Postřehů drobky z Faraonovy hrobky

Do třetice jsme se v redakci pokusili uniknout, tentokrát z hrobky faraona Tutanchamona, a přiznáváme, nepovedlo se nám to. Snad faraonovo prokletí, snad naše hloupost byly toho příčinou, že jsme v pyramidálním bludišti dokonale zabloudili…

Ale stejně si myslíme, že tak trochu je na vině i hra sama. Ale popořádku.

Když nevíte co by…

Hry z řady Exit přenášejí na stůl princip únikových místností – a na rovinu, komu únikovky nevyhovují, těžko tady změní názor, byť jde o ještě levnější a pohodlnější formu. Nejenže nemusíte nikam cestovat, ale v podstatě nejste ani limitováni časem, ten si jen měříte a na konci podle něj sami sebe ohodnotíte. (Nebo taky ne, nikdo vás nenutí.)

Dveře Faraonovy hrobky za vámi nečekaně zapadnou poté, co jste se odtrhli od skupiny turistů, a je jen na vás, zda opět spatříte denní světlo, nebo rozmnožíte počet mumií. Najdete jen starý dešifrovací kotouč a zápisník svého nešťastného předchůdce, a sami musíte přijít na to, co, kde, jak a proč. Pouze „kdy“ není zapotřebí zkoumat, v tom jediném vás hra lehce vede, ovšem občas zavede a nedovede. Ale popořádku.

Nejde jen o to vyluštit rébus, jenže vy si ho musíte i sami najít a přijít na to, co řešit. Což někteří hráči milují a jiní nenávidí, a proto nelze hru jednoznačně doporučit ani zatratit. Co ale nepovažujeme za fér je, že čím více se orientujete v egyptském dějpise, tím budete zmatenější, protože když tušíte, že Kleopatra přišla (na svět) dávno po Tutanchamonovi, ztratíte spoustu času a duševních sil pátráním po tom, jestli věci s ní související máte brát vážně, nebo je pomyslně zahodit jako nepatřičné. (Nezahazujte, tvůrci prostě nakládají s historií s tradiční německou bezohledností.)

Balíček karet

Balíček karet a trocha dalšího materiálu tvoří hru, která má naprosté minimum pravidel. Prostě: když jeden z hráčů otevře krabičku, tak než se ostatní usadí, má nastudováno, jak hrát, neboť podstata stejně spočívá hlavně v luštění kódů, které vás dovedou o krok dál. K dispozici jsou karty nápověd i přímo řešení, takže se nemůžete zadrhnout natrvalo – s jednou jedinou výjimkou.

Když totiž uděláte chybu takovou, která vás nezarazí, ale pošle jinou – v danou chvíli špatnou – cestičkou, po čase zůstanete stát ve slepé chodbě. Aktuální rébus řešit nemůžete, protože k němu nemáte všechny náležitosti, žádný jiný rébus k dispozici nemáte, a vrátit se hrou ve svých vlastních stopách nedokážete. Ano, to se nám přihodilo, a tak jsme zjistili, že hře chybí KPZka – kartička poslední záchrany, na které by byla vyznačena souslednost hádanek a jež by hráče vyvedla z takovéhle patové situace, aniž by museli začít úplně od začátku. Jistěže to byla naše chyba, ale hru by nestálo mnoho hráčům s ní pomoci.

Tak trochu

Rébusy jsou tu různé, některé chytré, jiné zábavné a další zavádějící, a různé byly i reakce pokusných hráčů na ně, nicméně všichni se shodli, že bez „hádanek“ spočívajících v tom, že první lichý řádek je až jako třetí na stránce nebo že pro ověření kódu je nutno volit mezi dvěma obrázky týchž dveří zobrazených pouze z různé vzdálenosti, by se velice dobře obešli.

A tak vyšla Faraonova hrobka z první trojice exitových her nakonec jako nejkontroverznější. Díky vizuálu nabízí patrně nejlepší atmosféru, ale nedůslednost v jejím historickém zasazení mate, a některé drobné chyby či nedotaženosti v rébusech též. Zavilí luštiči mohou i přesto slavit významný úspěch, ale běžný, občas po/chybující lid se tu a tam zdrží, tady nebo onde využije nápovědu, a konečné spíš průměrné hodnocení nebude tak trochu považovat jenom za svou chybu. A bude mít tak trochu pravdu.

Inka a Markus Brandonovi: Exit – Faraonova hrobka