Splendor: Diamantová polévka

Ne že bychom v době lockdownocovidové neměli co hrát, to naštěstí díky (nejen) českým vydavatelům nikoliv, ale nová marvelovská verze nás ponoukla, abychom pro naše čtenáře vytáhli postarší, ovšem vůbec ne zaprášenou a tím méně zapomenutou hru Splendor.

Protože to je ona, to je ten základ, to je čínská polévka mezi hrami, která by měla mít v názvu mnohem správněji „drahokamová“, ale diamantová zní lépe a lépe definuje city, které k ní chováme.

Deskuchyně

Jistě, názory na čínské polévky se různí, ale několik věcí jim nemůžete upřít: jejich příprava je rychlá a jednoduchá, zvládne ji i naprostý začátečník, než na ni dojde, vydrží balíček čínské polévky čekat ve špajzu i několik (možná řadu?) let, a když na ni dojde, zahřeje vás a zasytí za krátkou dobu na docela dlouho. Za svou domácnost nemohu říci, že bychom se bez ní nedokázali obejít, ale jsme výsostně rádi, že ji máme.

A přesně totéž platí o Splendoru: jednoduchá příprava, bla bla začátečník, rychle rozpumpuje krev a hrát se dá docela dlouho – a jsme sakra rádi, že ho máme.

Více, více, ještě více!

Materiál tvoří žetony drahokamů, karty rozvoje a destičky šlechticů. Drahokamy dostáváte zdarma, když jste na tahu, buď dva stejné barvy, nebo tři různé. Maximálně jich můžete mít deset, ale to neva, protože vy je stejně chcete co nejrychleji vyměnit za karty rozvoje, neboť na většině z nich jsou vítězné body a jenom ty se ve finále počítají.

Vtip je v tom, že každá karta zastupuje jeden z pěti drahokamů, který pak máte nastálo a můžete jím platit, aniž byste o něj na rozdíl od žetonů přišli. Postupně se tak dostáváte do situace, kdy vám další karty s drahokamy přináší už jen samotné vlastnictví jiných, díky čemuž jich máte ještě více, a to vám přinese ještě dražší a bodově ještě výnosnější karty…

…až jsme se ve své skryté – ale houby skryté, zcela nepokryté a bezskrupulózně vychutnávané hamižnosti dohodli, že abychom si ten symbolický majetek a pozici rentiéra lépe a déle vychutnali, budeme v menším počtu hráčů hrát nikoliv na patnáct, ale dvacet vítězných bodů. To je ovšem jen naše soukromá rada, pravidla předepisují patnáct a určitě vědí, proč to říkají.

Šlechtické vosy

Protože bohatství přitahuje šlechtu jako med vosy, tak komu se prvnímu podaří nashromáždit karty drahokamů v předem definované sestavě a počtu, toho přijde navštívit žetonový šlechtic a věren svému naturelu a historické úloze se u něj usadí a už se nehne; naštěstí s sebou přináší tři nebo čtyři vítězné body, a tak revoluce netřeba. Splendor je prostě od samého počátku do nejposlednějšího kola a tahu závodem o body, a kdo byť jen chvíli mentálně stál, může při konečném zúčtování smutně koukat opodál.

A zapomenout se není nijak těžké, neboť kartu si můžete namísto vyložení vzít i do ruky, k čemuž dostanete ještě kus zlata coby žolík nahrazující libovolný drahokam. Zdánlivě výhodné, neboť vám tak nikdo nemůže vyfouknout kartu, kterou jste si vyhlédli, a ještě k tomu získáte univerzální draháč, ale za takto blokovanou kartu musíte stejně dříve či později zaplatit, a když to takhle uděláte byť jenom třikrát (což je limit karet v ruce), máte tři žolíky, zatímco soupeř si do žgraní nacpal devět drahokamů. A kdo z vás má tím pádem spíš na nějakou dražší kartu, když zlato nahrazuje drahokamy jedna k jedné, no?

Cinknobouchnutí

Takže ano, u Splendoru se vyplatí být neustále ve střehu, permanentně hlídat, co je pro vás v daný okamžik nejvýhodnější, a také jak jsou na tom a po čem pasou protivníci, protože když jim vyfouknete dvě tři správné karty, můžete jim zavřít cestu ke šlechtické přízni a bez ní se partie vyhrává o poznání hůře. Nicméně přestože je na stole stabilně dvanáct karet a každý z hráčů má před sebou stále rostoucí portfolio, není zmíněné hlídání nikterak složité, a koneckonců kdo chce, může to risknout i bez něj – šanci rozhodně má.

Splendor je prostě univerzálně přístupná hra, ke které můžete přizvat začátečníky i zkušené hráče, pobaví ve dvou i ve čtyřech a zabaví na půl hoďky i půl odpoledne. Hrát ji celé odpoledne bych se sice trochu ošíval, neboť nic víc než hledání karetních sad, které co nejrychleji vedou k vítěznému počtu bodů, v ní není, ale i takové nadšence známe a proti gustu…

Po materiální stránce jsou lehkým zklamáním opakující se – byť krásné – ilustrace, ale ty velmi dobře vyvažují žetony drahokamů z těžkého, tvrdého plastu, které se nám dosud neošoupaly a když je ve furiantském gestu po zisku kýžené karty hodíte na stůl, tak správně cinknobouchnou.

Splendor posbíral i nějaká první místa, ale domníváme se, že minimálně stejně hodnotný, jako pozice na nejvyšším stupni na bedně vítězů, je fakt, že nikdy neklesne až na dno rodinné bedny s deskovkami.

PS: A insert – tedy výplň krabice, do které se herní materiál ukládá – je taky špičkový; jen velmi málo tu chybí k tomu, abyste hru připravili jednoduše tak, že obrátíte škatuli dnem vzhůru.

…čili varianta Marvel

Splendor je stále v nabídce (což ADC Blackfire jakožto vydavatele šlechtí), ovšem v loňském roce k němu přibyla varianta Marvel. Místo drahých kamenů Kameny nekonečna, místo karet s tématem zpracovávání šperků karty se superhrdiny zpracovávajícími se navzájem, místo bonusových šlechticů bonusové lokace. Přibyla nutnost pořídit si pro vítězství alespoň jednu kartu z nejdražší řady, a také destička se třemi body pro toho, kdo má ve svém ansámblu nejvíce Avengers. Čili i v posledním kole se tahle destička může přestěhovat k jinému hráči. Čili napětí až do konce. Čili to klade o něco větší důraz na pohotovost i správnou strategii. Čili potřebujete ji?

Jestli nemáte základní Splendor, tak určitě. Jestli ho máte a rozhodli jste se založit si splendorovskou sbírku, tak taky, protože věštíme, že tahle hra ještě neřekla své poslední slovo. Jestli ho máte a nechcete nic zakládat, tak stejně spíš jo, protože je to zajímavá varianta. Leda jestli máte základní Splendor i rozšíření Města, a přitom nechcete zakládat sbírku, a neujíždíte na světě Marvelu, tak tehdy si ho opravdu nekupujte. Vy oba.

Splendor