou od něj koupit potřebné věci, ale také kulku. Dokonce mohou i samy zabít a pak z toho mít deprese – nebo radost, jak se ukázalo na jednom asociálním členu naší herní skupiny. Vy normální ale počítejte s tím, že si hru užijete a prožijete naplno a že zdaleka ne vždycky se na stole a ve vaší imaginaci budou odehrávat jen příjemné věci… …a tudíž se ne všichni budou chtít do tohoto světa někdy vrátit.
Pro koho ano a pro koho ne
Uznáváme, že o vlastní hře jste se zde zase tolik nedozvěděli, ale věřte nám, že je to pro vaše dobro. Pokud jste ti praví, pro koho je TWoM určena, byl by hřích více poodhalit maskovací celtu a prozradit, co vás čeká – hrajte, objevujte a hlavně přežívejte, jak to měli autoři v úmyslu (a jak o tom napsali poměrně obsáhlý úvod).
A vy, kteří nejste ti praví? Můžete být děti pod 15, v mentálně slabších případech pod 25 let věku, psychicky labilnější povahy, které rozruší špatný života běh a/nebo jeho konec, či jednoduše hráči, kteří příběhové hry nemají v oblibě. To si rozmyslete dřív, než válka zavolá…
Hra sama nabízí fakt velký herní plán (fakt si musíme do redakce koupit fakt velký stůl), přehršel různých karet a žetonů, a zmíněnou Knihu příběhů, která má ke dvěma tisícovkám bodů a odkazů – vše dobře a poctivě počeštěno. Plus dva scénáře pro kratší verzi a další doplňky, takže obsah škatule odpovídá ceně.
Je pravda, že za možnost prakticky hned odstartovat hru se platí tu a tam větším listováním příručkami, když potřebujete dohledat nějaké pravidlo, a bohužel i faktem, že některá sofistikovanější pravidla nelze dohledat vůbec. V tomto ohledu ale přistupujte k TWoM spíše jako k RPGéčku než k deskovce – chtějte si hrát na postavy, ne na byrokraty, a hra se vám odmění. Jednotně šedivé figurky (nenazrál už čas a výrobní postupy na pestrobarevné?) jsou odlišitelné díky různobarevným podstavcům a insert v krabici slouží současně i pro hru.
Znalci počítačové předlohy asi budou mít při partii trochu náskok, ale tak to koneckonců chodí i v životě; že kdo měl dědečka na konci války v berlínském bunkru, měl větší šance i za války v bývalé Jugoslávii.
Kolik je dobře a kolik špatně
Je skoro těžké určit, zda si TWoM více užijete sami nebo ve skupině, ale pokud by se vás mělo sejít víc, tak méně znamená více. Při maximálních šesti hráčích už máte pocit, že než snažit se přežít do příchodu osvoboditelů by bylo snazší prostě vyrazit ven a vykydlit okupační jednotky, což atmosféře hry příliš neprospěje.
Jo a mimochodem, na anotovanou délku hry nevěřte – pod hodinu jsme to nedali nikdy a dvě nám ve větším počtu taky nestačily.
Podobně jako válka sama, je i tahle hra na ni hraniční. Neberte ji s sebou do společnosti jen tak pro případ „kdyby byla nuda“, ani k ní nikoho příliš nepřemlouvejte či nesměňujte s přítelkyní „jednu partii za dva romantické filmy“. Nadšencům ji ale bez obav servírujte, neboť bude následovat opulentní příběhová hostina.
A ne jedna.
Michal Oracz, Jakub Wiśniewski: This War of Mine – Desková hra
Vydal: Albi ČR a.s.
Počet hráčů: 1–6
Doporučený věk: 18+
Doba hry: 45–120 min.
Čeština: pravidla ano, materiál ano
Cena: 1799 Kč
