Po většinu roku se i v těch deskoherně nejnevzdělanějších rodinách a komunitách hraje prší. Avšak je čas předvánoční – v den, kdy toto píši, zkolabovala ráno část dopravy pod vlivem prvního sněhu letošní zimy -, a tak je na místě zahrát si něco tematičtějšího: sněží.
Čímž nemyslíme bombardovat z výšky druhého patra chodce ledovými kostkami z mrazáku, ale původní českou karetní hru s mírně nečeskou vánoční tematikou…
Když sobi táhnou
Karet je v ní třikrát víc než klasických jednohlavek, ale princip je podobný prší. Ostatně autor to ani nezastírá: deklaruje svou hru jako rozšířenou vánoční variaci na prší, která má potěšit děti i dospělé.
Balíček sto deseti karet obsahuje: karty sobů ve čtyřech barvách, v každé s čísly jedna až devět, dále ve stejných barevných kombinacích karty se stromečky a s dárky, a speciální stříbrné karty s obrázky Santy, jeho saní, sněhuláků a elfů. Pro hru obdrží každý hráč sedm karet a jedna je položena doprostřed stolu jako základ. Platí, že stejnou barvu můžete přihodit na sebe bez ohledu na obrázek či číslo, a naopak lze (většinou) odhodit stejný obrázek či číslo bez ohledu na barvu.
Sobi jsou běžné karty, stromeček má význam esa, čili následující hráč na tahu je přeskočen, a dárek je taková rozšířená „sedmička“, takže soupeř bere dvě karty – je ovšem na vaší libovůli který, a navíc máte-li v ruce více než tři karty, nelíže si z balíčku, ale právě od vás. (Pokud ovšem obdarovaný nepřebije dárek dalším dárkem a nepošle tuhle nadílku dál – nebo zpět na vás.)
Speciální karty mají speciální funkce: sněhulákem se vyhnete účinku jakékoliv na vás zahrané karty, Santa Claus mění barvu, elf vrací do hry ne/šťastníka, který právě odhodil poslední kartu, a enormně sympatické jsou sáně, které musí a současně může táhnout libovolný počet sobů, takže se s jejich pomocí můžete zbavit všech karet se soby jedné barvy. Pvní prázdné ruce vyhrávají – a to je v podstatě vše.
Ježíškova hra
Celkově je Santova hra opravdu takovým větším, širším prší, jehož pravidla zvládnete za pár minut a pak už se můžete jen bavit. Apropó bavit, návod zavádí povinnost oznámit ostatním hráčům kartu, kterou jste zahráli – buď jejím pojmenováním („Dárek!“), nebo opisem („Santa ti u mě něco nechal!“). Bude asi na každé hráčské sestavě, zda toto pravidlo bude dodržovat či nikoliv, ale například ve dvou je víceméně zbytečné.
Jinak je to ale příjemná změna, u níž nemusíte stále pátrat v pravidlech, jelikož je podvědomě znáte, a současně přináší nové postupy a odlišnou strategii – zatímco u prší se karetního balastu zbavujete co nejdříve, tady si soby schraňujete, abyste ve finále ohromili společnost odhozením saní s trojspřežím…
Někdo může mít problém se santaclausovským zaměřením celé hry. Autor k tomu podotýká, že je dáno snahou uspět i v dalších, neježíškovských státech Evropy, a že u dětí mají vtipně nakreslení sobi úspěch. Což nezpochybňujeme – hezké ilustrace od české malířky Zuzany Slánské jsou silným a přitom zábavným argumentem.
A koneckonců her s vánoční tematikou stále není na našem trhu tolik, abychom se mohli nad novým přírůstkem ošklíbat jen proto, že má pupek a červenobílý kožich. Takže ji zkuste. Část redakce už ostatně autora infikovala myšlenkou, že pokud se dostaví obchodní úspěch, měla by být „Jéžova hra“ dalším logickým krokem…
Santova hra
Autor: Martin Kolář
Vydal: Holender Team a.s..
Počet hráčů: 2 – 10
Doporučený věk: 7+
Doba hry: 15 – 30 min.
Cena: 299 Kč
