Tramcity 1910: Kdo si hraje, vzpomíná

O menší rodinné hře z Těšína Tramvaj 1910 už tu bylo psáno, a co je psáno, to je dáno, a co je dáno, musí být popsáno – takže když nám na stole zastavil její mladší bratříček Tramcity, musí se vám na monitory dostavit recenze.

Autoři nezastírají, že jde vlastně o mírně upravenou variantu karetky Autobus. Ta se hraje se žolíkovými kartami, z nichž každý hráč drží v ruce pět a dalších deset má na hromádce před sebou, se svrchní kartou otočenou lícem. V tahu se snaží přispět do postupky A – K ve společném prostoru co nejvíce svými kartami, aby se ležícího paklíku co nejdříve zbavil…

…což samozřejmě nejde vůbec ideálně. Proto může odkládat karty ještě na čtyři pozice bokem, ovšem pouze stejných čísel na sebe; na barvě nezáleží, stejně jako u postupek. A to je do základu všechno.

Karetní verze dopravních prostředků

Těšínští tento jednoduchý systém ozvláštnili osmi speciálními kartami a tramvajovou terminologií. Do hry se tak můžou dostat karty pomáhající hráči a/nebo škodící soupeři, ale i naopak, a dokonce i možnost začít novou novou postupku nikoliv od A, ale od Z.

Škoda jen, že se tvůrci sami trochu zamotali v kolejišti a v návodu prohodili označení trati a nákladu – ty, kteří nemají s karetními verzemi hromadných dopravních prostředků žádné zkušenosti, tím do začátku docela zmatou.

Tramcity nepřináší nic zásadně nového, a ze své podstaty ani nemůže. Důležité je, jak vám padá karta, což neovlivníte žádnou strategií, takže ne/sáhnout by po Tramcity měli hráči podle míry své náklonnosti k tomuto typu her.

Nicméně je zajímavé mít žolíkovky v tramvajácké uniformě, zavzpomínat si na dětské okouzlení cinkajícími skorovláčky, rodáci a znalci Těšínska si takto mohou připomínat i dobu relativně dávno minulou – a nerodáky může hra naopak vylákat k výletu.

(A pokud vás nadšení pro tramvaje neopustilo s brzlíkem a sbírkou žvýkačkových obalů, přihoďte si k našemu hodnocení dalších 10 procent.)

Hodnocení: 60 %