Rallyman GT: Duha ze šáňa

Za jeden z nejměkčích „převaděčských“ oříšků považujeme my laici udělat ze skutečného automobilového závodu počítačovou hru, a za jeden z nejtvrdších vytvořit z téhož deskovku. Souboj, ve kterém prostě musíte počkat, než potáhnou a odtáhnou ostatní. Jak se to podařilo maníkům od Rallymana?

Text: Filip Gotfrid

Než si uvedenou otázku zodpovíme, je na místě poděkovat firmě, jež hru pro recenzi poskytla. Tentokrát totiž nejde o vydavatele (kterým jsme vděčni za dlouholetou spolupráci), ale o prodejce: firmu FYFT. Lehce podivný název je zkratkou pro Fill Your Free Time čili Vyplň svůj volný čas, a skrývá se za ním širokospektrální nabídka zábavy, ve které najdete kromě slušného výběru deskových her třeba drony stejně jako potřeby pro discgolf, karty Magicu i freestylové varianty joja, tradiční japonskou dřevěnou hračku kendama i rubikovku, a knihy, a komiksy…

Start,1, 2, 3

Nicméně zpět na trať, kterou si můžete buď sami postavit, nebo si vybrat některou ze zadní části pravidel. Škoda jen, že chybí doporučení nějaké dráhy pro úplné začátečníky, a také že vedle dané trati sice je soupis použitých šestistěnných dílů, ale ne už, jak mají jít za sebou.

Jakmile máte okruh hotový, rozlosujete umístění autíček na startu (taky už by čeština mohla přijít s nějakým hezkým výrazem pro anglickou podivnost „pole position“), a můžete vyrazit. Platí sice, že v momentě, kdy v běžné realitě zařvou motory, hráči u stolu ztichnou jako pěna a začnou v duchu plánovat svou jízdu, ale na napětí a atraktivitě závodu to – věřte nebo ne – neubírá.

Rallyman je totiž kostková hra, a vy máte šest kostek coby stupně převodovky, dvě bílé kostky jako jakýsi tempomat, a tři červené, když potřebujete ozlomsikrk zabrzdit. Těmi plánujete svou trasu po jednotlivých úsecích trati, čili z nulové rychlosti na startu dáte jedničku na dalším úseku, pak dvojku, trojku, čtyřku, pětku – a pak skončíte, protože přichází zatáčka, kterou je možno projet jen na dvojku a tu vy už v kostkové podobě nemáte, jelikož jste ji použili na začátku…

Pak si ještě kostkama házíte, a když vám nepadne přespříliš vykřičníků (i při té nejlepší konstelaci počasí a pneumatik jsou limitem tři), udrželi jste se na trati a dojeli, kam jste chtěli. Když jich padne moc, skončíte, kde jste nechtěli, ale i to se dá ovlivnit.

Následně hrají ostatní, přičemž jim váš vůz samozřejmě „překáží“ a musejí ho objíždět, a když opět přijdete na řadu, tak z rychlosti pět musíte dvěma červenými kostkami brzdit na zmíněnou dvojku, a pak se zase postupně rozjíždět na dva, a tři, a tak dále.

Zatáčky mají rychlostní omezení i podle toho, kudy jimi projedete; pořadí hráčů určuje rychlost, jakou měli zařazenu v minulém kole, a jejich autům se musíte vyhnout, nebo se za nimi holt zaseknete. Kdo projede první cílem, jednoduše vyhrál – v alkoholické duze od stříkajícího šampaňského nikoho nezajímá, jestli všichni odehráli stejný počet tahů.

Opravna nejvyšší potřeby

Celé to připomíná natočený závod pouštěný po sekvencích, a věřte nebo ne, báječně to funguje. Zdánlivě účetnicky nudné plánování trasy pomocí kostek má ve skutečnosti drajv a sílu, protože pouhým různým rozřazením stejných kostek lze docílit velmi rozdílných výsledků, a dilemata, kde už brzdit a kde ještě ne či zda popojet ještě o pole či dvě dál nebo skončit dřív a zablokovat soupeře, jsou excelentně přitažlivá. Takřka tu platí, že kdo nevyzkoušel, neuvěří, a kdo nevěří, ať si pro Rallymana do FYFTu běží.

Po reklamě jsme zpět na závodní dráze a sdělujeme, že postihy za havárie tvoří nejen odstavení kostky té které barvy, ale také například žlutá vlajka zákazu předjíždění v úseku, kde daný vůz havaroval, nebo prostá změna počasí – a pak musíte do boxů pro výměnu pneumatik. Tamtéž si ostatně lze sporťák i opravit (a mít zase plný počet kostek do hry), a zvláštní milostí sportovních bohů zde není boxová ulička v jednom konkrétním místě, nýbrž vždy a všude tam, kde ji potřebujete a kde se dá bezpečně přibrzdit.

Riziko jízdy můžete během závodu snižovat tím, že budete házet šestistěnkami postupně a případně včas přestanete, nebo naopak navyšovat mrsknutím všemi najednou, za což obdržíte žetony soustředění, jimiž si lze jindy „štěstí“ přikoupit, ale kostky jsou kostky a nehoda tu prostě je náhoda…

Bobkový věnec

…což nemusí být úplně všem po chuti. Rallyman má atmosféru a styl, realitu „ideální stopy“ elegantně převedenou do zatáček s různým rychlostním omezením, a pravidla, která se jako málokde dají vykládat postupně během partie, za chodu motoru, – ale holt také nemalý vliv štěstí. Byly případy, že hráč hodil čtyřmi kostkami a padly mu na nich tři vykřičníky, a jiné případy, kdy se při dvojnásobném počtu kostek neobjevil ani jeden. Když vás tohle potrefí párkrát za závod, tak ani sebelepší strategie vám věnec z bobkového listí nepřinese a vznětlivější povahy zůstanou naštvané o půl okruhu pozadu. Většinou to tak není – rizikové jsou jedna až dvě strany na každé kostce -, ale když je smůla, tak je prostě smůla, a kdo to těžce nese, měl by svou účast v tomhle závodě zvážit.

Je také pravda, že než přijdete na řadu, chvíli to – zejména při vyšším počtu hráčů – trvá, a přitom logicky nemá smysl plánovat dopředu, ale současně je docela efektivní dívat se, jak jedou ostatní, protože se přitom můžete ledacos přiučit a vyhnout se lecjakým chybám.

Kladem také je možnost vystavět si trať zcela podle svých představ a/nebo využít pár pravidel pro pokročilou hru, případně sólo mód, nicméně platí, že Rallyman je tím lepší, čím je účast vyšší.

Proto pokud jste alespoň trochu fatalistou a soupeření pro vás není ulitmativně pouze o tom vystoupat po stupních vítězů, nebo se z nich vrhnout po hlavě, bez obav po téhle hře sáhněte. Je to jízda – byť s jistým rizikem!

Rallyman GT