Terra Futura: Jak si rychle zařádit a zaneřádit planetu

Shoda náhod tomu chtěla, že Terru Futuru jsem poprvé zaregistroval na nejmenovaném veletrhu, a okamžitě mne zaujala. Po detailním průzkumu bojem nadšení není zcela stoprocentní, ale rozhodně na ni dlouho nezapomenu.

Čerti vědí, co na téhle hře je, že tak táhne pozornost, a proto raději nezkoumejme, kdo má momentálně smluvně zajištěné duše obou jejích českých (!) tvůrců. S čerty, jak praví hned několik klasiků, nejsou žádné žerty, a my navíc máme za úkol něco docela jiného.

Na body i vícekrát

Do začátku máte kartu, do konce partie si jich musíte z nabídky vybrat dalších osm, a do mřížky 3×3 z nich sestavit co nejefektivnější produkční území. Každá karta vám buď dává peníze či některou ze tří surovin, nebo je mění, nebo z nich vyrábí některý ze tří produktů, případně má tu a tam jiný efekt.

Proměny kostiček nejsou nic nového, ovšem sem přibylo (módní) znečištění coby černé kostičky, které musíte buď bezpečně uložit na karty, které to umožňují, nebo si jimi zablokovat kartu, která na znečištění není připravena a vy ji pak nemůžete nadále využívat. Fakt, že pro produkci můžete brát suroviny odkudkoliv a odpad ukládat kamkoliv, stejně jako že v průběhu hry můžete znečištění přesouvat, pokud si pro něj pořídíte úložiště, slouží pravidlům hodně ke cti.

Karta přidaná do vašeho území navíc aktivuje nejen sama sebe, ale i všechny další karty v horizontální i vertikální rovině, a to v pořadí, které vám nejvíc vyhovuje. Strategie i taktika tady tak mají výrazně více prostoru než v klasických minimalistických hrách, a to musíme ještě zmínit dvě úkolové karty, které vám umožní na konci část karet aktivovat znovu a třeba i vícekrát, a extra obodovat zvolenou sestavu zdrojů, opět možno i víckrát.

Hádáte ovšem správně: zdroje na kartách zablokovaných znečištěním se nepočítají, a ano, třeba i víckrát.

Kromě toho se na konci bodují suroviny i produkty, a minusovou hodnotou každá karta, která obsahuje znečištění, ať už s ním dokázala koexistovat či nikoliv. Peníze ovšem, což je docela vtipné, bodovou hodnotu nemají (nedivíme se, nejsou to koruny, ale pouhá eura).

Trvale udržitelná hra

Víte, my sice v naší domácnosti třídíme odpad jeho vytříděním hluboko do lesa, šetříme energie opakovaným škrtáním sirek u přívodu plynu, což nám vždy dá světlo i teplo najednou a navíc zlikviduje automobily na přilehlém parkovišti, budeme využívat hromadnou dopravu, jakmile nám sem hromada autobusů přijede, ale i přes eko-uvědomělost mi nadužívání slovního spojení „trvale udržitelné“ už delší dobu leze krkem. (A taky škaredé přírodní oblečení na škaredých přírodních modelkách – Cindy Crawford, kde jsi?!) Proto je na Teřře Futuře fajn, že vás k trvalé udržitelnosti nenutí. Máte v ní na vybranou: získejte méně surovin bez odpadu, nebo více se znečištěním. Vyrobte auťák levněji a zasviňte si nějakou oblast, nebo ho udělejte dráž, ale trvale udržitelně. Je na vás, jak se s tím popasujete a zda dokážete být špinaví, ale první.

Pravda, varianta „vyrobte auťák dráž a zaneřaďte namísto svého území Čínu nebo Indii“ tu není, snad časem v rozšíření, a stejně tak tu chybí eurounijní příkazové kartičky „vyrobte elektroauťák draho, ber kde ber“ – také snad časem, v omezení.

Volnost v rozhodování, byť samozřejmě podmíněná rovnicí ‚levné = neekologické‘, vám prostě dopřává právě tu svobodu, díky které máte pořád pocit hry, a nikoliv deskové verze norimberského trychtýře.

Lidičky, kartičky, krabičky

TF se tedy lze rychle naučit a rychle zahrát, a naopak nelze rychle odhadnout vítěze; nezřídka až finální odhalení bodovacích karet rozsoudí soupeře. Hra má lehce odlišnou atmosféru podle počtu hráčů; se zvyšujícím se číslem postupně klesá možnost dlouhodobějšího plánování, ale zase se protočí více karet, takže je patrně na každém, co mu vyhovuje.

Při testování ve dvou jsme ale záhy narazili na drobnou potíž, na kterou by nezkušení mohli zírat s pusou do O a obočím do V: nevyzpytatelnost náhody a v té souvislosti nepřipravenost karet. Když totiž začátečníkům na úplném začátku chodí do nabídky naprosto nevhodná kombinace produkčních, výrobních a směnných karet, tak jsou nuceni plus mínus po třetinu partie hrát na blind, a teprve pak začít taktizovat. Věříme (protože jsme je viděli), že existují povahy, které by v takové situaci TéeFko záhy prohlásili za blbost a utekli od stolu, tak s tím počítejte.

A jen tak mezi námi: ukládací krabičky na herní materiál sice jsou milá pozornost, ale při sklápěcím víku se nedají příliš smysluplně využít při samotné hře, a v nevstřícném insertu jim to moc nesluší ani po ní.

Suma sumárum

Terra Futura vás těžko bude bavit celé herní odpoledne, spíš si dejte dvě tři partie mezi rozsáhlejšími hrami, nebo když máte chuť na trochu strategie a nemáte moc času a/nebo dostatečně velký stůl. Správné lidi má šanci zaujmout, nesprávné nedojmout, a určitě si zaslouží palec nahoru za novátorské využití současného trendu, aniž by vás s ním do umdlení tloukla do hlavy.

A marná sláva, na té výtvarné stránce taky něco je.

Terra Futura